Každý doktor říká něco jiného. Zdravotní gramotnost je mizerná
Ilustrační foto: Pexels

Každý doktor říká něco jiného. Zdravotní gramotnost je mizerná

2. 1. 2024

Doktorům nevěřím. Každý mi stejně říká něco jiného. Děda kouřil, pil a byl tu do devadesátky, tak mi neříkejte co mám dělat. Takové věty zní poměrně často. Češi na jedné straně touží po dlouhém životu ve zdraví, na druhé pro to moc nedělají.

Změňte životosprávu, začněte se hýbat, přestaňte kouřit, tím se vám zmírní dosavadní zdravotní obtíže a můžete si tak o pár let prodloužit život. Když toto řekne lékař, třicet procent Čechů ho neposlechne. Češi se řadí mezi národy, které nemají rády změny a když jde o životní styl tak se to projevuje velmi výrazně.

Vyplynulo to z průzkumu NN pojišťovny a penzijní společnosti, který probíhal v jedenácti zemích světa a zahrnul téměř dvanáct tisíc respondentů. Podle autorů průzkumuprůzkumu, který vedl Colin Sanders, člen Mezinárodního centra pro dlouhověkost, se Češi v oblasti péče o své zdraví umísťují na druhé nejhorší pozici.

Pozitivně vnímá svůj zdravotní stav padesát dva procent z nich. Polovina českého národa podle průzkumu ví, že není zcela zdráva, přesto zároveň většina Čechů uváděla, že z toho vůbec nejsou ve stresu, že je to netrápí. Paradoxní je, že zároveň tvrdí, že by si přáli žít do devadesáti tří let. Jenže, zdá se, že je hodně takových, kteří pro to nic nedělají, případně vůbec nevědí, co by dělat mohli a měli.

„Existuje pojem zdravotní gramotnost. To je schopnost získávat informace, porozumět jim a zpracovat je tak, abychom žili zdravě. Myslím, že toto je nesmírně důležité a ne všichni lidé to umí,“ říká gerontoložka Iva Holmerová.

„I v oblasti zdraví je podstatné podávat informace jednoduše,“ míní psycholog Tomáš Vašák a pokračuje: „Nejhorší je, když je člověk zahlcen množstvím informací. Mnohdy se pak v rozhodování zasekne a řekne pak takový ten pro lékaře děsivý výrok: Ti doktoři mi říkají pokaždé něco jiného. Poté přichází rozdíl empirie a statistiky. Všimněte si, že když něco tvrdíme, často to dokládáme empirickou zkušeností navzdory statistice. Příklad? My říkáme: Můj děda, kouřil, pil a přesto do devadesáti kácel stromy. Tím argumentujeme, proč sedíme, pokuřujeme, klopíme pivko a nejsme odhodlaní s kouřením, pitím přestat, začít se hýbat. Ale statistika je neúprosná. A my místo toho, abychom se učili pracovat se statistikou, dál prezentujeme takové anekdotické příběhy.“

Se zdravotní gramotností je to podobné jako třeba s gramotností finanční či informační. Jde o to, aby se člověk dokázal orientovat v záplavě pojmů, informací, dokázal si vyhodnotit, co je podstatné, důležité a co naopak nesmyslné. Aby nehledal složitosti a konspirace v tom, co je naprosto jednoduché. To, že kouření zkracuje život je prostě statistikami podložená skutečnost a pokud měl někdo v rodině dědu, který kouřil a dožil se ve zdraví osmdesátky, je to anomálie, štěstí, náhoda, nikoli argument, kterým si máme ospravedlňovat vlastní neschopnost s kouřením skoncovat.

Snímek obrazovky 2023-12-11 v 7.52.41.png
                                                                                                                        Zdroj: NN Pojišťovna

Další dosti častou ukázkou mizerné zdravotní gramotnosti je postoj: Nepůjdu k doktorovi, beztak by mi něco našel a pak by mě pořád posílal po dalších doktorech.

Ano, toto je poměrně častý přístup, když se ozve nějaký zdravotní problém. Tady je zkušenost třiasedmdesátileté Aleny, která před rokem ovdověla: „Lékař mi jasně řekl, že kdyby manžel chodil na prevenci a přišel hned, jak začaly potíže, mohl tady ještě být. Jenže on odmítal jít na kolonoskopii. Řekl, cituji, že mu nikdo nic do zadku strkat nebude. Když se jeho potíže vystupňovaly tak, že ho syn naložil do auta a přes jeho protesty ho dovezl do nemocnice, bylo už pozdě. Měl nádor. Ale jeho životní filozofie byla, že nebude trávit čas chozením po doktorech, nevěřil jim, dokonce tvrdil, že všechna vyšetření, která mu jsou nabízena, jsou jen vytahováním peněz z pojišťoven, tedy z nás všech, z našich daní. Když šlo o zdraví, choval se jak malé hloupé dítě, jako pštros, který strká hlavu do písku.“

Podobných příběhů není málo a zřejmě souvisí s tím, co ukázal průzkum. Vyplynulo ze něj, že Češi se obecně velmi neradi a těžce vyrovnávají se změnami, s novinkami, s novým životním stylem. Po Japonsku je u nich ze všech jedenácti zkoumaných zemí k tomu nejmenší ochota. Japonci jsou za námi také co se týká vnímání svého zdravotního stavu. Pozitivně ho vnímá 41 procent z nich, Čechů  52 procent. Na opačné straně žebříčku jsou Řekové, těch se cítí dobře a zdravě plných 77 procent.

Samozřejmě ovšem zůstává otázkou, nakolik se pocity odlišují od reality.

 

(Zdroj: Průzkum NN pojišťovny a penzijní společnosti: Češi a dlouhý život – jak se ho dožít a jak si ho užít)

 

 

 

 

 

zdraví
Hodnocení:
(4.9 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Janovský
Lékaři jsou různí. Někteří mi připomínají ty na vojně, kterým jsme říkali "lapiduchové" Mnoho z nich není ochotných člověka samostatně prohlédnout a určit diagnózu podle svého zjištění. Opakují tak léčbu podle svého předchozího kolegy. Málokterý lékař je i ochoten změnit léčbu, když dosavadní není úspěšná. To je moje osobní zkušenost. Sám si tedy hlídám preventivní prohlídky a snažím se pohybovat alespoň 3-4x v týdnu po min. 1 hod. Zatím mi to docela vychází a to jsem ještě válečný ročník. Kouřit jsem se asi jako každý kluk naučil, ale já jsem neměl dostatek vůle u toho vydržet! A z alkoholu si dám skoro každé ráno půl malého panáčka slivovice a k mastnějšímu obědu i jedno pivo. Tak snad mi to vydrží až do smrti!
Jitka Caklová
Lenka K. to napsala naprosto trefně. Helena Š., předpokládejte si co chcete. S 2100 leukocytů, CRP 350, třemi litry hnisu na plicích, který s vodou a krví pomalu odtékal 20ti cm drénem zavedeným do plic, to byla takzvaná léčba "pokus omyl", neboť po propuštění z nemocnice, při jedné z kontrol mi pan primář řekl: "Dnes už vám to mohu říct, byla jste ve stavu, že nikdo z lékařského týmu nevěřil, že ve vašem věku přežijete." Je na vás, zda dokážete uvěřit v zázrak zvaný "Vyšší moc".
Jan Zelenka
Je to vždy individuální. S některými doktory mám velmi špatné zkušenosti. A není to jen můj pohled, ale potvrzují mi to i přátelé. Praha byla v tomto daleko lepší. Ortopeda a zubaře jsem našel až v Lovosicích a internistovi z nemocnice se už zdáli vyhýbám. Velmi dobrou zkušenost mám s léčením v lázních. Holt, nějak to do toho konce doklepu.
Helena Štěpánková
Tedy zajímalo by mě, zda jste si paní Caklová, když jste "padala hrobníkovy z lopaty", pomohla sama, anebo vaše těžké onemocnění (předpokládám) vyléčili lékaři?
Lenka Kočandrlová
Doktorům už asi od 19 let zásadně nevěřím. Jen velmi nerada chodím do ordinace - vlastně jen proto,abych dostala papír k řidičáku.Sama vím nejlíp,jestli mi něco je,nebo není. Hlavně se tam snaží ,aby z člověka udělali poslušného pacienta,který bez námitek bude do sebe ládovat kvanta prášků ! Co je platné,že na něco pomůžou,když na jiných stranách škodí.Přehnaná chemie nadělá větší škodu,než užitek. Nechápu,jak někdo ještě dnes může věřit,že když mu najdou na stará kolena rakovinu,že ho snad v nemocnici vyléčí! Jen si ho tam pomučí ozařováním,chemoškami, kdečím, aby nakonec stejně ,umírající napojený na hadičky a přístroje,co dělají píp, skonal. Takže si raději život užiju teď a hned, jako nemohoucí si neužiju nic,jen bolest a čekání na smrt.
Hana Rypáčková
Řekové na prvním místě, to je pravda. Milují svůj život a umí se radovat..
Jana Šenbergerová
V podstatě se ztotožňuji s tím, co napsala Jitka C. Lékaři pouze víceméně mohou opravovat, co jsme si způsobili tím, že nežijeme v souladu s přírodou. Navíc mrzačíme nejen svá těla, ale i tu přírodu. Ne nadarmo se říká "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá." A jak dokládají statistiky, bude hůř, a to zcela zákonitě. Vidím to sama na sobě.
Libuše Křapová
Přeťukla jsem, chtěla jsem dát hvězdiček pět.
Jarmila Komberec Jakubcová
Lékařům věřím, v r.1999 jsem onemocněla rakovinou lymfatických žláz tzv.non-hodgin a transplantace kostní dřeně mi zachránila život. V r.2021 jsem podstoupila operaci kyč.kloubu a opět velká spokojenost. Dneska nevím, že jsem na nějaké operaci byla. Nemohu si na lékaře stěžovat, vždy mi pomohli. Velmi si jejich náročné práce vážím.
Jitka Caklová
Vím proč jsem před čtyřmi lety vážně onemocněla, proto vím jak žít, aby se to neopakovalo. To mi žádný lékař, ani léčitel, nezajistí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...