Můj vzor

Děkuji vám všem za příspěvek do diskuze. Vážím si všech vašich příspěvků. Naďo, my jsme moc krásných zážitků v dětství taky neměly. To Aninka nám dětství proteplovala. Vando, děkuji za přivítání. Opravdu jsme tu dlouho nebyly, plných sedm biblických let (a hubených) :(

Není mnoho lidí, kteří by nezištně nabízeli a poskytovali pomoc. Měla jsem a mám obrovské štěstí, že takovou paní mi život přivedl do cesty. Když se mi v noci stal úraz, tak mě do příjezdu sanitky umyla, oblékla, do tašky dala nezbytné věci pro delší pobyt v nemocnici a téměř tři měsíce se staral o moji fenku, pomáhala nám ještě dlouhou dobu po návratu z nemocnice. Přitom to byla "JEN" sousedka, se kterou jsme se potkávaly a prohodily vždy pár slov. Neuvěřitelné už s přihlédnutím k jejímu věku - 85 let. Dobrý člověk stále žije.

Michaelo, ahoj, tys tu dlouho nebyla!! Moc ráda Tě tu vidím. Naposledy si pamatuji, že jste se stěhovaly se ségrou do chalupy… moc jsem Vám držela palce…jak je? ❤️ Kolik je to let? …

Omluva za překlep na konci . VY

Ono to, Míšo, bývá často tak, že když Ti někdo nabízí pomoc, tak za to očekává nějakou protislužbu (je to tak i v politice). Není divu, že pak někteří lidé už předem žádnou pomoc nechtějí, říkají si: Co asi ode mě bude chtít? Tak je to asi i s lidmi u vás na venkově, ta tendence zobecňovat. Myslím, že důležité je, jaký pocit z toho máte by.

Je hezké, když máme nezapomenutelné vzpomínky na dětství a mládí. Já to bohužel říct nemůžu, ty moje moc hezké nejsou.

To je citlivé vyznání. Ani já jsem neuctívala idoly – zpěváky apod., ale vážím si statečných, laskavých a obětavých lidí. Takoví ovlivnili můj přístup k životu. I já mám "svou Aninku."