Jak přežít stěhování do domova seniorů a pak se tam nezbláznit

Několik rodičů mých známých dožilo svůj život v Domovech pro seniory, a co vím z vyprávění, tak ve státním (tj. zřizovatel město, kraj) bylo bydlení bez větších problémů, v soukromém zařízení dobré zkušenosti nebyly - draho a služby tomu vůbec neodpovídaly (málo jídla, nečistota atd.) ... Nevím, jaké zkušenosti má paní Šporková v 18:05, ale radit prodej bytu/domu mi přijde jak rada od agenta firmy, která se výkupem nemovitostí od seniorů (za účelem vlastního obohacení) zabývá a slibuje hory doly v podobě renty ...

Nejlepší rada je ta, ušetřit si peníze na soukromé zařízení s individuálním přístupem. Má na to téměř každý - 85 % seniorů žije ve vlastním. Takže není žádný problém byt/dům prodat, nechat si adekvátní částku na zaplacení nadstandrdního domova seniorů a na drobné radosti - a zbytek dát dětem podle svého uvážení. Za prvé člověk prožije konec život důstojně, za druhé je to lepší řešení než aby se dědici po jeho smrti pohádali, co si kdo vezme (což se bohužel v řadě rodin děje)

Pořádná příprava....Taky jsme si před deseti lety s kamarádkami říkaly, jak bude bezva být v DD na jedné chodbě, ty mejdany a divočení...

Máte pravdu pane Jiří, aby se ten trénink vůbec vyplatil:-)))

:-) Jako "Pan Theodor Mundstock" :-)

Je velký rozdíl žít v tzv. Domově pro seniory /dříve Domovy důchodců/ a v domech s Pečovatelskou službou. Možná někteří z Vás co jsou déle registrovaní na íčku pamatujete Květku Houdkovou. Ta takí žila v tzv.Pečováku, ale prakticky nebyla nijak omezována, sama si vařila a chodila kam chtěla. To rozhodně v DD si dovolit nemůžete.

Mám do doma seniorů přihlášku a moc se tam těším. Mám tam kamarády a známé, chodím za nimi, tak tenhle život už znám. Celý život jsem se o někoho starala, teď už se nebudu muset starat o nic. Jenže čekací doby jsou dlouhé.

Myslím, že Eva je v domě s pečovatelskou službou a má byt jen pro sebe a to je veliký rozdíl.. Sama si organizuje život. Teď se do domova dostanou opravdu jen ti potřební. Znala jsem chlápka, který tam byl po smrti manželky a jezdil si autem, třeba týden tam nebyl, chodil si jíst i do restaurací. Teď jsou poválečné ročníky a zaplavily domovy, nedostává se míst. Každý v mém okolí se modlí, aby byl co nejdéle soběstačný..

Někteří to nemají jednoduché, záleží na zdravotním stavu. Je třeba si nový domov užít dokud to ještě jde ale je těžké si vybrat ten pravý ♥ Evičku M. sleduji od prvních chvilek, kdy o dalším životě začala uvažovat co je pro a proti a co si jen může nechat ♥ Zkuste si vybírat, zajít za sledovat včas se asi nahlásit... Co kdyby to náhodou vyšlo... Dnes se jen tak nedostanou u nás ani už moc potřební☻ A nezapomínejte na své nedávné přátelé z ulice ♥ Mají radost ze všeho ♥ Evičko, jsi super ♥♥♥