Bramborová brigáda s bonusem

:-) 11. září 2001 se mi objevila na půdě za komínem chalupy parta čtyř kocourků, patnáct let soužití hlavně s jejich potomky vyjevilo lidi jako nezajímavé... :-)

My měli častěji pejsky, ale i jednoho kocoura. Je zajímavé, že každé zvíře byla originální osobnost.

Jani, Babeta a Waldemar chodí jen na dvůr v celkem uzavřeném, ale dost rozlehlém objektu. Mají se rádi a bývají hodně spolu, ale někdy slídí každý zvlášť. Je to dost náročné je uhlídat. Jsme rády, když víme, kde jsou. Tady na ulici před domkem je to dost nebezpečné.

Napsala jste to moc hezky. My jsme dřív měli také několik kočiček a kocourků, na které často vzpomínáme.

Zuzano, zajímalo by mě, zda se vaši kočičí sourozenci vydávají na výlety společně a společně se vrací nebo se každý z nich vydává na sólové akce. :-)

Mám už 16 let kocourka Piškota, je to senior a ven ho pouštím jen sporadicky. Dříve měl rozsáhlý perimetr, kde se pohyboval a odkud nosil myšky. Mám o něj strach, aby se někam nezaběhl. Tak je doma a ze zimní zahrady pozoruje ptáčky.

:-) Sympatické, autenticitě rozumím jako dlouholetý kočkař :-)

Moc ráda jsem si přečetla vyprávění o Mourovi. Před mnoha lety jsme měli v Týně také takhle volně se pohybující kočky a kocoury. Nikdo je vevnitř v bytě neudržel. Jejich život u nás nebyl nikdy dlouhý, většinou se ztratili. Dnes tu máme dva 4-leté kočičí sourozence, kteří byli dřív v bytě v Praze, ale tady se také čím dál víc ukazuje, že je vevnitř nikdo neudrží. Je to těžké, protože bychom o ně nerady přišly.