Jsem čerstvá vdova a rodinu zajímá jen můj majetek, říká Ilona (75 let)

Mám nápad,u notáře zkuste zjistit kolik je základní dědictví pro děti,pokud jsou a ostatní co zůstane dát na charitu jmenovite třeba na Fond ohrožených dětí,ale nikomu to neříkat a pak se může celá rodině bodnout,notář to musí udělat písemně a uložíte to u něj a potom už vám to bude jedno jestli se poperou.Nebo mužete děti vyřadit a ten povinný díl rozdělet mezi vnoučata,ostatní tak jak předešle.

Moc pisatelku lituji, snad najde nějakou dobrou duši, kamarádku, známou, ..., které bude moci svěřit své myšlenky. To je hodně důležité, jinak by ten život za moc nestál. Cestování je fajn, ale bez opory manžela už to není tak jednoduché, i když máte dostatek finančních prostředků.

Paní Ilono, proč jste neřekla rodině, že vás jejich zájem unavuje, že potřebujete být sama, utřídit si myšlenky? To je přeci normální přístup v rodině říci to co chcete a ne se “obětovat”. Chci být na chatě sama, berte to na vědomí, nepotřebuji žádnou společnost. Totéž se týká majetku. Jste svéprávná. O svém majetku si rozhodnu sama, pokud uznám za vhodné, dám vám vědět. Nepodezírala bych je, vyslechla je, dcery to s vámi myslí dobře, ale jednala bych jasně a s láskou ve prospěch svůj i rodiny. Zdali vyložíte karty na stůl, záleží jen na vás.

Sepsat závěť u notáře! Doporučuji cestovat, nebo si dopřávat, co má paní ráda, měla by myslet v první řadě na sebe. A dceru poslat rázně kamsi, ta by zřejmě podrazila i vlastní sourozence, no nebylo by to poprvé, v každé rodině se najde nějaký odpad.

My jsme byli o prodej poloviny domu požádáni snachou po obědě na druhý svátek Vánoční, tedy na Štěpána. Ještě že s tím nezačala před tou husou, měli bychom po chuti. Manžel řekl, že nic prodávat nebudeme, že chalupu jsme si pořídili jako jistotu na stáří a ještě dodal, že mu s tím zkazila celé Vánoce. Pro vysvětlení, syna máme pouze jednoho a o dům ho nechceme připravit. Nehodláme ho ani prodat, ani prošustrovat v hazardu. Takže mladá paní na to řekla, že nemůže žít tam, kde jí nic nepatří (ačkoli dosud žila se synem v samostatném bytě s vlastním vchodem) a koncem června se odstěhovala...

Lépe bych to o mladých nenapsala než vy paní Ilono ?. Hamižná generace byla ta předchozí a naše, rozhodně ne, těch mladých. Mám je ráda a fandím jim, ovšem všem svým třem dětem jsem už v dětství ( je jim kolem dvaceti ), řekla, ať nepočítají s tím, že na ně za svého života něco přepíšu Max.to budou mít v závěti, pokud se mi bude chtít ? tím pádem námět spolu nekomplikované a žádným čekáním neovlivněné vztahy? držím pěsti, není nic lepšího, než si vše vyříkat na rovinu ?

Sympatický je mi názor pana Daniela. Potomky nemám. Pokud budu moci tak na ,,baráku" vydržím. Dřív či později stejně skončím v domově důchodců. Vzdálenější příbuzní mi nepomohli ani korunou, jestli s něčím potřebuji pomoct se nikdy nezeptali. Takže až nebudu moci, dům prodám a za utržené peníze si zaplatím jednolůžkový pokoj v DD. S pobytem v DD nemám problém. V patnácti jsem odešel z domu s jednou taškou a tak říkám, že se na ten ,,intr" (pro důchodce) zase vrátím. No, a protože rakev nemá kapsy, tak i to co po mně případně zůstane je už postaráno. Jo... a mám klid, protože jsem to už všem příbuzným oznámil.

Mně spíše připadá, že divná je tato paní. Co je divného na tom, že se někdo zeptá. Prostě odpoví podle svého a je to. A že by sama nezvládla práci okolo chaty to je jasné, tak proč to neuznat? Já jí spíše závidím, že se o ni ty děti tak zajímají a starají. Ono to není zas tak samozřejmé.

Tak nevím, je to složité. Asi bych si to od nich nenechala líbit, podle toho, co je tu napsáno, to jsou sobci a baží po majetku. Tajná porada s advokátem by určitě nebyla na škodu. Bude to chtít odvahu a trochu je všechny postavit do latě. Myslím, že jejich starost o vás je falešná. Nebudete to mít jednoduché.

Dost zapeklitá situace... Dcery možná nebyly dětmi zemřelého manžela, mohl je "vyženit" a tak na dědictví po něm nemají nárok (pokud si je neadoptoval). Maminka jim pravděpodobně připadá dost stará na to, aby tady ještě nějakou dobu byla, tak se začaly zajímat o její majetek. Já bych se asi třeba raději rozloučila s nějakým obrazem a za utržené peníze si najala "hodinového manžela". Zeť to asi nerozdýchá, ale s cizím člověkem se lépe jedná o práci i pláci.