Smutek

Smutek musíte poslat dveřmi ven a zamknout na dva západy. Já vím, on to nikdy nevzdá a bude klepat a zvonit dál. Buďte neoblomná a řekněte mu, že už toho bylo dost! Všechno jste si řekli, tak co ještě chce. Zdržovat vás? Ne teď! "Mám teď přece jiné věci na práci." Klobouk dolů před tak nádhernou básničkou. Děkuji moc.

Někdy je smutek. Asi jste právě smutná, ale zítra, zítra to bude radost. Smích a slzy, úspěchy a neúspěchy. Kdyby to nebylo, tak se člověk nemá na co těšit. Bylo by šedivo. Vy se musíte ze smutku vybásnit. Já se z něho vypisuji. Nejlépe na papír a s plnícím perem. S poslední kapkou inkoustu se můj smutek rozpustí jako led ve sklenici. Jindra

Zuzko, přesně tak to pociťuji nyní ve svém nitru já....:-))) Děkuji.

Vy tedy umíte sestavit slova! Až se srdce silněji roztluče.

Každý v sobě nosíme kousek smutku, někdo docela malý a jiný je jím prostoupený. Jen citlivá duše o něm takhle píše. Krásná báseň, jemná jak vánek, který cítíš ve vlasech v letním podvečeru, ale také tíživá jako dech běžce na konci cesty. Zuzko, děkuji.