Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

18. 9. 2023

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Můj příběh rodina

Autor: Zuzana Zajícová

Hodnocení:

(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Mirka Nulíčková 13.11.2023 23:09

Ten příběh je téměř psychologicko - detektivní.

Marie Magdalena Klosová 20.9.2023 23:11

Moc jste mě pobavila touto zádušní vzpomínkou. Úřednická mašinerie je skutečně nedostižná. Ovšem Vy jim to svou častou změnou identity také neulehčujete. Každopádně Vašim blízkým je už zase země lehká a Vy můžete klidně spát. Notabene, já jsem se svými syny vlastníma rukama vytvořila svému muži hrob z potočních kamenů a sama ho tam pak v urně s krabičkou oblíbených cigaret uložila. Po čase tam přibyl u můj tatínek a myslím, že je jim tam spolu veselo. mm

Jana Šenbergerová 19.9.2023 14:02

Hroby mých příbuzných se nacházejí v prostoru "od Šumavy k Jablunkovu". Připomněla jste mi, že je nejvyšší čas udělat pořádek se zesnulými.

Zdenka Jírová 19.9.2023 00:05

Konec dobrý, všechno dobré.

Jan Zelenka 18.9.2023 21:17

Tedy, tohle je příběh! Palec nahoru.

Jaromír Šiša 18.9.2023 19:33

Zajímavý příbeh, parádně sepsaný se sochou jako prémie.

Jana Jurečková 18.9.2023 15:19

V naší vesnici na hřbitově máme 2 hroby, stará se o ně manžel. Vím jen, že se platí na 10 let. Tchán má na hrobě voskovky, gazánie, muškáty. Umělé květiny jsem neprosadila....

Alena Velková 18.9.2023 14:22

Ten Zoubek je opravdu krásný.

Zpět na homepage Zpět na článek

Šárka (71 let): Rodina mi vyčítá, že stále jen hledám společnost

Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně hledám zábavu, nové známé. Jenže rodina to nechápe.

Redakce

Vánoce, vánoce přicházejí

A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně starostí. S čím, komu udělat radost, jaký stromek si letos koupím, také bych měla něco upéct a pořádně vygruntovat byt.

Soňa Prachfeldová

Radka (74 let): Manžel trvá na tradicích, já bych raději cestovala

Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj muž vyžaduje cukroví, řízek, salát, ale pak svátky stejně prospí na gauči u televize. Já mám pocit, že nám život protéká mezi prsty a chtěla bych něco vidět, zažít. Místo toho, abych se na svátky těšila, jsem naštvaná už od listopadu.

Redakce

Dá se bydlet u rodičů? No, snad, ale...

Podle snachy by mladí neměli bydlet s rodiči. No upřímně řečeno, ona se nastěhovala k nám a ne my k ní, a tak jsem nevěděla, jestli si to mám brát osobně, když mi vyprávěla o tom, jak má ráda své rodiče a jak se na ně těší, když je vidí jednou za týden nebo čtrnáct dnů.

Dana Straková