Stres s počítačových technologií a přemíry informací, které přinášejí, je čím dál častějším jevem. Nejedná se o projev nevzdělanosti, nepřizpůsobivosti, neschopnosti přijímat novinky, naopak, často se týká lidí vzdělaných, ve vyšším postavení, inteligentních, zvídavých. Největší omyl je myslet si, že pokud někdo nadšeně nejásá nad každou novou funkcí v mobilu a nerozebírá každou novou zprávu, která se mu v něm objevila, jde o hloupého starce neschopného tančit v rytmu moderní doby. S technostresem a únavou z přemíry zpráv se často potýkají lidé ve věku padesát až šedesát čtyři let, kteří pracují, mají za sebou úspěšné kariéry, jsou pracovití, schopní, výkonní. Ukázal to výzkum vědců z Mendelovy univerzity v Brně, kteří se na toto téma vyptávali lidí ze čtyř zemí.
„Téměř čtyřicet procent lidí v tomto věku se obává, že technologie, které využívají, usnadňují narušování jejich soukromí. Podobně vysokému počtu vadí, že údaje z jejich současných technologií mohou být vystopovány za řadu let,“ uvedla za autory výzkumu Martina Rašticová z Mendelovy univerzity. Výzkum ukázal, že čtvrtina lidí ve věku padesát až šedesát čtyři let trpí pocitem, že jsou už novými technologiemi přímo zahlceni, že se od nich nemají šanci odříznout, odpočívat bez nich.
Nejde přitom jen o nutnost používat technologie, ale především o to, že díky nim se lidé cítí být zahlceni přemírou informací. „Moderní společnost stojí před výzvou naučit se efektivně rozdělovat pozornost mezi přemíru zdrojů, které ji mohou pohltit,“ řekl nositel Nobelovy ceny Herbert Simon a jeho slova čím dál více lidí pociťuje v běžném životě.
„Ráno přijdu do práce a kolegové si povídají o tom, co je nového. Mám pocit, že museli od šesti viset na internetu, když v osm ze sebe chrlí různé poznámky a narážky na to, co kde bylo publikováno. Mnohdy jde o naprosté hlouposti, které by mi ani nestály za pozornost, natož za komentář, ale abych takzvaně zapadal do kolektivu, reaguju a snažím se konverzovat. Ale jsem z toho pekelně unavený. Čím dál méně mě baví ráno sjíždět všechny možné weby, k tomu ještě koukat na sociální sítě kolegů, aby mi něco takzvaně neuniklo a k tomu samozřejmě plnit všechny pracovní úkoly, což vyžaduje čím dál větší využití moderních technologií. Vlastně nevím, jak dlouho to vydržím a závidím kamarádovi, který se živí manuální prací a v klidu používá starý tlačítkový telefon. Jenže já si to ve své práci nemůžu dovolit, já se musím pořád učit něco nového,“ vypráví šedesátiletý Roman.
„Problémy spojené s používáním technologií se před několika lety proměnily z převážně fyzických, jako je zánět karpálního tunelu, na psychické. Lidé začali trpět psychickými potížemi,“ uvedl sociolog Martin Lakomý z týmu Smart Society Mendelovy univerzity v Brně.
Často se jedná o to, že se lidé nemohou odtrhnout od počítačů a mobilů. Někdy proto, že je to prostě baví a odtrhnout se nechtějí, ale mnohdy proto, že to od nich vyžadují nadřízení, je to nutné v jejich zaměstnání. Pokud v tomto rytmu žijí dlouhou dobu, ve vyšším věku je dlouhodobý tlak může dostihnout v podobě únavy, pocitu vyhoření. Starší generace tento problém neznají, protože nebyly takové přemíře informací a dezinformací i nutnosti učit se zacházet se stále novými technologiemi vystaveny. Ovšem v případě dnešních padesátníků a šedesátníků se může časem projevit, v jak škodlivém prostředí žili.
„Šel jsem do penze s radostí ne proto, že bych už nechtěl pracovat, ale proto, že mě už štvalo, že mi v zaměstnání neustále ajťáci cpali do notebooku něco nového, stále všechno fungovalo nově, jinak a mě už zmáhalo pořád se něco učit. Začal jsem mít pocit, že vše nové je horší, tak jsem pochopil, že je čas skončit,“ říká Petr, bývalý projektant, který donedávna pracoval, přestože už měl nárok na důchod. „Nejhorší bylo, že se ve firmě stále měnila přístupová hesla, ať už do kanceláře nebo k různým dokumentům, k přihlášení se do různých systémů. Prý z důvodů bezpečnosti. Tak ta vypadala tak, že stejně každý zaměstnanec měl ta hesla napsaná na papírku a ten nalepený na počítači, takže by se k těm takzvaně tajným firemním informacím stejně mohla dostat každá uklízečka,“ říká.
Psychologové se čím dál častěji setkávají s tím, že zahlcení informacemi a technologiemi se projevuje tak, že se člověk dostane do stavu, kdy už není schopen dělat rychlá racionální rozhodnutí, je unavený, roztržitý, bez nálady. Přestane mít chuť sledovat zprávy, analyzovat si je, začne říkat věty typu: stejně je všechno lež, na zprávy se nedívám a podobně. Ve výsledku tak může podléhat dezinformacím, protože už nemá sílu racionálně vyhodnotit, že o dezinformace jde.
Ovšem důkazem, že podobné otázky řešili lidé i v minulosti, kdy internet a naše technologické vymoženosti vůbec neexistovaly, jsou slova dramatika G. B. Shawa, který řekl: „Inteligentní lidé vědí, že pravdivá je pouze polovina toho, co vidí či slyší.“
Není na škodu si tato slova pamatovat.
