Putování Itálií v roce 1964
Ilustrační foto: Pixabay

Putování Itálií v roce 1964

9. 10. 2023

Jako mladý člověk toužící poznat země za železnou oponou, požádal jsem několikráte o tzv.devizový příslib. Jednou to vyšlo.

Shodou náhod kolegovi, který už příslib měl, vážně onemocněla žena a na dlouhou a trochu dobroružnou cestu si netroufala. Domluvili jsme se a vyrazili v malém voze CV5 Renodold do Italie.

Naše cesta vedla přes Rakousko a Tarvisio do Udine. Tam jsme zažili silný liják a noc strávili v autě. V této době, psal se rok 1964, čeští turisté byli v Itálii velmi vzácní. Protože naše znalosi italštiny byly omezené, s překvapením jsme se v té době domlouvali dost slušně německy. Byli jsme ohromeni spoustou obchodů, plných různého zboží, o kterých se nám nezdálo. Snad tu a tam se někdy vynořily rané mlhavé dětské vzpomínky, které jsme oba prožili jako malý caparti v první čs. republice.

Navštívili jsme kromě překrásných Benátek i benátskou místní lodní dopravou okolní ostrovy. Dojem na mne zanechal ostrov Buráno, kde jsme navštívili světaznámou sklárnu na výrobu barevného skla. Nejen poutavá byla výroba, ale i sklad fantastických sklářských výrobků. Překvapillo mě, že tam pracovali, asi jako učni, i mladí chlapci ve věku mezi 13 a 15 léty. Samozřejmě Italové jsou dobří obchodníci, a tak nabízeli a nabízeli. Poznali jsme také, že dokonce benátský hřbitov je na jednom z ostrovů.

Pokračovali jsme přes Padovu, starobylé kulturní město s mnoha zajímavými sakrálními stavbami do Ferrary, Modeny a Bologni. Tam jsme navštívili rozsáhlé prostory jedné z nejstarších evropských univerzit. Setkávali jsme se všude s mnoha studenty různých národností. Vyhledávali jsme totiž levné restaurace, podobně jako většina z nich. Dále jsme jeli Ravenny, tam mne v paměti utkvěl rybí trh s obrovským sortimentem ryb. Tenkrát bylo ve Středozemním moři ještě dostatek ryb různých druhů, takže to byl zajímavý zážitek. V té době nebyly chladící vozy, nanejvýš se používala ledová tříšť a voda k chlazení. Ceny obvykle klesaly s blížícím se polednem. Taktéž trh se projevoval svým pachem ve svém okolí.

Z Ravenny jsme jeli do San Marina, samostatný státeček na vrcholu z roviny se zvedajícího kopce. Přivítali nás celníci v černých slušivých uniformách, zastavili jsme se na poště, odkud jsme poslali pozdravy, koupili si i pár tamějších raritních známek San Marina,  pokochali se výhledem na vinnou révou obrostlé kopce a s pozadím modré hladiny Jaderského moře. Potom jsme navštívili známou, několikakilometrovou pláž Riminy s tisíci koupajících se lidí. Postavili jsme si stan na jednom z odlehlých míst. Koupání bylo velice příjemné, voda teplá, průzračná a klidná. Koupající byli jak Italové, tak převážně Němci, ale i Angličané a další turisté z evropských i zámořských zemí. Po pláži se pohybovali většinou černoši a nabízeli rúzné věci, mezi jiným i zlato a šperky. Byli jsme upozornění, že většina šperků není pravá a když je, tak pochází z nelegálních zdrojů a každý kupující se tím vystavuje nebezpečí trestního postihu. Protože jsme patřili na pláži mezi ty nejchudší, toto nebezpečí nám nehrozilo.

Po několika dnech jsme se přesunuli do hornatého středu Itálie, v té době ne tak osídlených italských krajů. Silnice ne vždy asfaltované byly v dobrém stavu. Z druhé světové války byly v určitých pravidelných vzdálenostech bývalé a dobře udržované prázdné vojenské objekty se zahradami a studněmi s pitnou vodou. Toho jsme využívali, v zahradách stavěli stan a tábořili. Často tam bylo i ovoce, čímž jsme si zpestřovali naši stravu, většinou vařenou jedenkrát denně na ohništi s kotlíkem.

Za celou dobu jsme tam neměli potíže, nanejvýš tam zastavila někdy policejní kontrola a požadovala doklady. Nepamatuji se, že bychom byli vykázáni a místo museli opustit. Cestovali jsme přes Perugii, Terni až Salernu k Tyrhenskému moři. Po cestě jsme viděli většinou malá polička, kde pěstovali melouny, kukuřici, obilniny a jiné různé plodiny, z nichž některé jsme neznali. Překvapoval mě často velký rozdíl mezi chudým zevnějškem některých venkovských domků, často opatřených střechami z odpadního plechu sudů od asfaltu, použivaného asi ke stavbě silnic a vnitřním zařízením těchto domků, kde běžně byly chladničky, televizory a dalšími elektrickými spotřebiči, které v té době u nás nebyly běžné, před těmito domky stávaly v té době pro nás moderní auta.

Jak jsme projížděli, některé silnice končily a navazovaly na ně moderní dvouprudové úseky dálnic, které byly zpoplatněny. Poplatky se většinou platily na vjezdu a nebyly zanedbatelné. Také se nám stalo, že jsme stan stavěli až ve tmě a ráno jsme zjistili, že jsme nocovali na odpadové skládce. Několikrát jsme trávili večer v místní hospodě na malé vesničce při sklenkách vína, dlouho přes půlnoc běžela televize do pozdních hodin, na kterou se dívaly i místní dětičky, kterým nebylo více než 8 let.

Za Salernem jsme objevili už pozdě večér pláž k přenocování. Byla tam odemčená bouda na skladování plážových lehátek, jejiž stěny tvořilo pletivo. Sotva jsme se najedli a vlezli pod deky, přijela 2 osobní auta,  z kterých vystopily dvě postavy a zamířily přímo k našemu úkrytu. Zneklidnilo nás to trochu, neboť jsme se obávali o auto. Měli jsme také obavy z mafianských gangů. Když přišli blíže, poznali jsme, že to je muž se ženou ve veselé náladě. Naše obavy poklesly, když se uvelebili v těsné naši blízkosti před skladištěm na zemi. Poznali jsme, že naše obavy byly zbytečné, neboť asi chudá prostitutka používala pláž k provozování svého řemesla. Což potvrdil i druhý pár celkem nedaleko. Báli jsme se zakašlat nebo kýchnout, aby jsme je nevyrušili. Po nějaké době odjeli. Zalehli jsme tedy a netušili, že takovýchto párů se na pláži vystřídá mnoho.

Celkem brzy ráno nás probudil majitel, s kterým jsme se nakonec dohodli, že použití jeho skladiště k noclehu zaplatime svoji prací, tj. roznášením lehátek a slunečníků téměř celé dopoledne. Z tohoto místa jsme odpoledne vyjeli směrem na Neapol.

Jestliže se Vám článek líbil, sdělte mi to a já mohu pokračovat líčením cesty přes Florencii, Sienu, Řím, Cortinu a Brenero domů.

cestování Itálie Podzimní soutěže 2023
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Cestopisy mám moc ráda, dík.
Zuzana Pivcová
Líbí se mi číst, jak to bylo dřív, a to i při cestování.
Eva Mužíková
Také si vaše články ráda přečtu, jistě budou zajímavé. Určité by nejen mne potěšilo, kdyby se u Vašeho profilu objevilo více informací o Vás, tak jak to je v pravidlech o registraci uvedeno. Děkuji.
Blanka Lazarová
Jo, jo. Pište. Ráda si vaše zážitky přečtu. :-)
Lenka Kočandrlová
Pište,zážitků není nikdy dost.
Marie Faldynová
Také mně si vyprávění líbilo, ráda si přečtu pokračování.
Alena Velková
Článek je milý a příhody se skládkou a s prostitutkami na pláži mě pobavily...pište dál a přidejte zase nějakou vtipnou historku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.