Podivín, snílek, geniální spisovatel, posluhovač režimu. Jaký byl Ladislav Fuks, který by se letos dožil sta let?

:-) Předešlá poznámka mi připomíná naši profesorku zvanou Dr.Soňa, která nás učila hledat ideová schemata, jedním z Fuksových byl pro nás tehdy přirozený oportunismus jako morální problém :-)

Ráda bych se jen zmínila, že Ladislav Fuks patřil v 2. polovině 60. let k těm nastupujícím spisovatelům, které nám naše češtinářka doporučovala číst k maturitě. Měla jsem tuhle novou vlnu velmi ráda, připadalo mi, že se o naší společnosti dovídám něco nového. Jak vystupoval spisovatel dál v době normalizace, to už jsem nějak nevnímala.

Téměř celý svůj život jsem se cítila zneužívána "minulým" režimem, ale jen do té doby, než jsem pochopila, že ten režim stále trvá, pouze ono zneužívání má jinou podobu. Čím vším dnes jsem, co všechno zvládám, tím bych nebyla a nevládla tomu, kdyby mě "režim", což byli konkrétní lidé, nechali studovat a já tak ztratila cca 9 let praktického života, za který jsem dnes režimu, potažmo oněm konkrétním lidem, nesmírně vděčná. Nikomu jeho "pravdu" neberu, každý má právo na tu svoji, neboť univerzální pravda, stejně jako náhoda, neexistují!!!

Jsem ráda, že se dnes můžeme dozvědět pravdu o lidech, kteří byli zneužíváni minulým režimem a neubránili se. Byli vyjímeční, ale zároveň slabí. Pan Zdeněk to přede mnou napsal přesně tak, jak to cítím i já.

Dokážu pochopit jakým způsobem minulý režim držel tohoto vyjímečného citlivého člověka pod krkem. Neomlouvám jeho slabost ale mám pro ni pochopení a soucit.

Pro zájemce ještě doplním, že Památník národního písemnictví pořádá od 21.6. do 31.10. v Letohrádku Hvězda výstavu "Protisvěty Ladislava Fukse"...kde cituji: "... se dvě patra letohrádku Hvězda proměnila ve scénicky komponovanou výstavu, která má za cíl přiblížit jeho dílo i současným čtenářům..."

:-) Operovat s předposraným posluhovačem režimu je v dnešní době docela zábavné; kolik z nás až posléze zjistí, že jsme už opustili tento svět? :-)

Každý kráčíme životem ve "svých botách", mnohdy v iluzi, že nás druhý pochopí. NEPOCHOPÍ! Proto mi dnes nevadí, že jsem pro valnou většinu lidí podivín, snílek, "zelená, či žlutá bunda" ale nikdy, posluhovač režimu pro vlastní prospěch. Pro mě je důležité umět být svá. Svobodná, šťastná a spokojená ve "svých botách", na "své cestě". Co já vím, třeba za 26 let ze mě také bude spisovatelka autobiografií, ve kterých budu psát o svém bohatém životě, prožitém v pokoře a lásce k bližnímu ♥♥♥