Památníčkové vzpomínání
Všechny fotografie: Poskytnuty z archivu Věry Ježkové

Památníčkové vzpomínání

6. 12. 2023

Taky jste měli jako děti památníčky? A kreslili a psali jste si do nich navzájem? A máte v nich i vzpomínku na své rodiče a prarodiče? Myslím, že předvánoční doba je na úsměvné vzpomínání vhodná.

Já mám památníček uložený v knihovně. Vybrala jsem z něj vzpomínky na své spolužáky. Kromě úvodní fotografie. Ta je od kamarádky.

Sidona byla dcera přítelkyně mé maminky. Po roce 1968 emigrovala s maminkou do Švýcarska. Po povodni v roce 2002 uspořádala ve Švýcarsku sbírku a dovezla pomoc do jižních Čech. My čtyři jsme byly v občasném kontaktu až do maminčiny smrti.

Eva byla kamarádka, o čtyři dny starší než já.

Dáša byla od mala dáma; bydlela v krásném bytě.

Lidka se brzy odstěhovala; měla jsem ji ráda.

 

Vlaďka byla prima. Jednou jsme se na škole v přírodě o poledním klidu tak lechtaly, že jsme byly přísně napomenuty.

Blanka žila s babičkou, příjemnou paní.

Irena byla hezká, zdravě sebevědomá blondýnka.

Ivana uměla skvěle provaz. Starší sestra jí občas z legrace podrazila nohu a Ivana nám ho předvedla.

Dana byla elegantní; zvala nás k sobě domů.

Dana žila s babičkou v pavlačovém domě.

Renata emigrovala s rodiči do Německa. Jako hezká blondýnka tam jistě dobře zapadla.

Jarka byla tichá, nenápadná, milá.

Irena bydlela na rohu naší ulice. Někdy si na ni vzpomenu.

Helenu jsem měla ráda.

Marta měla neobvyklé příjmení. Občas se potkáváme.

Káťa se k nám přistěhovala odněkud ze SSSR. Měla stejné hodinky jako já, Zvezdy.

Jarda byl bezva kluk, seděla jsem s ním v lavici.

Zdeněk byl sympatický rošťák.

5.A. Opravdu jsem nechodila do pomocné školy, i když podle fotky by to tak mohlo vypadat.

vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Mertová
Věro, kresbičky jako by vypadly z mého památníku, jak jsou podobné. Tu Číňanku, kterou ti nakreslila Marta, tu mám docela stejnou. I ta fotka je nějaká podobná těm mým... Ještě opatruji památník po mé pratetě z let okolo 1912, tam jsou zápisy české i německé.
Jana Jurečková
Věruško, vzpomínám na památníček. Moje kamarádky mi tam psaly různé citáty a já na oplátku jim. Děkuji.
Zuzana Pivcová
Památník jsem dostala jako dárek k vánocům ve 2. třídě, což poznám podle prvního věnování od sestry Marcely hned po Novém roce. Jsem ráda, že tam mám věnování od učitelek z 1. stupně, od ředitele hudební školy, ke kterému jsem chodila na housle, od faráře z náboženství, od některých příbuzných a samozřejmě od řady spolužaček. Podle data jsem památník používala až do 6. třídy. Jako učitelka němčiny jsem si na sebe "upletla bič", protože jsem jedné holčičce namalovala portrét takové panenky nebo slečny, jiného jsem neuměla, ale rozkřiklo se to a pak jsem těch panenek nakreslila snad tak 50 - 60. V mém dětském památníku mě nejvíc dojímá věnování našeho tatínka, který vzpomínal na kouzlo svého dětství v jižních Čechách. Už se mu nepodařilo se sem vrátit. Jsem ráda, že jeho touha dostala naplnění nyní v nás.
Jana Kollinová
Kouzelné vzpomínání. Kdo ze seniorů má takový památníček, má poklad.
Helena Štěpánková
Dlouho jsem si svůj památníček schovávala, ale při posledním stěhování se někde vytratil a už jsem jej nenašla. Pěkná připomínka.
Jiří Dostal
:-) Až do pětadevadesátého roku (bylo mi 43) jsem pěstoval cosi jako památník, linkovaný zápisník A5, a to dobrých třicet pět let. Otec mi ho založil s titulem "Inkoust a jiné tekutiny", vložil první věnování s obšlehnutým ladovským výjevem, kniha pak spěla se mnou a s lidmi, kterým jsem ji nabízel k nahlédnutí a k případnému záznamu. Stala se citátníkem a konzervou soukromých mouder, řádili v ní kreslíři, skončila pak v rukou vyhlášeného psychotronika, diagnostika a problematického léčitele Karla Kožíška, když mi virgulí poměřoval magnetismus knihovny - poznal změť osobností, povah, zdravotních stavů. S poznámkou "co je to za sajrajt?" si skoro popsaný záznamník vypůjčil, ale než mi stihnul vrátit, umřel...:-) Titul "Inkoust a jiné tekutiny" pochází z Kukátek místního písmáka Václava Kosmáka, kde v jednom příběhu vypečení obecní radní špekulují, jak účetně vykázat propité peníze; vznikla kolonka I. a j. t. :-)
Věra Ježková
Děkuji podruhé. Takový ohlas jsem nečekala. Natož to, že článek převezme Seznam.
Hana Rypáčková
Památníček mám.. Taky jsem o něm kdysi psala. https://www.i60.cz/clanek/detail/15940/pamatnik
Zdenka Jírová
To je hezká vzpomínka na dětství. Také jsem měla památníček, pamatuji si jen jedno přání: Teče voděnka z vysokých skal, vzpomeň si , Zdeničko, kdo ti to psal. Bohužel, jsem už zapomněla, , kdo mi psal. Nějak jsem památníček během života ztratila. Mám ale všechny společné fotky ze základní školy a mám schovaná všechna vysvědčení od 1 třídy až do maturity a potom i z pomaturitního studia. To první vysvědčení se už rozpadá, byl to poválečný papír, z roku 1952.
Zdenka Koldová
Zdravím....památníček jsem jako holka taky měla,nevím ani jak skončil ,ale dodnes si pamatuji,co mě v sedmé třídě základky napsal pan učitel Valeš:"fyzika v sedmé bé byla tak těžká,co budeš říkat za dvacet let?"

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.