Na ranní procházce jsem uslyšela kejhání, kouknu nahoru na oblohu a tam letěly divoké husy. Pochopitelně, že než jsem vylovila z kapsy mobil, byly už hodně daleko a navíc ten mobil toho na dálku moc nebere, ale ten šíp, co v něm letí vidět byl a po zvětšení jsem je přepočítala a bylo jich asi osmadvacet. To už bylo docela pěkné husí hejno.
Mockrát už jsem je viděla letět v ukázkovém šípu, ale tentokrát se holky mezi sebou asi dohadovaly, kdo že má výpravu vést a zrovna docházelo ke střídání, takže útvar až tak dokonalý nebyl. Že by odlétaly na jih? No, směr by byl správný, ale spíše si myslím, že se jenom odněkud přemisťovaly dolů na jezero. Ono se labutím ani husám odsud moc odlétat nechce, když zjistily, že řeky nezamrzají a lidé je v zimě chodí krmit. Tak kam by se hnaly, ne?
Hned jak jsem je zaslechla, vybavila se mi vzpomínka na kouzelnou knížku mého dětství "Podivuhodná cesta Nilse Holgerssena Švédskem". Jak já mu to cestování záviděla!
A taky jsem si vzpomněla na to, jak naši měli gramofon s takovýma těma tvrdýma malýma deskama a jelikož měli rádi Chladila a Simonovou, Cortéze a Juditu Čeřovskou, tak u nás hrozně často bylo slyšet:
"Když zazní volání divokých husí,
těžko se ubrání mé srdce tuláka.
Dálka mě přiláká a já jít musím,
kam zní to volání divokých husí."
Přiznám se, že já to tehdy srdečně nenáviděla, stejně jako když tatínek vytáhl harmoniku, ale málo platné, stejně to mám naposlouchané a občas ty písničky v duchu slyším... Stejně jako "Dva roky jezdím bez nehod, s větrem se honím o závod..." nebo "Mal'učké medvieďa" a "Dieťatko" od Melánie Olláryové.
Je to zajímavé. Vzpomenout si na jména současných zpěváků, herců, politiků nebo i bývalých spolupracovníků mi tak lehce nejde. Čím to je? Ono to prý v té hlavě všechno máme, pěkně srovnané v mozku v příslušných přihrádkách, jenom je potřeba k tomu, stejně jako na počítači, najít tu správnou cestu...
Ale jak je možné, že ty starší informace, na rozdíl od těch nových, většinou naskočí hned? Asi už ta léty unavená dvířka na jednotlivých přihrádkách nedrží tak pevně, jako na těch novějších, ne?