Fotoreportáž: Rozdováděný prosinec
Všechny fotografie: Elena Valeriánová

Fotoreportáž: Rozdováděný prosinec

16. 12. 2023

Zimy mého dětství byly bílé, příroda zachumlaná v naducaných sněhových peřinách, obloha se na horizontu dotýkala země a každou chvíli se z nebe sypalo to bílé nadělení.

Zima v roce 1959 byla přesně taková. Koncem léta jsme se přestěhovali do pohraničí, do vesnice nehostinného jesenického kraje a já začala chodit do druhé třídy. Chleba tu byl sice stejně jako jinde o dvou kůrkách, ale jak říkal můj táta, i ty kameny tady byly tvrdší. Do školy jsem to měla dva a půl kilometru, tři sta metrů od našeho domu byla nepropustná hranice Polské lidové republiky. 

A pak přišla první jesenická zima. Zima, jakou jsem nikdy předtím nezažila. Přestěhovali jsme se z jihu rodného Slovenska, kde zimy byly sice mrazivě třeskuté, ale sněhu málo, jen tak, aby zakryl myší díry na polích.

Na hlavě mám mámin kašmírový šátek, hubertus zapnutý až na vrchní knoflík, na rukách tlusté palčáky a na nohách kostkované papuče na přezku a na nich šedivé galoše. Na černé obloze září hvězdy jako talíře a pod nohama křupe zmrzlý sníh. Přede mnou se sněhem prodírá moje máma a já za ni cupitám jako kůzle, máma mi šlape cestu až k prvním vesnickým domkům, možná tak osm set metrů daleko. Tam už projel koňský potah a vůz udělal koleje a ještě kousek dál je prohrnuto traktorem. Byla jsem malá a často mě mezi sněhovými mantinely nebylo ani vidět. Ano, to byly jesenické zimy.

Po více než šedesáti letech mi začátek letošního prosince tu zimu padesátého devátého roku připomněl. Zase vidím tu černovlasou holku, která ve sněhu šlape do školy, za nehty ji zalézá mráz a odpoledne sjíždí kopeček od hranic na dřevěných sáňkách, které ji vlastnoručně vyrobil táta. Ale rozdíl tu je, samozřejmě, z té letošní nadílky už nemám takovou radost. 

Zima nás tak trochu překvapila, jesenické zimy už nejsou to, co bývaly. Alespoň tady u nás v pohraničí. A my, co pamatujeme tuhé zimy našeho dětství, plné sněhu, mrazu a červených dětských tváří, se snažíme chodit pomalu a opatrně. Někdo by mohl možná říct, že se šouráme, ale my jen nechceme spadnout a zlomit si nějakou osteoporézou prolezlou kost. V našem věku už ty pády více bolí.

Ale nějak nemám chuť patlat se ve svých pocitech, které ve mně letošní rozdováděný prosinec vyvolává. A tak ve volnou chvíli vezmu fotoaparát, na vodítko Rexíka a šlapu cestou necestou, protože cesty se lesknou uhlazeným a uježděným sněhem a kloužou. 

Je mi líto ptáků, letos jim na stromech a keřích zůstalo jen velmi málo zásob. Zima je teprve na začátku a rakytníkové i šípkové keře, stejně jako jiné jsou už dávno holé bez plodů. Na stromech nezůstala jablka a tak, přemýšlím, jestli dostatečně sypeme do krmítek. Já mám krmítko na našem dvorku a na něm se střídají sýkorky, brhlíci a červenky, ty mně dělají největší radost. Způsobně vezmou do zobáčku zrníčko slunečnice a odletí na nejbližší větvičku, kde noblesně posnídají. To když přiletí kos marnotratník rozhazuje semínka na všechny strany. 

Tak co, přátelé, sypeme, sypete?

Pokud máte chuť, pojďte se podívat na mé fotky z první sněhové nadílky roku 2023.

 

 

 

fotografování příroda
Hodnocení:
(5.2 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Velková
I my sypeme a sypeme... a já teď zase obdivuju tvoje fotky, díky za článek.
Alena Tollarová
Eleno, při čtení Tvých slov se mi začala dělat zima a při prohlížení fotek jsem si přes sebe přetáhla deku, tak mě ta autenticita dostala! Z Tvých poetických textů doprovázených krásnými fotografiemi by byla pěkná knížka o životě tam u vás od jara do zimy. Brzký příchod zimy letos zaskočil snad všechny, ale brzy bylo zase po ní. Zbyly krásné snímky zasněžené krajiny, ledových krystalků a ptáčků. Je vidět, že Rexík si snížek užíval. Krmítko máme, ale létají tam jen sýkory koňadry a modřinky, sem tam kos a mezitím nálet vrabců ...
Marie Měchurová
Ptáčkům sypeme a sypeme. Přilétají k nám i strakapudi a spojky z lesa. Jakmile se přibližím s foťákem, tak prchají. Obdivuji Tvoje ptačí fotografie....
Marie Seitlová
Eleno, krásný článek. Ptáčky krmim i několikrát denně a přilétá jich hodně. Ale fotit je umíš jen ty a nádherně. Také takovou zimu pamatuji, vždyť jsem v Jeseníkách žila, byla to krása.
Irena Mertová
Moc hezké.
Jana Kollinová
Nádherná nostalgická vzpomínka na dětství projektovaná do vnímání krás přírody a života v seniorském věku prostřednictvím fotografií, které uvíznou v mysli každého, kdo čte a vidí nejen očima, ale i srdcem. Eleno, děkuji.
Jan Zelenka
Nesypu, není komu. Na sídlišti je minimum ptáků. Občas holub, nebo osamocený kos. Paní Valeriánová, máte to velké štěstí, že žijete v krásném kraji, že máte mimořádný cit pro přírodu i fyzický fond, který vám umožňuje chodit na delší procházky a fotit. Ať vám ta chuť a síla vydrží co nejdéle!
Blanka Lazarová
Eleno, krása nesmírná. Nádherně třpytivý sníh a krystalky ledu,.... ty jsem naživo neviděla ani nepamatuji. A ptačí exhibice,... paráda. Díky. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.