Můj podzim života: Z deníku fresh penzistky
Ilustrační foto: Pexels

Můj podzim života: Z deníku fresh penzistky

15. 11. 2023

Před lety jsem si začala psát deník a představovala jsem si, jak moje vnučka najde na půdě v truhle staré sešity. Vnučku mám, půdu a truhlu nikoli. Že by vnučka oprašovala PC, kam jsem deník přestěhovala, je představa neromantická. O čtení mého deníku více lidmi se mi tenkrát ani nezdálo.

Předkládám střípky duše, na kterou už fouká ze strnišť.

23. 1. 2023

V noci se mi zdál zvláštní sen. Stádo koní běží krajinou. Krásných černých koní. Jen ten poslední je bílý. Oddělí se od stáda a jde k domu, ve kterém přebývám. Bílá koňská hlava nakukuje oknem, kopyty strká do dveří. Ustupuji pořád dozadu, protože se koní bojím. Budím se hrůzou. Sen byl jako živý. Až se uklidním, pomyslím si. Ty koni, kde máš prince?

20. 3. 2023

Oteklo mi koleno. Mohla bych vystupovat v cirkuse jako žena se sloní nohou. Je téměř nehybné. Otevírám internet a chci se objednat na ortopedii. Termín za dva dny, poplatek pět set korun. Co je to za blbost. Vytočím telefon a dožaduji se na sestřičce objednání. Termín za měsíc. Aha, pochopila jsme strategii. Pokorně se vracím k objednání on-line. Dva dny poté dopajdám do ordinace.

„Tomu kolenu se něco nelíbí,“ praví pan doktor.

Nechci být přidrzlá a říct, že tu diagnózu jsme si stanovila sama. „Co něco?“ ptám se. „No to já nevím.“ V tramvaji medituji na téma co vše lékaři dokážou. Transplantovat orgány, vyspravit popáleniny, léčit rakovinu. Rýma a koleno jsou problémem. Dostala jsme pilule na klouby a termín kontroly. Doma pro jistotu mažu slivovicí. Vzpomenu babičky, která vše léčila bylinami a zmíněným mokem. Přihnu si s flašky. Babi to je i za tebe. Snídala hrst ořechů, lžičku medu a panáka slivovice. Ještě v osmdesáti chodila na pole s motyčkou. V kapse křížaly a suchý chleba. Babi, to bys koukala. My máme fitka a ketodiety a oteklá kolena.

6. 4. 2023

Volala mi Káťa z Košíku. No ne, že bych s ním měla důvěrný vztah, ale tak se představila. Prý, proč jsme tak dlouho nenakupovala a byl-li poslední nákup v pořádku. „Co se stalo?“ ptala se Káťa. Trochu jsme se rozlítila. Co mi má co nějaká káča jakási volat a nabádat k nákupům a obžerství. Chvíli jsme krotila zlost. Do nastálého ticha Káťa znovu pronesla: „Co se stalo?“

„Umřela jsme hlady.“ Odvětila jsme a nezdvořile hovor ukončila. Pak jsem se – stařena poťouchlá – chvilku bavila na téma, kterak Káťa v marketingovém průzkumu ohodnotí nákupní zvyklosti 65+.

8. 5. 2023

Den na draka. Je mi tma a smutno a marně hledám smysl své existence. Vykopu se z postele, udělám si snídani a ke kávě otevřu internet. Vyskočí na mě horoskop. Mám jíst víc čočky. To mne fakt vylepšilo a zvedlo náladu. Čočka. Chvilku listuji programem TV. Film pro pamětníky Kamarád do deště. Fešáci, mladší než já, Sagvan Tofi a Lukáš Vaculík jsou v kategorii filmů pro pamětníky. Tam vždycky patřil Oldřich Nový a Adina Mandlová. A on už i Lukáš se Sagvanem jsou fosílie. Jdu vrátit své pamětnické tělo do postele, přetahuji polštář přes hlavu a oddávám se pláči. Upřímně? Moc mi to nepomohlo. Cítím se osamělá. Fénixe hledám ve zbytcích popela.

16. 6. 2023

Suším si v koupelně před zrcadlem vlasy. Velkým zrcadlem. V županu je mi horko, tak ho sundám. Jednou se zase odhodlám, podívat se na své tělo. Taju jako sněhulák. Pozoruji kriticky své nedostatky, snažím se zaujmout jinou pózu, no nic platné. Popozdvihuji, popotahuji, jizvu na břiše pohladím. A pak mi to dojde. Proč já vlastně nejsem ke svému tělo vlídnější, laskavější. Mé tělo chodí, peče buchty, sází kytky, plave, zvládlo porod, několik operací, umí bolet i milovat se… A pak… zahlédnu své oči… Pořád jsme to já.

31. 10 . 2023

Dnes naposledy hraje fontána v Mariánských Lázních. Užívám si hlas A.Bocceliho, výbornou kávičku a přes secesní okno kavárny pozoruji barvy podzimu. Courám se parkem, strkám do kapes kaštany a pak se vrátím na Hlavní třídu. V jednom butiku spatřím krásné bílé šaty. Zavinovací. Ty si musím vyzkoušet.

„Ty jsou tak krásné, že bych se v nich mohla vdávat.“ Vzdychla jsme před paní prodavačkou. A ta mi krásnou slovenštinou odpověděla.

„Jaj, moja, kvôli pěkným šatom nerobte taků somarinu. Keby ste to chcela urobiť, ja bych Vám aj zlavu dala abyste sa nevydávala.“

Šaty jsem si nekoupila. Potřebovala bych o číslo větší. Odstávala mi látka u kapes. Škoda. Byly nádherné. Zavinovací. Jako od Diane von Fürnstenberg.

13.  11. 2023

Dnešek je všední a obyčejný. Dělám domácenku šedou. A pak mi volá máma a pěkně mě naštve. Ale jsme velká holka, mlčím. Je jí přece jenom 89. Nevyřčená slova pálí v puse jako afty. Venku vytrvale prší.

 

 

aktivní senioři Podzimní soutěže 2023 vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 45 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
:-) Jako vzpomínka na starého pukla, co rozběhal každé bolavé koleno a sceloval dívčí duše... :-)
Marcela Pivcová
Také jsem se ve svých asi pětadvaceti letech pokoušela psát deník. Skončil snad po měsíci - dříve než skončily prázdniny, kdy jsem se psaním začínala. Vy si můžete Vaše zážitky, úvahy, sny i přání kdykoliv připomenout. Já už jsem mnohé - milé, krásné, úsměvné i ty smutné a zamračené z velké části zapomněla.
Dušan Brabec
Vtipné postřehy rozpoložení těla a duše. Jen dále jezte med a ořechy a na klouby si nechte napsal Condrosulf 800, je to nejlepší, co existuje. Napsat to může pouze odborný lékař (ne praktický) a s receptem to pak máte za poloviční cenu, protože je to relativně dost drahé (balení je na půl roku). Ale účinné. Já jinak již mnoho let každodenně med a vlašské ořechy zapíjím pravým černým neslazeným cejlonským čajem, žádné pytlíčky, ale lístky, které se rozvinou, pomalu klesají ke dnu, prostě radost pohledět. A to vše hned po ráno a den je krásný!
Ludmila Černá
Super. Deníky jsem si psala od puberty. Kde skončily, netuším. Ale takhle vtipné mé příběhy nebyly. Sny si většinou nepamatuji. Jen ty ošklivé. Opravdu krásné taky, ale ty byly jen dva. Poprvé mi ho ukončil budík a podruhé pan primář, když mě probouzel z narkózy.
Michaela Přibová
Čtivé a pěkně napsané. S nadhledem. Děkuji.
Pavlína Vavříková
To je krásně napsáno.
ivana kosťunová
To chce klid-zvyknete si. Doufám, že v psaní deníku pokračujete, jak už zde bylo řečeno, mohl by vzniknout bestseler.
Naděžda Špásová
Musím přiznat, že mi to někoho připomíná a nemusím chodit daleko. Tomuhle totiž rozumím, protože občas cítím to samé. Pobavila jsem se. Jen už nemám matku a na ortopedii zatím nemusím. Přeji hodně štěstí a zdraví. :-)
Vlasta Nykodýmová
Bože , to bylo boží.... prosím, prosím o knižní vydání .... Zdraví vás Vlasta, vydejte to a Basta ....
Marie Měchurová
V článku je smutek i humor. Moc pěkné. Včera jsem si procházela nadpisy mých článků na íčku. Je to takový můj deník za posledních šest let. Až budu "stará" budu se při jejich čtení ve vzpomínkách vracet.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.