Vánoční zapomínání, aneb od stolu se přece nevstává!
FOTO: Dana Straková

Vánoční zapomínání, aneb od stolu se přece nevstává!

24. 12. 2023

Vždycky jsem si teda myslela, že moje nejhorší Vánoce jsem si už zažila, bylo to asi v patnácti, když jsem si pod stromeček přála džíny a velkej, dlouhej svetr a dostala jsem zlatou halenku do tanečních. No děs, dlouho jsem žila v domění, že mě „nic horšího'' nemůže potkat. Taková pitomost a sebestřednost, že mi nebyla hanba!!!

Ten pocit zoufalství a smutku hravě dokázaly překonat Vánoce před deseti lety, to u nás ještě byla Petrova první žena Alena.

Dědeček dělal jako vždycky naschvály... Já si stejně myslím, že má z Vánoc nějaké trauma z dětství a jeho zvláštní štíří povaha mu nedovoluje to přiznat. Prostě byl nepříjemný, z nákupu v Globusu mi odešel a seděl venku v autě, no měla jsem štěstí, že na mě aspoň počkal. Jinak nevím, co bych s tím nákupem sama před obchoďákem dělala. Ale to byl jen začátek a to „lepší'' se teprve chystalo. Jediné, s čím byl ochoten pomoct, bylo to, že zabil kapra a pak tedy taky ještě dal stromek do stojanu. To ale není nic zvláštního, vím že tak je to i v mnoha jiných rodinách.

Už den před Štědrým dnem u nás seděli a klábosili celé odpoledne s kamarádem a po jeho odchodu se ještě přemístil k sousedům a jen tak mimochodem s sebou odnesl tác chlebíčků. No jenom si vzpomněl, že stejně jako on, má chlebíčky ráda sousedka Drahuška a tak ten tác chlebíčků, co jsem udělala, vzal a odešel s ním k nim. Prostě si Vánoce užíval, na rozdíl ode mě se nestresoval a dělal si jako vždycky jen to, co chtěl. 

Když jsem na Štědrý den večer, asi pět minut před sedmou, měla prostřeno, uvařeno a dosmaženo a šla jsem se převlíknout a zavolat mladé, tak teda musím uznat, že jim to trvalo možná trochu déle než těch pět minut, ale když jsme všichni přišli dolů, dědeček už seděl u stolu, polévku měl nedojedenou a už jedl kapra a salát! Když jsme se divili, že na nás nepočkal, řekl nám, že se řeklo v sedm a polívka, že už je stejně studená! Nebyla, stála asi tak deset minut v nahřáté polévkové míse na stole, ale nikdo neměl chuť se o tom dohadovat. Tak jsme zasedli a spořádaně jedli. V klidu jsme si vychutnávali tu slavnostní štědrovečerní atmosféru, i malý Péťa si dal kapra a to bylo jasný, že mu to bude ještě chvíli trvat, než ho sní.

A dědeček když dojedl, tak normálně vstal a odešel od stolu, přece na nás, nebude čekat, že. Sakra, od stolu se přece nevstává, to každý ví, samozřejmě i s tím, jaké to mívá následky. Že se už takhle všichni u stolu příští rok nesejdeme...

No a pak Alena odjela, myslím hned na první svátek s nějakou kamarádkou do Skotska, Péťu nám doma pochopitelně nechala, to se jí ještě nehodil, ale když se vrátila, tak nám oznámila, že od syna odchází. A malého, na kterého do té doby neměla pro samou práci čas, si vzala s sebou. Já probrečela celé noci i dny. Ten malý, kterého jsem denně uspávala, četla mu na dobrou noc pohádky a zpívala ukolébavky byl pryč. Už to nebyl "ten malý", chodil už půl roku do první třídy a jako důkaz toho, že už je velký dostal od mámy na krk klíč na provázku. Ale asi byl chudinka i šťastný, že konečně má mámu pro sebe. 

Trochu jsem se vzpamatovala, až když mi v práci kolegyně Lenka řekla, že to nechápe, že když se ona rozváděla, tak si vůbec nepamatuje, že by to její máma takhle prožívala... No nevím, třeba o tom s ní jenom nemluvila.

Napadá mě ještě otázka, nejsou tohle důvody, proč je dnes spousta dětí zralých pro psychologa? Vždyť jim rodiče dělají ze života takový neskutečný binec a ony ztrácejí veškeré jistoty, které do té doby měly. Ani bych se nedopočítala, kolik už měl náš vnuk "strejdů".  A to asi ještě není všem dnům konec...

Můj příběh Poslední soutěž 2023 Vánoce
Hodnocení:
(4.9 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Straková
Děkuji za Vaše komentáře a jsem ráda, že se Vám moje povídání hezky četlo. A paní Soňo, já bych to na život asi nesváděla, on v tom bude asi nevinně, komplikace si většinou děláme sami, nemyslíte?
Soňa Prachfeldová
Život někdy dokáže člověku naložit.
Naděžda Špásová
Dobře se to četlo, obdivuji vaší trpělivost, já bych se dědu podala hned, vnuka je mi líto, možná by pomohlo, podat si jeho matku. Ale na to musí mít člověk odvahu, za pokus by to možná stálo. Přeji vám i rodině krásné Vánoce.
Jana Kollinová
Dano, v závěru si kladete otázky, kterými se zabývají odborníci a navzdory výsledkům nespočetných vědeckých studií se každá populace chová tak, jak jí to vyhovuje a neexistuje nástroj, který by ochránil děti před následky rozhodnutí nebo rozchodu rodičů. Někdy to projde v pohodě, jindy jsou následky devastující, ale to je život.
Alena Velková
Hezky napsaný příběh. Tak ať jsou ty letošní vaše Vánoce v pohodě.
Marie Faldynová
Když se mi rozvedl bratr (švagrová odešla k jinému muži i s dětmi) nespala jsem z toho nejmíň měsíc. Rozvod se netýká jen těch dvou, je to malér pro všechny, kteří je mají rádi.
Jana Šenbergerová
Takových nás je určitě víc. Nikdy by mě nenapadlo, že mým vnoučatům bude dělat ze života peklo jejich "milující" tatínek. A odnášejí to nejen děti, ale všichni kolem, kteří je mají doopravdy rádi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.