Bulharsko? Už nikdy!
FOTO: Zdenka Hošnová

Bulharsko? Už nikdy!

6. 9. 2023

Nedávné nechtěné dobrodružství našich turistů v bulharském Burgasu, kdy čekali na let do Prahy 24 hodin, mi připomnělo moji příhodu na tomtéž místě vloni v létě.

Rozhodli jsme se, že navštívíme Bulharsko, konkrétně letovisko Primorsko, kde jsme byli naposledy před bezmála čtyřiceti lety. Tehdy jsme tam strávili krásné prázdniny s našimi předškolními dětmi. Byli jsme zvědavi, co všechno se tam změnilo, případně zlepšilo a zda najdeme náš domeček, kde jsme byli tehdy ubytováni. Jeli s námi i dnes již dávno dospělé děti se svými dětmi. Překvapila nás proměna malého rybářského městečka v letovisko s moderními hotely, restauracemi, obchody, upravenými plážemi a krásnou promenádou. I „náš“ malý domeček jsme objevili. Prostě pohodová dovolená, všem se líbilo, všichni byli spokojeni. Kdybychom jen tušili, co se stane při zpáteční cestě…

Letiště v Burgasu je moderní evropské letiště, kde je pochopitelně o sezoně velký provoz a kde se předpokládá i personál na úrovni ovládající světové jazyky. Brzy jsem se měla přesvědčit o opaku. Po nedlouhém čekání jsme byli vyzváni k nástupu do letadla do Prahy a k poslednímu odbavení. Rodina přede mnou prošla, já podávám letušce letenku a občanský průkaz a najednou škub a moje občanka spadla na zem a zapadla do zamřížované klimatizace!

„Jé, jé“, pravila letuška a s omluvným úsměvem mi naznačila, ať se postavím stranou. Snažila se strčit své prstíky do mřížoví, se zamračením se podívala na své pěstěné nehty, otočila se a pokračovala v odbavování ostatních cestujících. Vždyť stačí zvednout telefon a někoho zavolat, ale nic se nedělo.„Call someone, please“, zkusila jsem anglicky jí popohnat. „Helfen Sie shnell, bitte“ také nezabralo a ani zbytky mé ruštiny nepomohly. Vedle mne můj manžel posunky naznačoval, že je potřebě asi nějaké nářadí... Odpovědí nám stále bylo jen pokrčení ramen. Když byli odbaveni všichni pasažéři, dva autobusy připravené k odjezdu na letištní ploše k našemu letadlu a letuška pokynula i mému manželovi, že může odejít, došla mi trpělivost a já propadla panice. Ta představa, že rodina mi odletí do Prahy a já zůstanu sama v Burgasu, ve mne vyvolala takovou paniku, že jsem začala ječet:

„He is my hausband a ten se ode mne nehne ani na krok a vy okamžitě něco dělejte“! Nevím, jestli mi najednou rozuměli, nebo to bylo rozruchem, který jsem na letišti vyvolala, ale vzápětí se objevil chlapík i s nářadím. Rozmontoval mřížku a v množství různých útržků letenek, které tam zapadly už dříve, našel moji občanku. Bez omluvy posadili mne i mého manžela do autobusu a dovezli nás k našemu letadlu do Prahy. S úlevou jsme se posadili, letadlo odstartovalo a já jen s překvapením zaslechla pohoršený šepot cestujících. „To je ta paní, co nás zdržovala a dělala problémy pří odbavování.“

Uznáte, že po tom všem už jsem nenašla slova ke své obhajobě – ani v češtině ani v jakémkoliv jazyce.

 


 

cestování
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Taťana Veselá
Na Bulharsko jako patnactileta mam bajecne vzpominky, mozna i proto, ze to byl prvni letecky zajezd. Popsala jsi to hezky, Zdeničko, zasmala jsem se husbendovi, ktery se ode me nehne :-D Pokracuj, tesim se na dalsi prispevky ❤️
Jitka Hašková
No arogantní obsluhu najdete všude. Já jsem měla po svatbě krásnou dovolenou v Bulharsku na Zlatých Pískách, tenkrát ještě s CKM, v srpnu 1968, která byla zkažená okupací. Měli jsme se vracet letadlem 25.8., které neletělo, byli jsme v Bulharsku o týden déle, cestu na pláž nás vyslýchali bulharští tajní, domů jsme špinavým vlakem, do Prahy jsme dorazili až 5.9.
Zdenka Jírová
Moje nejdelší a nejhorší dovolené byla v Bulharsku v srpnu 1968.Bylo to naše první moře, první letadlo, moc jsme se těšili. Bydleli jme ve stanech, byla to podniková rekreace. Odlétávali jsme 18.srpna. Dobrá nálada nám vydržela jen 5 dnů, kdy jsme se už se zpožděním dozvěděli, co se děje v Praze a celé naší vlasti. Byli jsme v Černomorci přímo u pláže. Moře krásné, pláž také ne jídlo jsme chodili do jediné místní hospody. Měli jsme tam být 14 dní. Následkem okupace se nám tam pobyt protáhla 5 týdnů.Ty první2 týdny jsme měli jídlo v té hospodě, ale pak nás vyhodili a my si museli vařit sami co kdo sehnal. Měli jsme jen pánvičku a hrnek a společný vařič na PB. Koupit se tam daly jen rajčata a papriky a slunečnicový olej. na nechutný, drobivý chleba jsem chodila stát odpoledne frontu, Museli jsme tam čekat, protože se nelétalo, až si pro nás přijedou z Čech. Celý kemp hlídala jejich milice. Neměli jsme přístup k žádným sdělovacím zařízení, těm pár malých přenosným radiím už dávno došly baterie a nedaly se koupit. Nakonec pro nás přijely autobusem a jeli jsme domů ve dne v noci a několikrát se stálo pro poruchy motoru. Měli jsme velkou starost, jak to vlastně doma vypadá hlavně jsme se těšili na naši malou holčičku, která byla u babičky. Nemám na Bulharsko hezké vzpomínky a také jsem už do Bulharska nikdy vice nejela.
Alena Vávrová
Připomněla jsem si, že Bulharsko - Zlaté písky byla naše první a hned i druhá dovolená u moře ještě s malými dětmi před desítkami let. I když to rozhodně nebyla tehdy dovolená bez chyb, líbilo se mi tam a dost dlouho jsem později uvažovala podívat se tam ještě jednou. Bohužel na to nedošlo.
Zuzana Pivcová
S cestováním letadlem mám sice rozporuplné zážitky, ale v Bulharsku jsem byla jen jednou služebně v Sofii a odbavení a cesta probíhala hladce. Daleko horší bylo Tunisko.
Alena Velková
Tak to jste si užila adrenalin...asi záleží, na koho narazíte. My tam letos byli s vnoučaty už podruhé (bylo to cenově výhodné) a muž po projití security control zjistil, že nemá boarding pass, tak jsem se na jednu z kontrolorek obrátila s dotazem, co máme dělat a ona nám ho okamžitě přinesla i klíči od bytu, které tam manžel ztratil taky :-)) Je pravda, že do Bulharska bychom s mužem sami bez dětí a o prázdninách dobrovolně nejeli. Vloni i letos jsme měli veliké štěstí, že jsme se domů dostali normálně. Oba roky ten let po nás měl 24 hodin zpoždění...to si vůbec neumím představit...jinak si myslím, že ve vašem případě reagovali nakonec tak rychle proto, že jste jim řekla, že je tam s vámi váš "hausband", což si asi vyložili jako "domácí kapela" a tak se asi lekli (to byl pokus o vtip) :-))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.