Moje první cesta do Francie
Ilustrační foto: Pixabay

Moje první cesta do Francie

19. 11. 2023

V letech 1966 až 1969 jsem studovala na SVVŠ v Praze 3, Sladkovského náměstí. V naší třídě probíhala intenzivní výuka francouzského jazyka. Myslím, že jsme se tehdy díky dvěma profesorkám tento jazyk rádi učili a hodně se naučili. Uvedu jméno jedné z nich, protože je důležité pro toto vyprávění. Jmenovala se  R. Horažďovská.

Když jsme se dozvěděli, že naše třída bude moci jet do Paříže, měli jsme velkou radost. Psal se rok 1969 a pobyt byl zajištěn na dobu od 10.3. do 24.3. Na každý den jsme měli předem stanovený program, na radnici v Suresnes nás přijal starosta a připravil pro nás pohoštění s malým dárkem. 

Navštívili jsme známé pařížské památky, ale také školy a pár večerů jsme strávili v rodinách studentů, kteří měli přijet do Prahy. Byl to totiž výměnný pobyt. Samozřejmě jsme viděli rozdíly, a to především v množství nabízeného zboží. Lákavých "hadříků" plné výlohy, balení potravin svádělo ke koupi. Jízda metrem byla pro nás novým zážitkem. Ale... Viděli jsme žebráky, spící na kanálech, při návštěvě vyučování v jedné škole jsme nechápali, že děti během vyučování se po třídě mohly volně pohybovat, byly neukázněné. A návštěva v rodině mě překvapila ještě víc. Francouzi se ptali, zda máme televize, jak se jmenuje naše hlavní město. Objektivně mohu napsat, že v té době byla výuka na našich školách víc než dobrá. Měli jsme všeobecné znalosti, kromě ruštiny a francouzštiny jsme se seznámili s latinou.   

Od dětství jsem věděla, co bych chtěla dělat za povolání. Učitelka byla moje volba, ale bohužel jsem se na VŠ nedostala. A tak jsem celý život pracovala jako účetní. Je pozdě si vyčítat, že jsem si  další rok měla podat přihlášku znovu. Kurzy milované francouzštiny jsem navštěvovala tři roky při zaměstnání a potom až v letech 2016 - 2019. Byla jsem překvapená, že si po 50 letech od maturity leccos pamatuji.  

Letos v červnu měla vnučka vystoupení v hudební škole v Berouně, kde se učí hře na klavír. Maminka její kamarádky Kačky, která se rovněž vystoupení zúčastnila, nám držela místa v první řadě  a mě posadila vedle své maminky, tedy babičky Kačky. Povídaly jsme si spolu a z řeči jsem vyrozumněla, že paní byla učitelka. Když se zmínila, že i její maminka učila, tak jsem se přiznala ke své lásce k tomuto povolání.

A pak se stalo něco, co nám život nečekaně připraví. Někdy je to nepříjemné, jindy moc milé a radostné. A mě potkala druhá možnost. Po krátké době jsem se spolu s babičkou Kačky přišly na to, že mě učila francouzštinu její maminka, výše jmenovaná prof. Horažďovská. Oběma nám stouply při vzpomínkách slzy do očí. Setkání bylo o to zajímavější, že jsme obě bydlely v Praze a teď obě v Berouně. Ihned po návratu domů jsem našla krabičku s pár fotkami a mými poznámkami z pobytu v Paříži v r. 1969. 

Moc jsem se těšila, že se dcerou paní profesorky, která je o 5 let mladší než já, sejdeme, ale zatím k tomu bohužel nedošlo. 

cestování Podzimní soutěže 2023 vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Na Francii moc ráda vzpomínám. Hezké počtení.
Jitka Hašková
Krásná vzpomínka. děkuji za ni.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.