FOTO: Libuše Juráčková

Řekněte mi, prosím, kde to jsem

4. 12. 2023

S manželem jsme jezdili na Šumavu jak na podzim, tak i v zimě na běžky. Ubytovávali jsme se ve Zdíkově, denně jsme vyjížděli autobusem na Pláně a odtud různými okruhy projížděli zasněženou krajinou.

Můj příběh vzpomínky

Autor: Libuše Juráčková

Hodnocení:

(4.9 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Seitlová 6.12.2023 20:42

Hlavně, že to dobře dopadlo.

Libuše Juráčková 5.12.2023 14:36

Přesto, že se to stalo už dávno, stále se držím turistických značek , které jsou pro mne jistotou. Jen jednou jsem se "podvolila" nátlaku děvčat a právě na Šumavě jsem se vydala dle jejich nápadů. Značka v dohledu nebyla a děvčatům se nechtěla hledat. Podlehla jsem. Ještě že se nyní mohu podívat na mapu na mobilu, zjistit polohu a vydat se správným směrem. Kdybych netrvala na nalezení značkované cesty, bloudily bychom někde v hlubokých lesích Německa.

Zdenka Soukupová 5.12.2023 13:04

Tak na to bych asi neměla nervy ani sílu. Obdivuji Vás. Co na to říkal manžel?

Hana Rypáčková 5.12.2023 08:35

Na Šumavě se snadno zabloudí i v létě. Snaživci udělají na cestách zkratky a někdy i strom se značkou zmizí...

Zdenka Jírová 5.12.2023 00:09

Zabloudit v lese je velmi nepříjemné. Také se nám s manželem stalo, když jsme byli na houbách. Když jsme potřetí míjeli stejné místo, pochopili jsme, že jsme zabloudili. Naštěstí v létě a nebylo to daleko.

Alena Vávrová 4.12.2023 22:05

Kdysi se mi něco podobného stalo na běžkách v lesích pod Bezdězem. A to jsem si myslela, jak dobře to tam znám, ale sníh všecko změní, resp. všecko pod sněhem vypadá stejně. A také se již stmívalo.

Jan Zelenka 4.12.2023 21:17

Hlavně, že výlet dopadl dobře. Takové chvíle jsou vždy poučením do budoucna.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak jsem se opila s Karlem Gottem

Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.

Zuzana Zajícová

Učitel etikoterapie - života ve zdraví vlastním přičiněním

Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se mi koncem studií podařilo z toho utéct, spadla jsem z bláta do louže, tedy do manželství, a na dalších dvacet dva let, do dospělosti dětí, tak „měla vystaráno.“

Anna Novotná

Oživení vzpomínek

S kamarádem brázdíme okolní hory. Vždy si z cesty přivezeme pěkné zážitky. Také jsme obohaceni setkáním se zajímavými lidmi, které potkáme. Naše túry se táhnou většinou kolem 20 km, i když bylo i 30 km.

Jindřich Berka

V polobotkách do zasněženého Kořenova aneb Neopouštějte svá zavazadla

Bylo to již dávno, kdy jsem dostala poukaz ROH pro dva do Krkonoš, do chaty Zvonička v Kořenově. Vypravili jsme se s krosnou na zádech a běžkami. Na poukazu jsme měli popsánu cestu, jak se tam dostat. Choulila se u lesa a asi o 100 metrů výše než vlaková stanice.

Libuše Juráčková

Zápisník starého muže: Za železnou oponou

Listuji katalogem s nabídkou rekreací na rok 2024, prohlížím barevné obrázky, poznávám známé destinace. V hlavě se vynořují vzpomínky, jak tomu bylo kdysi dávno.

Zdeněk Folvarčný