Podivín, snílek, geniální spisovatel, posluhovač režimu. Jaký byl Ladislav Fuks, který by se letos dožil sta let?
Spisovatel Ladislav Fuks v roce 1988. FOTO: Libor Hajský, ČTK

Podivín, snílek, geniální spisovatel, posluhovač režimu. Jaký byl Ladislav Fuks, který by se letos dožil sta let?

23. 9. 2023

Nešťastné dětství, homosexualita, druhá světová válka a holokaust, duševně nemocná matka. Především tyto prožitky a události ovlivnily život i dílo Ladislava Fukse, který se narodil 24. září 1923 v Praze.

To, že vetšina jeho díla je autobiografická, Ladislav Fuks ve svých pamětech sepsaných s přítelem Jiřím Tušlem s názvem Moje Zrcadlo nakonec sám přiznal: Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách. Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl.

Ladislav Fuks byl autor především psychologické prózy s tématem úzkosti člověka ohrožovaného nesvobodou a násilím. Téměř všemi jeho knihami prochází figura senzitivního, slabého hocha, žijícího ve svém vnitřním světě a toužícího po citovém přátelství. Právě tato stále se vracející postava trpícího a mučeného chlapce má silnou míru autobiografičnosti. Fuksovo dílo je někdy také autobiografickou travestií – např. Vévodkyně a kuchařka. Fuks je ve svém díle též mistrem masky, jinotajů a náznaků, k čemuž byl jako homosexuál přirozeně donucen dobou, v níž žil a tvořil. Ve svých knihách se také často dopouští jen těžko odhalitelných žertů a se svými čtenáři nejednou hraje rafinovanou hru, která mnohým z nich zůstane neodhalena.

Jeho dětství nebylo zrovna šťastné. Otec, policejní úředník, byl chladný a dominantní člověk a matka se starala pouze o správnou společenskou výchovu svého syna. Téma smutného dětství a snahy o vzdor proti otci se pak objevuje v několika jeho knihách. Největší životní krizí ale prochází Ladislav Fuks v době dospívání, tedy na počátku druhé světové války, kdy si poprvé uvědomuje svou homosexualitu. Krutý osud svých židovských spolužáků z gymnázia prožívá citelněji, jelikož sám trpí silným pocitem ohrožení – v koncentračních táborech tehdy mizí nejen Židé a Romové, ale také homosexuálové. Mnozí literární kritici si později často kladli otázku, jak je možné, že se Ladislav Fuks, jako nežidovský spisovatel, dokázal tak vžít do pocitů židovské menšiny a věnovat tomuto tématu značnou část svého díla. Odpovědí je právě jeho pocit sounáležitosti s tragédií tohoto národa, ale také úzkost z ohrožení, kterou po celý život on sám pociťoval. Tímto jeho silným duchovním poutem s pronásledovanou židovskou menšinou je inspirován také název jedné jeho knihy – Mí černovlasí bratři.

Po dokončení gymnázia pracuje Ladislav Fuks za války na zemědělské správě v Hodoníně. Po válce pokračuje ve studiu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se věnuje filosofii, psychologii a dějinám umění. Studia zdárně ukončil v roce 1949. Překvapivě pak pracuje řadu let jako úředník v papírnách a v polovině padesátých let se stává zaměstnancem Státní památkové péče na zámku Kynžvart. Sbírka kuriozit, která na tomto zámku zůstala po knížeti Metternichovi, Ladislava Fukse natolik nadchla, že on sám později vytvoří něco obdobného ve svém bytě v Dejvicích a tento jeho nesourodý soubor morbidních bizarností se stane už za jeho života legendou.

Od roku 1959 je Ladislav Fuks zaměstnancem Národní galerie a v roce 1963, tedy až ve svých čtyřiceti letech, vydává konečně svou první knihu – Pan Theodor Mundstock. Tento jeho vstup na pole literárního umění je doslova bleskem z čistého nebe a z Ladislava Fukse se stává během velmi krátké doby jeden z nejuznávanějších spisovatelů nejen tehdejšího Československa, ale i Evropy. Každá další kniha jen potvrdila autorův mimořádný talent.

V Česku je rozhodně jeho nejznámějším dílem, i díky filmovému zpracování, Spalovač mrtvol. Vlastní děj se zaměřuje na psychologii spořádaného otce rodiny a vzorného zaměstnance krematoria Karla Kopfrkingla, který spolu s pádem zlaté éry první republiky mění svůj charakter až do patologické polohy. Na konci filmu, tedy po vytvoření protektorátu, se stává z Kopfrkingla vrah své milované rodiny, příslušník strany (NSDAP), od které je pověřen šéfováním nových plynových žárovišť. Deformace jeho psychiky je ještě umocněna návštěvami snového „tibetského vyslance“, který ho nazývá novým dalajlámou a buddhou.

Ladislav Fuks prožil většinu svého osobního života v osamění, nebo ve společnosti pochybných individuí, mladíků s často kriminální minulostí, kteří se většinou živili prostitucí. Jen jednou se pokusil z této společnosti vymanit – a to když se v roce 1964 překvapivě oženil. Jeho ženou se stala bohatá Italka Giuliana Limiti a svatba proběhla v bazilice Santa Maria Maggiore v Miláně. Blahopřání k sňatku tehdy zaslal jak papež Pavel VI. , tak i předseda Italské komunistické strany Palmiro Togliatti. Ladislav Fuks však krátce po svatbě od své ženy utekl s italským číšníkem, který jej nakonec okradl a Fuks se pak rozhodl vrátit se do Československa, kde se několik týdnů skrýval v bohnické psychiatrické léčebně.

Koncem šedesátých let podléhá Ladislav Fuks politickému tlaku a stále zřetelněji se staví na stranu vládnoucího komunistického režimu. Poskytuje spoustu rozhovorů do novin, v nichž chválí socialistické zřízení, stává se členem normalizačního Svazu spisovatelů a jeho servilita vůči mocným komunistickým funkcionářům je mezi jeho literárními kolegy pověstná. Mezi disidenty se prý tradovalo, že jednotka předposranosti je jeden Fuks. V sedmdesátých a osmdesátých letech stále vydává další knihy a stále ho pravidelně navštěvuje tajná policie. Fuks si vede deníkové záznamy svých rozhovorů s příslušníky StB, které ale po jeho smrti beze stopy zmizí. Posledním jeho velkým dílem je obsáhlý román Vévodkyně a kuchařka. Ladislav Fuks umírá 19. srpna 1994 ve svém dejvickém bytě v ulici Národní obrany č. 15. Jeho tělo je objeveno až dva dny po úmrtí.

 

S využitím zdrojů:
Ladislav Fuks, Jiří Tušl - Moje Zrcadlo
Divoký a temný život Ladislava Fukse - Český rozhlas
Wikipedie

 

 

osobnosti spisovatelé
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
:-) Předešlá poznámka mi připomíná naši profesorku zvanou Dr.Soňa, která nás učila hledat ideová schemata, jedním z Fuksových byl pro nás tehdy přirozený oportunismus jako morální problém :-)
Zuzana Pivcová
Ráda bych se jen zmínila, že Ladislav Fuks patřil v 2. polovině 60. let k těm nastupujícím spisovatelům, které nám naše češtinářka doporučovala číst k maturitě. Měla jsem tuhle novou vlnu velmi ráda, připadalo mi, že se o naší společnosti dovídám něco nového. Jak vystupoval spisovatel dál v době normalizace, to už jsem nějak nevnímala.
Jitka Caklová
Téměř celý svůj život jsem se cítila zneužívána "minulým" režimem, ale jen do té doby, než jsem pochopila, že ten režim stále trvá, pouze ono zneužívání má jinou podobu. Čím vším dnes jsem, co všechno zvládám, tím bych nebyla a nevládla tomu, kdyby mě "režim", což byli konkrétní lidé, nechali studovat a já tak ztratila cca 9 let praktického života, za který jsem dnes režimu, potažmo oněm konkrétním lidem, nesmírně vděčná. Nikomu jeho "pravdu" neberu, každý má právo na tu svoji, neboť univerzální pravda, stejně jako náhoda, neexistují!!!
Danka Rotyková
Jsem ráda, že se dnes můžeme dozvědět pravdu o lidech, kteří byli zneužíváni minulým režimem a neubránili se. Byli vyjímeční, ale zároveň slabí. Pan Zdeněk to přede mnou napsal přesně tak, jak to cítím i já.
Zdeněk Pokorný
Dokážu pochopit jakým způsobem minulý režim držel tohoto vyjímečného citlivého člověka pod krkem. Neomlouvám jeho slabost ale mám pro ni pochopení a soucit.
Alena Velková
Pro zájemce ještě doplním, že Památník národního písemnictví pořádá od 21.6. do 31.10. v Letohrádku Hvězda výstavu "Protisvěty Ladislava Fukse"...kde cituji: "... se dvě patra letohrádku Hvězda proměnila ve scénicky komponovanou výstavu, která má za cíl přiblížit jeho dílo i současným čtenářům..."
Jiří Dostal
:-) Operovat s předposraným posluhovačem režimu je v dnešní době docela zábavné; kolik z nás až posléze zjistí, že jsme už opustili tento svět? :-)
Jitka Caklová
Každý kráčíme životem ve "svých botách", mnohdy v iluzi, že nás druhý pochopí. NEPOCHOPÍ! Proto mi dnes nevadí, že jsem pro valnou většinu lidí podivín, snílek, "zelená, či žlutá bunda" ale nikdy, posluhovač režimu pro vlastní prospěch. Pro mě je důležité umět být svá. Svobodná, šťastná a spokojená ve "svých botách", na "své cestě". Co já vím, třeba za 26 let ze mě také bude spisovatelka autobiografií, ve kterých budu psát o svém bohatém životě, prožitém v pokoře a lásce k bližnímu ♥♥♥

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

20%