Kdo byla?

Moc hezký a až neuvěřitelný příběh. Chce se mí říci že zázraky se dějí.

Moc pěkný, uvěřitelný příběh. Je štěstí, že jako první políbila dívka toho muže a ne naopak, to by pak mohl být mazec jako ve Španělsku :-)

Napínavý, krásný příběh ze života. Myslím, že musela pána znát aspoň od vidění. Jinak si neumím vzniklou situaci vysvětlit.

Tady se před pár dny zeptala nějaká neznámá čtenářka, zřejmě mladá, jedné autorky článku, jestli by nechtěla být její babičkou. To bylo také tak milé jako tohle objetí a políbení.

Dívčino srdce přetékalo láskou a dala to najevo tím nejhezčím způsobem, polibky. Možná pokračovala i MHD a někteří cestující se nestačili divit.

Objetí? Pohlazení po tváři? Na jedno nikdy nezapomenu. Ženy, dívky, milenky, manželka... to je snad jasné. Tohle objetí... bylo trochu netradiční. Povodně 2002. Přijedu do Obříství za svými chlapy. Na návsi děda... To bylo bezprostředně poté co voda odešla. Co já vím... Něco tepláky, něco pyžamo, gumovky, asi jak před tou vodou utekl z baráku. Zarostlej... Přišel ke mně. Červené nevyspalé oči... Rozdával jsem z Rowera jídlo. Svým chlapům, ale i policajtům... nakonec všem kdo přišel. Tatík ke mně příjde. Dávám mu nějakou paštiku, kus chleba , balenou vodu. Kouká na mně... ,,Pane... veliteli... řekněte mi proč mne Pán Bůh trestá. Před měsícem mi zemřela žena a včera jsem přišel o všechno." No jak na to můžete reagovat? Bylo to naprosto spontánní. Já jej objal... ,,Tatíku, Bůh trestá lumpy a darebáky. Na silné sesílá zkoušky." A tak tam na návsi stál voják a objímál starce v pyžamu. Asi by ten pohled stál za nějakou tu novinářskou cenu. Ale zpět. Objímal jsem spolužačky na základce. Pubertální lásky. Milenky, manželku... ale tohle to OBJETÍ ... na tohle nikdy nezapomenu. PS: O tatíka jsem se postaral, ale to by bylo na další příběh.