Vánoční vzpomínání: Trochu nostalgie
Ilustrační foto: Pexels

Vánoční vzpomínání: Trochu nostalgie

15. 12. 2023

Vánoce. Píše se rok 1964, je mi deset let, mladšímu bráškovi sedm. Konečně je Štědrý den. Tak dlouho už na něj čekáme! Doba do večera je k nepřečkání. Na vesnici se samozřejmě i o každém svátku musí nejdřív obstarat hospodářství. Kravka, čuník, králíci, slepice…

Konečně jsou rodiče v kuchyni a maminka prostírá k večeři. A protože jsme s bráškou už nervózní, mrzutí a zlobiví, rodiče rozhodnou, že večeře bude až po rozbalení dárků. Maminka najednou řekne: „ Slyšeli jste to zvonění? Ježíšek už je asi u sousedů. Běžte se honem podívat“! Vyběhneme ven. Bratr ke vratům směrem k návsi, já zůstávám u vchodu do domu, kdyby náhodou Ježíšek přišel z druhé strany od humen. Je to nádherný, až posvátný večer. Je ticho, všude bílo, veliké vločky pomalu padají na staleté lípy , které lemují protější silnici. Večerní osvětlení silnice a lip tomu dodává ještě větší kouzlo. Stojíme trpělivě, vyhlížíme, hlídáme. Mezitím naši stihnou přenést z ložnice do kuchyně ozdobený stromek a dárky a zazvoní na zvoneček. Vletíme do kuchyně, ale Ježíšek už je pryč. „Jakpak jste to hlídali? Ježíšek zrovna odjel“, říká maminka. Už nám nevadí, že jsme ho zase propásli a vrháme se na dárky.


Jaro

Sníh je pryč. Svítí sluníčko, tráva rychle roste a jsou na ní obrovské žluté koberce kvetoucích pampelišek. Na dvoře se začínají batolit malá housátka a kuřátka, poskakuje tam malé kůzle. A nám dětem začíná práce. Je potřeba občas zamést a uklidit dvůr a hlavně každý den natrhat plný košík kopřiv. Ty pak v dlouhém dřevěném korýtku nadrobno nasekat sekáčkem, do kopřiv nastrouhat vařené brambory, vše zasypat šrotem a dobře promíchat. Aby to housátkům a kuřátkům chutnalo. Taky se občas musí vyvést na pastvu koza a její trochu už odrostlé kůzlátko. Protože bych to sama nezvládla, pomůže mi děda. Kozu vyvede za humna do travnatého úvozu a přiváže jí ke kolíku, aby neutekla. O kůzlátko nemusím mít strach, to od mámy neuteče. A já mám chvíli klid na čtení. Taky je potřeba přivézt trávu pro kravku a králíky. Táta vyrobil „tažné zařízení“ k motorce a tak každý den za motorku zapřáhneme káru, na káru dá táta kosu a brousek (pro sebe) a hrábě (pro mě) a jedeme za ves sekat „pangejty“. Tak se u nás říkalo příkopům u silnice. Koncem jara a začátkem léta jezdíme sušit seno, aby byly zásoby zase na zimu.


Léto

Jsou tu prázdniny! Hurááá!!! Celé dny lítáme s kamarády venku, nebo jezdíme na kole, nebo hrajeme vybíjenou. Ale drobné práce kolem dvora a domácích zvířátek musíme stihnout i o prázdninách. Trošku to ale šidíme, to přiznávám. A k tomu máme také školní povinnost. Jakou? Přece sběr léčivých rostlin. A tak lezeme na vzrostlé lípy, které byly o vánocích tak krásně zasněžené, a trháme lipový květ. Na okrajích polních cest za vsí pak třezalku, řebříček, kopřivy, hluchavku. A chodíme i do lesa na listy lesních jahod. A jsou tu žně. U těch družstevních obdivujeme na polích obrovské kombajny. Ale strýček, kupodivu v té době ještě soukromník, kombajn nemá. Tak musíme pomáhat vázat povřísla, svazovat snopy a stavět je do panáků. Úmorná makačka. Koncem prázdnin dozrávají třešně a letní jablka. Vše se musí včas očesat. Lezeme tedy po stromech s košíky a češeme. Potom musíme pomáhat s mytím ovoce a zavařováním. Děsná práce. Ale v zimě jsou třešňové kompoty a povidla z letních  jablek k nezaplacení


Podzim

Už jsme si zase trochu zvykli na školní režim. Ale dalo to fušku! Malá domácí havěť trochu povyrostla, tak už nemusíme na ty protivné žahavé kopřivy. Už jsou všichni schopní se trochu obstarat sami, stačí nasypat do korýtka trochu zrní nebo rozházet po dvoře drobečky suchého tvrdého chleba. Na polích se sklízí řepa. Teď musíme pomáhat i na družstevním poli „shazovat“, to znamená vyoranou řepu naházet na hromádku ve tvaru kužele. Větší děti pak pomáhají také osekávat tj.speciálním sekáčkem nebo menším srpem odseknout nať od bulvy. My malí nemusíme, abychom si náhodou neusekli prsty. A vybírají se brambory. Samozřejmě ručně. U strýčka soukromníka dostaneme na poli malé košíčky a vybíráme v čerstvě vyorané brázdě žluté brambůrky. Za odměnu si můžeme k večeru zapálit bramborovou nať a brambory si v ní upéct. Některé jsou spálené na uhel, ale i tak to je lahůdka.

 
Zima

Všechny polní práce jsou u konce, ani péče o drobnou domácí zvířenu na dvoře už není nutná. Ale zase je plno sněhu, tak musíme zametat sníh ze zápraží a prohrnovat cestičku od stodoly ke chlévu. Aby táta mohl přinést kravičce a koze čerstvou slámu a seno. A užíváme si zimní radovánky. Na malém kopečku za vsí sáňkujeme, při tom se koulujeme a válíme ve sněhu. Domů se vracíme za tmy promrzlí a promočení, protože tenkrát žádné vodovzdorné a mrazuvzdorné oblečení nebylo.


A zase se rychle blíží Vánoce. Jestlipak letos konečně toho Ježíška uvidíme?

 

Poslední soutěž 2023 Vánoce vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František Matoušek
Pěkné vzpomínání na mládí a život na vesnici. Při čtení jsem se ocitl u strýce, kam jsem jezdil na letní prázdniny, účastnil se žní při stavění panáků, chodil s tetou na kopřivy pro housata, krmil králíky, lezl po stromech a někdy prováděl s místními kluky pěkné lotroviny. Děkuji, že jste mi umožnila si zavzpomínat.
Svatava Páleníková
Moc pěkně jste si zavzpomínala a krásně sepsala.
Eva Mužíková
Zdeni, nápadité shrnutí celého roku očima dítěte.. Jsem moc ráda, źe i moje dětství bylo podobné.
Zdenka Soukupová
Milí přátelé, moc děkuji za hezké komentáře. Přeju vám všem krásné, pohodové a hlavně zdravé Vánoce. Zdenka
Marie Měchurová
Zdeni, moc hezké vzpomínky....
Eva Kopecká
Moc hezký jsem si při čtení zavzpomínala na druhou půlku šedesátých a první půlku sedmdesátých let. Kdy člověk chodil do základky a rozkoukával se po světě. Taky jsem vyrostla na vesnici. A po přestěhování do města se tam vracela za prarodiči. To to uteklo...přeji pohodu v tomto předvánoční čase všem pamětníkům.
Lenka Kočandrlová
S odstupem se nám zdá čas dětství krásnější,idyličtější a snovější,než tomu bylo ve skutečnosti. A právě to je na tom to nejhezčí. Raději si připomeneme ty pěkné zážitky,než to tehdejší dítě,stojící u škopku plného nádobí,vedle hora hrnců a připálený pekáč a k tomu pocit,že to snad nikdy nebude vše umyté...Nás bylo celkem šest ,tak si to představte.Nebo leštění mosazných klik u 6 dveří, k tomu nejdřív ,i ze židle,umýt ty obrovské dveře,a bez šmouh. Klepání koberců venku na dvoře,kdy jsme s bráchou nedosáhli ani nahoru na tyč,tak jsme to tam nějak vyšoupli, mlátili s nadšením klepačkou,až se mohutně prášilo,pak jsem to ošourala kartáčem,nějak se nám podařilo ty koberce srolovat a pak hezky vyvléct po schodech do 3.patra. Taky jít do sklepa pro brambory,trhat tam v šeru či při svíčce klíčky ,jež se nám fakt hnusily. Jít s kýbly popela do popelnice a pak do sklepa pro brikety a vytáhnout je do toho 3.patra....Jó,tehdy rodiče využívali děti taky k práci,ne jako dnes,kdy jen sedí u blikajících obrazovčiček blbomobilů a nedělají nic.
Marie Seitlová
Zdeni, krásné vzpomínání na tvé dětství. Také jsem ho měla trochu podobné.
Rostislav Mraček
Tak to bylo moc pěkné čtení. Vyvolalo ve mně vzpomínky na vesnické dětství.
Jan Zelenka
Krásná, poetická vzpomínka. Připomněla mi něco málo i z mého života. Ale to musím jít zpátky o deset let. Starost o našeho čuníka a letní žňové brigády na statku. Moc hezké, paní Soukupová.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA