Památníčkové vzpomínání
Všechny fotografie: Poskytnuty z archivu Věry Ježkové

Památníčkové vzpomínání

6. 12. 2023

Taky jste měli jako děti památníčky? A kreslili a psali jste si do nich navzájem? A máte v nich i vzpomínku na své rodiče a prarodiče? Myslím, že předvánoční doba je na úsměvné vzpomínání vhodná.

Já mám památníček uložený v knihovně. Vybrala jsem z něj vzpomínky na své spolužáky. Kromě úvodní fotografie. Ta je od kamarádky.

Sidona byla dcera přítelkyně mé maminky. Po roce 1968 emigrovala s maminkou do Švýcarska. Po povodni v roce 2002 uspořádala ve Švýcarsku sbírku a dovezla pomoc do jižních Čech. My čtyři jsme byly v občasném kontaktu až do maminčiny smrti.

Eva byla kamarádka, o čtyři dny starší než já.

Dáša byla od mala dáma; bydlela v krásném bytě.

Lidka se brzy odstěhovala; měla jsem ji ráda.

 

Vlaďka byla prima. Jednou jsme se na škole v přírodě o poledním klidu tak lechtaly, že jsme byly přísně napomenuty.

Blanka žila s babičkou, příjemnou paní.

Irena byla hezká, zdravě sebevědomá blondýnka.

Ivana uměla skvěle provaz. Starší sestra jí občas z legrace podrazila nohu a Ivana nám ho předvedla.

Dana byla elegantní; zvala nás k sobě domů.

Dana žila s babičkou v pavlačovém domě.

Renata emigrovala s rodiči do Německa. Jako hezká blondýnka tam jistě dobře zapadla.

Jarka byla tichá, nenápadná, milá.

Irena bydlela na rohu naší ulice. Někdy si na ni vzpomenu.

Helenu jsem měla ráda.

Marta měla neobvyklé příjmení. Občas se potkáváme.

Káťa se k nám přistěhovala odněkud ze SSSR. Měla stejné hodinky jako já, Zvezdy.

Jarda byl bezva kluk, seděla jsem s ním v lavici.

Zdeněk byl sympatický rošťák.

5.A. Opravdu jsem nechodila do pomocné školy, i když podle fotky by to tak mohlo vypadat.

vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Věro, velmi zajímavý příspěvek, který mě hned vedl k vyhledání památníku. Byl dlouhá léta schovaný ve skříní na chalupě, takže jsem se k němu hned dostala. Verše i obrázky jsou od doby mých asi osmi let do jedenácti. Veršíky byly podobné asi všem památníkům: vzpomínky, láska k rodičům i přátelům, výčet dobrých vlastností... a k tomu nejčastěji nakreslené (a často okopírované) kytičky. Vedle velmi neumělých výtvorů ale je i pár velmi zdařilých kreseb mých spolužáků. Do památníků mi psali i dospělí - rodiče, babička, učitelé ze základní i z hudební školy. S většinou z tehdejších pisatelů jsem se už nikdy nesetkala, některá jména jsem si teprve nyní znova připomněla.
Daniela Řeřichová
Památníčky patřily k naší generaci. A také zpěvníky.
Alena Vávrová
Památníček jsem měla, ale ani nevím kdy a jak jsem o něj přišla. Ale moje maminka měla ještě krásnější a ten snad má někdo ze sourozenců. Musím se poptat.
Alena Tollarová
Také mám svůj Památník schovaný :)
Věra Ježková
Děkuji vám za hezké komentáře a hodnocení. Jano V, to se stává. Já jsem jednou dala Jendovi z tabletu k fotce přes 40 hvězdiček. Od té doby klikám jen z notebooku. A nemám chytrý telefon, protože nerada šmátrám prstem po displeji. :-)
Vladislava Dejmková
Také mám stále svůj památníček, je ze stejné doby a obrázky si jsou velmi podobné. Je to milé si takto zavzpomínat. A kde jsi Vérko na té fotografii? Tipla jsem si, ale nevím, zda jsem se trefila.
Lenka Kočandrlová
Mám svůj památník a také mé babičky, měla jsem i sestřin - ten si vzala, všechny byly na výstavě památníků v Lokti, v knihovně,je to asi 9 let. Když byly třídní srazy ze ZDŠ,tak si to spolužáci rádi prohlíželi. Po našich dětech a vnucích nezbyde nic,protože vše někde zmizí ,těžko to bude někdo po letech někde na sítích lovit....A kdoví,jaké budou,nebo nebudou.
Miloslava Richterová
,,Vlastenkou buď, Češkou zůstaň, byť i vlast ti vzdálená, nezapomeň dívko milá, že jsi v Čechách zrozená". Krásné byly všechny památníky, babiččin, maminky i můj :-) díky.
Anna Potůčková
Měla jsem 2 památníčky a netuším jak skončily. Nemám u sebe ani jeden, snad zůstaly v rodném domě, který jsme prodaly.
Martina Růžičková
Věro, to byl bezva nápad! Také mám památník s obdobnými obrázky. Jako velkou vzácnost schovávám památník mojí maminky. Jsou v něm zápisy trojího druhu. Nejstarší jsou z obecné školy a podobají se těm našim. Další vznikly z recese a jejich autory jsou spolužačky z gymnázia. Ve třetí etapě se jí tam zapsali kolegové z práce. Je to originální a velice zábavný památník.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.