Sladkosti v propadlišti dějin

U mnohých zminovaných bonbonech jsem ve Sfinxu pracovala na balírnách těchto bonbonů. Atlasky, Ledovky, bonbony se včelou, obalované arašídy v cukru, mléčné a kávové karamely, Sisinky, také ovocné karamely, lesněnky, bílé větrovky, zminované lentilky. Se všemi jsem měla co dočinění při jejich výrobě. V Čokoládovnách ve Sfinxu jsem skončila před 5ti roky a výroba se rozšiřuje, budou prý nabírat další zaměstnance. Prim je ted výroba želé

Cukrovinková vzpomínka. Bydleli jsme v domku nad modřanskou čokoládovnou Orion a podle vůně poznali, co se právě vyrábí. Chodili jsme tam na brigády a zjistili, že sladké se brzo přejí. Občas si v Dianě koupím třeba fialky, ale chutnají jinak. :-)

Já jsem milovala sojový suk. Ještě se dělá.

Milovala jsem eskymo, tři koruny na svačinu (tvarohový sýr za 2,20 + 2 rohlíky za 0,60 a tabulka mejdlíčka za 0,20) ale často jsem si svačinu nekoupila a když jsem šla ze školy koupila jsem si šest eskym, domů jsem to měla 2 km pěšky, ale musela jsem je sníst rychle, aby se mi nerozpustila. Bonbony fialky, to byla lahoda a vůně. A cukrkandl, ten sekala prodavačka nožem. Dnes pytlík bonbónů pěkně nafouknutý se tváří jako sto gramový a na obalu je 80. Chuť i váha hodně pod rysku.

Oldřichu, to je neobnovitelné. Pár pokusů jsem "ochutnala", ale na minulost neměly. I dobré byly jiné. Já měla ráda arašídovou čokoládu za tři koruny, polomáčené sušenky v čokoládě, nepohrdla jsem alaburkami (pražené arašídy), turecký med a cukrová vata mi tehdy také chutnaly. Kandované ovoce nemělo chybu a nemá konkurenci, stejně jako rahat. Ani ty rozinky nejsou, co bývaly, bývají cítit po žluklém tuku. Mimo jiné se určitě změnily i mé chutě. Hezká připomínka časů minulých.

No lidi! To jsem tušil, že mi hned připomenete další, čím jsme si opakovaně plnili bříška: energit, eskymo, hadi, později medvídci. Co kdyby to někdo obnovil? My bychom kupovali a kazili vnuky, žejo?

Jé, to jsem si zavzpomínala! Měla jsem ráda Milenu, Kofilu, ovocné hady, žužu ... Ještě bych vzpomněla Tatranky (a Horalky) - ty nesměly chybět nikdy doma, na žádném výletě, měl je obzvlášť rád můj tatínek. Jsou pořád v prodeji, ale už to není ono ...

V poslední době často vzpomínám na pomerančovou kůru v hořké čokoládě. Měl jsem si aspoň jeden sáček schovat! :) A co vážený nugát? A voňavé sušenky Orange a Lemon. Jedlé byly i náhražky čokolády: Pochoutka nugátová, arašídová i kávová. Výroba dobrých a pěkných Lentilek ve Sfinxu Holešov byla zastavena, vozíme nevalnou imitaci z Německa. Vámi vzpomínané oplatky Disko jsou ve skutečnosti sušenky!

Oldřichu, moc hezká vzpomínka. Těžko k tomu něco přidávat. Výčet je obsáhlý. Jen něco málo - Když jsme šli od vlaku do kralupské měšťanky, měli jsme při cestě cukrárnu. Většinou jsme si tam kupovali eskymo za padesát haléřů.

Měla jsem ráda hady za 50 halířů a pořád mám ráda gumáky Medvídky. A k tomu kousek hořké čokolády. :-) Bezva vzpomínkový článek. :-)