Zápisník starého muže: Poprvé ve škole
Ilustrační foto: Pixabay

Zápisník starého muže: Poprvé ve škole

20. 9. 2023

Chlapec bystrý, zvídavý, prahnoucí po každém novém poznatku se konečně dočkal a vyrazil poprvé v životě do školy. O své dojmy se ochotně dělil se všemi, které potkal.

Mimo jiné učitelka jim ukazovala obraz prezidenta a státní znak visící na stěně. Vyslovila otázku, proč je tam ten lev? Okamžitě zareagoval, znal Staré pověsti české i příběh o Bruncvíkovi a jeho věrném lvu. O své znalosti se chtěl podělit, pochlubit se, zabodovat a jako obvykle získat konkurenční náskok před svými vrstevníky.

„Tak jsem se přihlásil zvednutím paže, vyčkal až budu vyzván, pak se postavil v lavici a s rukama podél těla odpovídal celou větou.“

Takto to určitě nemohlo být. Neposedný, impulzívně reagující, bleskově uvažující a současně konající, všude vždy v předvoji událostí, mnohdy k vlastní škodě a navíc neuznávající autority. Přesněji, většinu autorit, ale existovalo i několik málo jednotlivců, které naopak uznával a velmi ctil. Prostě typické zlobivé dítě, odborně diagnostikováno jako hyperaktivní.

Tímto dnem byl zahájen proces transformace jedince vybočujícího z řady. Potlačením individua a snahou o zařazení do šedivého průměru všech stejných a hodných. Nedal se a další roky sváděl tvrdý a většinou neúspěšný boj se školským systémem. A to ještě tenkrát nebyla inkluze.

V neustálých problémech dospěl. A pak, to už v cizině, nastal obrat. V zájmu kariérního růstu začal opět studovat. Svými těžce vydělanými penězi si musel platit školné. Ano, byla tam i státní podpora a příspěvek zaměstnavatele včetně štědrých studijních výhod. Ale teprve tam se mohl rozvíjet, zdokonalovat a neomezeně postupovat vpřed k dosažení svých cílů.

Léta běžela, školství prodělalo spoustu diskutabilních reforem, což jsem i sám zažil. Tak doufejme, žijeme ve třetím tisíciletí, snad dnes už je tomu jinak.

glosa škola
Hodnocení:
(4.8 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Není, pane Folvarčný, není.
Zuzana Pivcová
Trochu mi to připomnělo můj vlastní příběh. Sice ne hned ze vstupu do školy, ale přece jen ještě ze základní školy. S nedobrovolným přestěhováním na druhý konec Čech se u mě probudil vzdor a s ním spojený kritický pohled na učitele. A bylo to takové, jak jste tu uvedl. Celkově jsem se učila dobře, s tím problém nebyl, ale s chováním. Autority jsem uznávala a snad i měla ráda, "neautority" naopak. Když přišla maminka ze schůzky SRPŠ, byla z toho celá pryč. Někdo si mě nemohl vynachválit, jiný mě označil za protivnou a drzou.
Alena Velková
Jak to tak sleduju u svých vnoučat, myslím, že se ve školství od našich dob nic moc nezměnilo. Je pořád stejně zkostnatělé, jako bylo dřív. Záleží jen na dobré vůli učitelů, jakou do výuky vnesou kreativitu. Tito jsou pak respektováni a milováni. Ale učitelky obecně přirozenou autoritu nemají, takže si jí vynucují křikem a rozdáváním poznámek a trestů. Domnívám se, že pokud se dítě například musí za trest naučit básničku nebo jí musí samo za trest vymyslet, že u něj láska k literatuře rozhodně nepropukne. Opravdu mě fascinuje, jak se stále bazíruje na obalených sešitech, na nalinkovaných okrajích a dokonce jedna paní učitelka vyžaduje různé druhy sešitů, ale pouze a jedině v červené barvě. Takže sklopit uši a nevybočovat z průměru :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.