Vánoční vzpomínání: Štědrý den mého manžela
Ilustrační foto: Shutterstock

Vánoční vzpomínání: Štědrý den mého manžela

19. 12. 2023

Můj manžel Vánoce nějak moc neprožívá. Dárky pro mě nakupuje až na Štědrý den dopoledne a ty, které dostane on sám pod stromeček, většinou večer ani nevybalí. Sedí, popíjí vínko a s úsměvem pozoruje cvrkot ostatních pod stromečkem.

Z počátku jsem ho stále pobízela: „Podívej se, co jsi dostal. Nechceš si to vyzkoušet? Máš radost?“ Nakonec tedy, aby se neřeklo, rozbalí jen pití nebo věci technického rázu. Oblečení nechává netknuté se slovy: „Já přeci nejsem žádný manekýn.“ Štvalo mě to. Hrozně. Do té doby, než mě napadlo některé nerozbalené dárky uschovat a dát mu je pod stromeček znovu další rok. Radost za jedny peníze je tak dvojnásobná a člověk alespoň ušetří.

A přesto můj muž prožil nejkurióznější Štědrý den, který mu tiše závidím:

Byl to typicky ošklivý zimní den, plný vánočního spěchu. Manžel ale nespěchal. Potřeboval přeci koupit jen těch pár dárků a vyzvednout něco na poště. Takže klídek. Nakonec ale vyrazil jako vždy na poslední chvíli, a proto se rozhodl, že pojede autem, aby mu v poledne na poště, která praskala ve švech, nezavřeli. Když vystál zdánlivě nekonečnou frontu, vyšel na pokraji vyčerpání před budovu, zastavil se a zhluboka se nadechl.

„Ufff,“ oddechl si.

A zrovna, když si říkal: „Tak ještě rychle nějaké ty dárky,“ všiml si přicházejícího neznámého chlápka.

„Máš hochu smůlu, už maj zavřeno,“ pomyslel si.

Jenže ten člověk nešel na poštu, ale obrátil se na manžela a zeptal se: „Excuse me sir, could you give me a hand please?”

„Off course, how can I help you?” odpověděl manžel.

„Jsem Ital. Nějak jsem se tady ztratil. Můžete mi poradit, kde to vlastně jsem a jak se odtud dostanu na letiště?“ zeptal se poněkud zmatený cizinec.

„Nejjednodušší bude, když pojedete za mnou,“ poradil mu manžel. Asi po třech minutách jízdy zastavil a vystoupil z vozu.

„Tak podívejte se,“ ukázal před sebe, „na támhleté křižovatce zahněte doleva a pak se držte cedulí s nápisem Letiště a nemůžete už zabloudit. Autem jste tam maximálně za patnáct minut.“

„Moc vám děkuji,“ uklonil se Ital, kterému se evidentně ulevilo.

„A jakou máte velikost?“ kupodivu pokračoval v konverzaci.

„Myslíte velikost oblečení?“

„Ano, ano. Mám na mysli velikost oblečení. Odhaduji vás, že máte L. Počkejte. Něco pro vás mám,“ odpověděl chlapík a otevřel kufr svého auta.

Vyndal z něho jeden velký pytel a dvě velké krabice a podal je manželovi.

„Měl jsem v Pařížské obchod s luxusním oblečením. Ale s tím jsem skončil a teď se vracím zpět do Milána,“ dodal na vysvětlenou.

Pak hned nasedl do auta a odjel na letiště. Manžel mu nestačil ani pořádně poděkovat. Jen si pomyslel, jestli není chlapec v nějakém průšvihu. Dal si dary do kufru svého vozu a za chvíli na celou příhodu téměř zapomněl. Vzpomněl si na ní až pozdě večer, když už u nás byly všechny dárky rozdané a zůstali jsme doma sami. Zvědavě rozbalil pytel i obě krabice. Nestačil se divit. Byly tam čtyři košile, dvě kravaty, dva kožené pásky, dvě kožené bundy a pánský oblek. Vše ve výborné kvalitě a originál zabalené Emporio/Armani. Za tříminutovou pomoc dostal dárek v hodnotě cca 50.000,- Kč což bylo tehdy asi 2.000,- euro.

Od té doby si pravidelně chodím v předvánočním čase stoupnout před poštu, ale ještě jsem tam kromě rýmy nikdy nic nedostala.

Je tohle nějaká spravedlnost?

 

 

 

Můj příběh Poslední soutěž 2023 Vánoce
Hodnocení:
(5 b. / 45 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ladislava Mikendova
Na téma působení andělů : Loni v srpnu jsem zavinila dopravní nehodu. Ublížila jsem jen sobě a zlikvidovala automobil. Když jsme se starším synem po mém návratu z nemocnice přebírali na vrakovišti věci,které zůstaly po havárii v automobilu,podával mi mladý muž,který toto vrakoviště obhospodařuje fotografie zemřelého manžela a mladšího syna,které jsem měla zastrčené za sluneční clonou .To měli být mí strážní andělé,řekla jsem. Ale vždyť byli,řekl ten mladý muž, podívejte se na ta auta kolem. Ne všichni měli takové štěstí,jako vy . Ani na chvíli jsem si nepřipustila,že bych přestala řídit .Auto jsem si koupila nové a i psychologické zkoušky pro vrácení řidičského průkazu jsem absolvovala s úspěchem.
Eva Mužíková
A pak že se zázraky nedějí.
Jana Jurečková
Také jsem koupila manželovi svetr, ale on v něm nechodí. Mám dojem, že už o něm neví. Zkusím ten váš trik a dám mu ho znovu. Aspoň se pobavím. Váš příběh je ten nejlepší. Děkuji.
Helena Štěpánková
Vtipný příběh. Umíte moc pěkně psát.
Alena Velková
Paní Ženatové gratuluju a všem děkuji za milé vzkazy a přeji hezké Vánoce!
Taťana Veselá
Alí, jestli je to soutěžní příspěvek, tak tě tipuji na vítězku!! To je fakt boží i ten konec s rýmou :-D
Marie Ženatová
Přeji krásné vánoce*. I já jsem letos dostala nečekaně předčasný vánoční,* ale také přímo andílkovský* dárek ♥
Anna Potůčková
Tak to byl opravdu v blízkosti celý zástup andělů! Prima článek, neuvěřitelná příhoda. Přeji Vám krásné a klidné Vánoce!
Libuše Křapová
Není spravedlnosti na světě :-) za všechny ty vánoční starosti jste toho cizince měla potkat vy!!! :-)
Soňa Prachfeldová
To byl vánoční anděl. Aleno, vaše rodina má kromě krásné Blbiny i krásné zážitky. Šťastné a veselé!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA