Naložíte dvě dítka a s nima kufr (lodní je proti tomu brašnička), takže zabere celý ložní prostor vašeho vozu a mažete dále ku Praze, kde bydlí syn s dětma. Naložíte zbytek flotily a s nima další lodní kufr, plus ještě malý náklaďáček, aby bylo s čím si hrát. Zjistíte, že do vaší Škody Fabia nenacpete ani ty kufry, natož děti. Přehrnete to do synova malého, firemního autobusu, uděláte pá pá a frčíte směrem Krkonoše - Penzion Rusalka. Jen co vyjedeme, nejstarší vnouče blaženě vzdychne - konečně bez rodičůůů!
Cesta nám hezky ubíhá, stavíme jen jednou, páč prostřední vnouče je trochu zelené a v půl šesté dorazíme do cíle, akorát k večeři. Na druhý den naplánujeme výlet do korun stromů v Jánských lázních a návštěvu aquacentra. Ráno operativně zorganizuju přepravu - každý má svůj baťoh, v něm svoje plavky, pití, mikinu a kraťasy. Při té příležitosti zjistíme, že Vejprnice zapomněly plavky doma. Nevadí, někde koupíme po cestě. Vystojíme frontu na korunu stromů a je to krása, akorát mě se chce blinkat a mám závratě. Zuza řekne - babi, tak zavři oči. Nahoře se pokochají, Áňa s Pazourem jedou dolů tobogánem, Tomík je trochu rozladěn, protože chtěl také, ale ještě nemá tu správnou míru (zaplaťpámbů).
Když jsme ve zdraví slezli dolů, zjistila jsem, že jsem to trochu přeorganizovala, protože tolik dětí s tolika baťohama nelze uhlídat bez újmy, takže jeden baťoh chybí! Uděláme rojnici a Zuza ho najde u vstupu, kde přečkal dvě hodiny bez újmy. Dali jsme si svačinku a frčíme shánět plavky. Plavky nikde. Projedeme tři obce a nic. Jedeme až do Trutnova. Pak zabloudíme a nemůžeme pro změnu najít AQUA. Když po třetí míjíme stejnou fabriku, děti vtipně poznamenají - tady už jsme dneska jeli! Nakonec to ale najdem. Když se převlíkáme, zjistí Sofinka, že nechala plavky v autě. Snažím se jí ujistit, že kalhotky jsou taky pěkný. Po chvilce lehkého hysterického záchvatu, je vytahuje z baťohu, páč je přehlédla. Užijeme si koupání a když mají děti promodralé huby, vytahujeme je z vody a pádíme k východu. Trochu jsme zazmatkovali, když jsme opouštěli bazén, páč Pazour sebral cizí baťůžek i s cizím mobilem (ještě, že nevzal cizí dítě). Na zpáteční cestě jsme se ještě stavěli na turnaj v minigolfu a měli jsme to akorát k večeři. Teď čučí na pohádku a zítra se těší na SAFARI do Dvora Králového.
Safari v neděli
Na neděli jsme naplánovali jako hlavní program návštěvu Dvůrkrálovské safari. Ráno vstanu v šest, sbalím naše svršky, dojdu dolů na parking pro auto, vyjedu s ním nahoru, podívám se do map, kudy pojedem, při tom vypiju kafe a čekám, až se ten ansámbl vzbudí. Balení kufrů dětí je trochu složitější, protože když jsme přijeli, nadšeně si vybalily všechno do zásuvek a skříní a almárek a tak hledáme plyšáky, bačkory, gumičky do vlasů, ponožky a podobné propriety. Nakonec jsou ty jejich loďáky zase plné a můžeme je nanosit do auta. (Matky si to doma přeberou.) Po vydatné snídani a zaplacení účtu, (Pazoura jsem musela vzkřísit), jsme vyrazili na cestu. Našteluju navigaci, abychom nebloudili, ovšem Pazour jí tak dlouho vnucuje svůj názor na odbočky, až jí tak dokonale zmate, že nám čtyřicetiminutová cesta trvá 2 hodiny. Dva kilometry před cílem, děti usnou, takže čekáme na parkovišti před ZOO, až se vyspí a pak zaplatíme, (Pazour má infarkt) a jedeme na SAFARI.
Strčíme děti dozadu do nákladového prostoru, aby měly výhled na zvěř, nadšeně vyčuhují z okýnek a čekají, kdy nám budou skákat opice po autě, lvi běhat přes cestu, hroši a sloni nás budou pronásledovat, ale všechna havěť leží v tom horku jako chcíplotiny, jediná žirafa se šla podívat, co se děje. Děti vzadu volaly" "Zavřite oknaaaa, honem!!! Ať nám sem nevlezeeee!" Ale měla nás těžce na háku. Pak jdeme po svých vedle do ZOO. Děti jsou nadšené a nemůžeme je dostat k východu, takže místo ve čtyři, odjíždíme v šest. Zpáteční cesta probíhá v družné náladě - ty vzadu se šťouchají, perou o bonbóny, ječí, mlátí se čepicema, drobí sušenky a volají: "Babííí, tobě smrdí nohyyy" ......MILUJU JE?!
V PH odevzdáme malé Pražáky, vyměníme auto a jeli bychom domů, kdyby Pazour nehledal doklady. Vyházel, přeházel a prohrabal všechny kufry, tašky a baťohy - papíry nikde. Po hodině hledání, je vytahuju z jediného malého baťůžku, do kterého se nepodíval. Domů místo v původních 18.00, přijíždíme v jedenáct v noci. Ale stálo to za to.
Tož vezměte vnoučata a jeďte s nimi do Rusalky.
