Ztratila jsem syna. Bolest v srdci nikdy neodezní
Ilustrační foto: Pixabay

Ztratila jsem syna. Bolest v srdci nikdy neodezní

23. 12. 2023

Nemůže být nic horšího, než když rodič přežije své dítě. Zrůdný střelec z Filozofické fakulty zanechal po svém otřesném řádění 14 vyhaslých životů. A také zoufalé rodiče, kteří už nikdy neuvidí své dítě.

Vím, jak jim teď je. Sama jsem ztratila syna. Zemřel po tragické nehodě na motorce, kdy mu nedala přednost dodávka z vedlejší ulice. Bylo mu necelých dvaadvacet let. Ani šestadvacet let po této tragédii jsem se se ztrátou milovanéhé dítěte nevyrovnala. Léta jsem bojovala s těžkými depresemi, nechtěla jsem žít, můj život ztratil smysl, byla jsem rozhodnuta odejít za svým synem...

Lékaři za pomoci manžela mě dostali z nejhoršího, pomohla mi i má práce, které jsem věnovala veškerou energii, ale stejně není dne, kdy bych na syna nepomyslela. I po tak dlouhé době.

Rodiče mladých studentů, na které byli jistě pyšní, nebudou mít letos Vánoce. Možná ani příští roky. Také jsem se nemohla dívat na prázdnou židli u štědrovečerního stolu. Několik let jsme s manželem odjížděli na svátky do zahraničí, do cizího prostředí, kde by mi nic nepřipomínalo ztracené dítě, jeho věci, šaty, knihy...

Nenáviděla jsem řidiče, který nehodu způsobil, proklínala jsem ho a přála mu to nejhorší. Odseděl si dva roky, z vězení posílal omluvné dopisy, nikdy jsem je nečetla, jen manžel.

Zrůdný vrah je po smrti. Měl si vzít život sám hned, nezabíjet nevinné lidi a nezpůsobovat tolik bolesti. Bolesti, která nikdy neodezní.

 

 

 

Můj příběh rodina smrt
Hodnocení:
(4.9 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helenka Vambleki
Blanko Rybková, co to plácáte za nesmysly? To jako v naší republice byla v roce 1977 jediná dopravní nehoda, při které motorkáři nedala přednost dodávka z vedlejší ulice? Takových nehod napočítáte, že tomu číslu sama nebudete věřit a tyto nehody se stávaly, stávají a budou stávat, protože vždy se najde nějaký nezodpovědný řidič, který vjíždí z vedlejší silnice na hlavní a nedá přednost.
Helenka Vambleki
Ztráta dítěte nikdy nepřebolí, zcela vás chápu. Mojí babičce umřel desetiletý syn. Vyřešila to náhradou, dalšími dvěma syny-ale ta bolest, to prázdno cítila stále. A stále vypočítávala: dneska by Kamilkovi bylo 15, jakou by si vybral školu, dneska by Kamilkovi bylo dvacet, měl by už za sebou rok vojny, dneska by Kamilkovi bylo třicet, jakou asi by měl ženu, kolik by asi měli dětí, dneska by Kamilkovi bylo padesát, jakou oslavu by připravil pro celou rodinu...
Dana Novotná
Blanko Rybková přečti si ještě jednou ten článek a spočítej si to znovu. Píšeš nesmysli.
Pavla Votápková
Přežít své dítě, ať již zemřelo v jakémkoliv věku, je pro rodiče tou nejkrutější bolestí, která je může v životě potkat. Před šesti lety jsem přišla tragicky o svého syna, bylo mu devatenáct let a pět měsíců. Od této chvíle dělím svůj život tlustou černou čarou na PŘED a PO. A ne, nikdy se s tímto nevyrovnám. Tato bolest je tak hluboká, že ji nikdy, ničím a nikým překonat nelze. Nechci již ne tomto světě být.
Svatava Páleníková
Každá taková ztráta lidského života velmi a dlouho bolí. I já mám tu zkušenost, ztratili jsme bratříčka, zemřel po zásahu bleskem. Nebylo mu pomoci.
Pavlína Vavříková
šestadvaceti, prosím redakci o opravu. Sama to asi už teď neopravím. Dekuji
Blanka Rybková
Tento uváděný příběh se stal před 46 lety tedy v roce 1977. Tenkrát jezdili dodávky, ale úplně jiné než dnes. Pánovi bylo 22, tedy se narodil 1955 možná 1956. Jeho matka je aspoň o 15 let starší, tedy narodila se 1940 a dříve, její tedy 83 a více a píše články. Jestli se někdo nepřiživuje na tom neštěstí co se stalo v Praze na FF
Jana Jurečková
Pro Zdenku Koldovou - moc si toho vážím, že hladíte mou dušičku. Děkuji vám. Hezké Vánoce.
Jan Zelenka
Vím, co to je ztratit syna. Ten náš se utopil na dovolené v Itálii v 17 letech. Následné trauma si v sobě nesu celý život. Rodiče, kteří ztratili na FF své děti, naprosto chápu. Snad tato hrozná událost donutí státní orgány zlepšit zákony, týkající se zbraní a bezpečnosti lidí.
František Matoušek
Žádná slova soucítění nemohou zmírnit Vaši bolest. Nedokáži si něco takového představit. Chápu Vaši nenávist k osobě, která nehodu zavinila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.