Řekni, kde ty věci jsou

I mě jsi Honzo docela pobavil. Zřejmě je to tím, že nebydlíš sám, ale s dalšími členy své rodiny. Mnohdy to tak vypadá i u nás. Já něco koupím, dám na své místo a stačí aby manžel něco z toho, co jsem koupila potřeboval a nevrátil na své místo a dal to prostě o pár cm dál, koření třeba mezi pudinky a už je na problém hned zadělané. Nedávno jsem si koupila bločkový tvrdý sýr na strouhání a až jsem jej potřebovala na rizoto, sýru nikde. Ptám se muže, zda jej snědl, nebo kde sýr je. No jasně naplnil si ním své břicho a my měli rizoto bez sýru. A úplně nejčastěji ze všeho hledám své brýle. Prostě je odkládám kde zrovna jsem a mnohdy si nepamatuji, kde jsem je položila. Pak celou rodinu zaúkoluji, aby pokud je najdou je donesli na stůl do kuchyně. Hlavně je nesmím položit na dosah všech našich 7 psů - to by je hned rozporcovali :-). Takže pokud je někde odložím tak vždy mimo dosah mazlíčků :-)

Pane Raško, jako kdybyste popisoval situace i v naší domácnosti. My jsme se usnesli, že ony věci, momentálně nutně potřebné, buď sublimovaly, nebo si je odnesli mimozemšťané. Díky za milé čtení.

Moc jsem se pobavila. Ale sama jsem na tom s hledáním běžných věcí ještě podstatně hůře.

Honzo já už vím, že věci nesmím dávat na nová lepší místa. To už je nenajdu vůbec. Takže na stará známá. A to jsem na to sama. Nedovedu si představit, že někdo jiný to dá jinam, než odkud to vzal. Obzvlášť teď, když jsem omezená v pohybu. :-)