Lenka (61 let): Manžel mě podvádí. Ale mám strach to řešit a zůstat sama

Článek jsem našla až dnes. Krásný klasický příklad ženy, která se bojí žít sama. A vždycky najde důvod, proč to rozhodnutí odložit. Chtěla pohledného muže, chtěla, aby dobře vydělával. Tak ho má. Mohla mít manžela běžného vzhledu s průměrným výdělkem. U něho by ta pravděpodobnost mimomanželských vztahů nebyla tak vysoká. Je škoda pročekat celý život v pochybnostech, jestli jsem se přece jenom neměla rozvést. Paní mohla mít koníčky místo podřízené role manželky a matky, do které se napasovala úplně sama. Každé by vadilo, kdyby muž chodil jinam. Neměla kuráž přijít k manželově lavičce a avantýře a říct ahoj, zapomněla jsem koupit pečivo, až půjdeš domů, buď tak hodný. Mohla mu dát najevo, že o těch milenkách ví. Mohla mu dávno říct, že si taky bude dělat, co chce. Pokud už se tedy nechtěla rozvést, měla aspoň žít a mít nějaké radosti. V něčem se zdokonalit, třeba by ji bavily jazyky a cestovat, nebo jet s kamarádkou na welness pobyt, chodit do divadla, sportovat. Jestli ji spíš bavily hovory a stížnosti u maminky a tety a prohledávání mužových kapes, byla to jen její volba. Žádná, která od může odchází, nemá k dispozici tučné konto v bance a vlastní byt. Pokud někdo skutečně rozchod chce, pak vždycky přijde ten čas, kdy to udělat a ten pocit rozhodnutí, kdy je člověk přesvědčený, že je to pro něj řešení. Podle mě paní její role vlastně vyhovuje. Jinak by tu sílu v sobě už našla. Po šedesátce má dvě volby. Odejít a žít sama / děti jsou daleko/ nebo zůstat a starat se o pomalu stárnoucího proutníka. Ostatní možnosti už v tomhle věku promeškala. Protože po šedesátce sil ubývá a možností potkat životního partnera rovněž. Co si budeme lhát do kapsy. Víme všichni, o čem mluvíme.

Děti neměly potřebu si všímat, když se vezly na vlně pohodlí, jako jejich otec. Každý má právo žít svůj život i "zlobit" a k druhému si dovolí jen tolik, kolik si ten druhý nechá líbit. Všechno souvisí se vším a jak jsem napsala u jiného článku; "Změna je život a na strach ze změny se může i zemřít. Vím o tom své." Na změnu není pozdě ani v jednasedmdesáti. Obecně jsem přesvědčená o tom, že z lidí by měla mluvit vlastní zkušenost a ne, co jedna paní povídala.

Pisatelka vynesla samé trumfy,jaký byl ten její život vlastně děsný. Nezdá se mi to být tak úplně pravda.Možná by si měla konečně ! s tím svým na to téma promluvit. Zřejmě si paní všechny změny jen myslela v duchu a doopravdy nikdy nic nepodnikla. Že by si taky děti ničeho nevšimly ? Nebo právě kvůli tomu ovzduší,co bývalo snad u nich doma, jsou nyní hodně daleko od původního domova...? já si osobně myslím,že si mohla už zvyknout,jaké to má a možná si jet zcela po své koleji, dělat nějaké své záliby, mluvit s kamarádkami, a zkrátka nechat to,co bylo,už spát.

Myslím si, že to je složitější. Vy dámy singl to vidíte jednostranně. Táhni, můžeš si za to sám.. Jenže je vidět, že paní není hloupá, ale svého muže, otce svých dětí, evidentně ještě silně miluje i když ji ubližuje. Je to její rozhodnutí. Myslím si, po šedesátce je už pozdě. Také každý se může změnit a pán na to brzy přijde, že má doma poklad. Věk nezastavíš. Dívám se kolem sebe a vidím příklady. Včetně mého dědečka, který babičku celý život si zlobil, ale nakonec cestu k ní našel. Koupil starší trabanta a cestovali. Podzim života si ještě nádherně užívali. Jindra

Souhlas s Janou 12:39

Taky si myslím, že to snad ani nemůže být pravda. Paní neví, co chce. Přestože žije ve fázi naprosté znechucenosti, bojí se zůstat sama, přitom je ráda, když manžel není doma. Podváděl ji, ale přesto žila většinu manželství ve fázi naprosté zamilovanosti a neví, jestli poznala lásku. Radí se s maminkou a tetou, co má dělat. A tak dále. Jsem hodně empatická, ale tady mi to nějak nejde. Paní přeji hodně štěstí.

Čtu napsaná slova a nevěřícně kroutím hlavou. To nemůže být pravda, ta paní je snad z 19. století. A nebo je to celé smyšlené. A pak jsem si vzpomněla na jednu moji kamarádku. Manžel ji celý život podváděl, shazoval a ohlížel se za každou sukní. Přitom to byla (a je) pěkná ženská. Dlouho mu to trpěla a pak se s ním rozvedla, syn už byl dávno dospělý. A její bývalý muž onemocněl, demence. Zůstal ji na krku, přestože byli pár let rozvedeni starala se o něj až do konce. Byl hrubý, agresivní. Ona ví, že ten jejich život měla řešit dávno a nečekat, na co vlastně? Nepročekejte svůj zbytek života na střídačce, žijte.

Já vás Absolutně nechápu co z toho života máte , vždyť si ani nemůžete vážit ani sama seb.e Bojíte se snad že vám bude finančně hůř, to ale nahradí svoboda a možnost dělat si co chcete. A možná se s vámi rozvede on sám, až budete ještě starší.

Vůbec nevím co chcete.Žijte,jezděte na poznávací zájezdy.Jednou ,až to půjde mu řeknete odcházím a je to.Nejdůležitější je bydlení a sama ženská si dovede poradit a náklady na žití u žen jsou malé.Pokud vlastníte byt.

..zda jsem byla jediná slepice.. ?? Vymyšlený příběh o nedostatku sebeúcty, ale bohužel může se stát.