Po dobrém obědě se starý pán spokojeně protáhl. Blažený výraz ve tváři mu začal mizet při pohledu na jeho mužský mozol, připomínající bříško gravidní ženy. Znepokojeně konstatoval, že je zase o něco objemnější, byť se už dávno smířil s faktem neúprosného stáří. To, co bylo kdysi tuhé, jaksi už ochablo, jiné údy a klouby však zatuhly o to více.
S lítosti vzpomněl, jak kdysi dávno byl štíhlým mladíkem o poloviční hmotnosti. Na sklonku života by snad ani tolik nepotřeboval, ale omládnout aspoň o pár kil, to by se hodilo. A bříško jen o trochu menší, jako před několika málo lety, by se také hodilo. I když už tenkrát…
Z hlubin paměti se vynořila vzpomínka. Stalo se na arabském bazaru. Žena si povšimla nabízených bot, úplně stejných, jaké si nedávno koupila doma. Dotkla se mé ruky a pohledem naznačila co vidí. Porušila důležitou zásadu, nevšímavě procházet a nedat najevo, že něco zaujalo pozornost.
Trhovec však pozorný byl a všiml si. Okamžitě vystartoval v očekávání možného prodeje a lapil nás do tenat, z nichž se nedalo snadno vymluvit. Nabídky střídaly jedna druhou, já sice odvrátil pohled bokem, ale nepomohl si.
Byla tam hromada triček, nejrůznějších barev a značek, jistě zaručeně originálních. Jen krátký pohled a už mě měl. Blesklo mi hlavou, že bych ještě mohl vycouvat požadavkem nereálně nízké ceny. Začalo smlouvání doprovázené zuřivou gestikulací, křikem a teatrálními projevy. Pak slevil. Tak tedy za poloviční cenu, potom za čtvrtinu, pak ještě za míň. Já původně neměl v úmyslu koupit jeho zaručeně pravé a originální značkové tričko s nápisem NIKE, šité v nedaleké dílně. Ale on vypadal nazlobeně, potom zoufale, ale když mi významně prstem ukazoval na břicho a prohlásil mě za bohatého a tlustého Američana - vyměkl jsem.
Souhlasil jsem, tak tedy za těch 8 jejich peněz. Poměrně levné by to bylo i za obyčejné tričko. Přece já, bohatý a tlustý Američan nenechám ho zbankrotovat a jeho 4 ženy a nespočet dětí zemřít hlady. Na fotce jeho rodiny na poličce za ním sice na to nevypadaly ani ony, ani jejich děti. Ale tak co, aspoň jsem přispěl k rozvoji turistického ruchu a blahu jeho země.
Bohatý a tlustý Američan, znělo mi pak ještě dlouho v uších. Udělal jej ze mě následující nabídkou. Ať přidám ještě jeden peníz a on mi přidá ještě druhé originální značkové tričko navíc. Přestože velkorysou nabídku jsem neakceptoval, následovalo děkování za uzavřený obchod, požehnání mé rodině, požehnání mým velbloudům i všem prapředkům a hezký zbytek dovolené a další už nevím co. To už jaksi zanikalo v jazykové směsici a ruchu tržiště.
Podáním ruky byl obchod uzavřen ke spokojenosti obou. Přece každé zboží přináší užitek, byť mnohé však největší tomu, kdo jej prodává!
