Všechny fotografie: Marie Měchurová

Naše první porevoluční cesta do Vídně

25. 11. 2023

Když se v roce 1989 po sametové revoluci otevřely hranice, vedla naše první zahraniční cesta do Vídně. Byla polovina prosince a už ani nevím, kdo vypravil tento zájezdový autobus. Vyjížděli jsme v noci ve tři hodiny, protože jsme se chtěli vyhnout dlouhým kolonám na hraničním přechodu.

cestování Podzimní soutěže 2023 vzpomínky

Autor: Marie Měchurová

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Helenka Vambleki 26.11.2023 00:40

Také my ze severu jsme jako první jeli do předvánoční Vídně a vychutnávali otevřené hranice

Zdenka Jírová 26.11.2023 00:28

Také má první cesta byla po roce 1989 do Vídně. Byla jsem tam soukromě s přáteli a bylo to krásné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Poprvé v zahraničí: Že by rodiče přece jen neměli vždy pravdu?

Od dětství jsem byla vychovávána tak, že v našem socialistickém Československu je nejlíp, nikde, a už vůbec ne na západě, líp není. Že u nás je vše nejlepší a nejhezčí, u nás je všechno nejkvalitnější a nejlevnější, proto nemá cenu nikam jezdit.

Věra Schmidová

Moje první cesta za železnou oponu

V roce 1969 emigrovala moje nejstarší sestra Marie s manželem do „západního“ Německa. Po pár neúspěšných žádostech koncem sedmdesátých let o vycestování na pozvání jsem její návštěvu vzdala. Navždy.

Ludmila Černá

Tenkrát na Západě: V zeleném Irsku

Při návštěvě tohoto ostrova jsem poznala, že Irsko není jen zelené, bramborové či plné hudby, ale také - deštivé. Déšť v jakékoli podobě byl součástí každého dne. Od mrholení přes déšť, průtrž mračen až po jemný deštík ve slunci, který vytvoří nádherné duhy s jasně zářícími barvami.

Dana Kolářová