Soužití generací v jednom domě dospělým škodí, pro děti je skvělé
Ilustrační foto: Freepik

Soužití generací v jednom domě dospělým škodí, pro děti je skvělé

20. 9. 2023

Neshody s tchyněmi i s rodiči, hádky, rozdílné představy téměř o všem. To lidé často zmiňují, když přijde řeč na soužití více generací pod jednou střechou. Málo se ale mluví o tom, jak takový model vnímají děti. Pro ně je naopak obohacující.

Desetiletá Emilka přijde ze školy a místo do bytu rodičů v prvním patře jejich vilky zamíří rovnou do přízemí k prarodičům. Babička má pro ni oběd, nemusí tudíž jíst ve školní družině. Emilce u babičky chutná. Pak jde s dědou a jeho pejskem na procházku. U prarodičů si udělá úkoly, dvakrát týdně ji děda vozí a vyzvedává z kroužku. Její táta má časově náročné zaměstnání, její máma je lékařka, takže si také nemůže jen tak ze zaměstnání odskočit, když je třeba. Díky tomu, že rodina žije v jednom domě, mohou Emilčini rodiče vydělávat peníze, věnovat se kariéře a nestresovat se tím, že nejsou odpoledne s dcerkou. O víkendech jezdí s Emilkou na výlety, společně s jejími prarodiči pečují o krásnou zahradu, ve které všichni tráví hodně času. Rodina se nehádá, model soužití všem vyhovuje.

„Víme, že se navzájem potřebujeme a proto skousneme, když se nám něco nezdá. To jsme se všichni naučili. Naučili jsme se nekomplikovat si životy. Kdybychom tady mladé neměli, bylo by tu ticho, nuda a nikdy bychom barák a zahradu neudrželi v tak dobrém stavu. A kdyby tu mladí neměli nás, nikdy by nemohli být v práci tak úspěšní, aniž by na to doplácela malá. Tak se nemusí honit, aby vozili Emilku po kroužcích a byli s ní doma, vědí, že tohle perfektně zastaneme my a oni si ji naopak plně užívají po večerech a o víkendech,“ shrnuje jednasedmdesátiletý Milan, Emilčin děda.

Příliš velká idyla? Přímo smyšlená pohádka? Může to tak působit. Ale takové rodiny jsou, jen se o nich nemluví. Společnost je zvyklá, že hovoříme o negativních věcech a  soužití generací za takové považujeme. Myslíme si,  že přináší jen problémy a hádky. Jenže je to mnohdy tím, že se na ně díváme optikou dospělých lidí, tedy pohledem rodičů a prarodičů. Kdybychom takový model soužití sledovali očima dětí – vnoučat, dojdeme k názoru, že je naopak vynikající, obohacující, zábavný.

„Dítě, které žije ve vícegenerační rodině se často naučí lépe naslouchat. Má to obrovské výhody, dítě vidí rozdíly v tom, jak žijí různé generace. Pokud se dospělí dokážou nehádat, dítě se tak naučí, že lidé spolu mohou vycházet, i když mají na věc rozdílné názory,“ míní psychoterapeut Lucian Kantor.

Nejdůležitější je, aby se rodina byla schopna domluvit na určitých pravidlech a pak je dodržovat. Za nejvhodnější model psychologové považují ten, kdy si prarodiče neberou právo mluvit do výchovy dětí. A stejně tak mladí by neměli chtít mít právo své staré rodiče poučovat a měnit jejich zaběhnutý styl života.

„Babička je naštvaná, protože máma s tátou nechali překopat celou zahradu. Ona to nechtěla a tak teď na ni nechce chodit. Měla tam velké stromy, ale táta říkal, že je z nich jen binec, tak je nechal vykopat a odvést a máme tam teď altánek a bazén. Já chodím babičku přemlouvat, ať jde do bazénu ale ona nechce. Máma říkala, že trucuje, že mám počkat, že ji to přejde. Ale já bych chtěla, ať se babička se mnou koupe už teď.“ To jsou slova dvanáctileté Klárky, jejíž rodiče obývají rodinnou vilu spolu s babičkou.

Děti velmi silně vnímají, pokud jsou v rodině neshody a je úplně jedno jestli jde o neshody mezi rodiči nebo napříč generacemi. Naopak, pokud vyrůstají v rodině, kde se generace dokážou dohodnout, je to pro ně to nejlepší, co je může potkat.

„To, že propojování generací funguje, vidíme i v domovech seniorů. Občas k nám chodily děti z první třídy nedaleké školy. Zírali jsme, jak si hezky s našimi klienty hrály, jak poslouchaly jejich vyprávění. Mnohé děti nyní nemají se starými lidmi kontakt, nežijí pohromadě s prarodiči nebo dokonce s prababičkami, pradědečky a to je škoda,“ říká pečovatelka Lenka Dvořáková, která pracovala v několika domovech seniorů.

To, že soužití generací je obohacující, potvrzuje i lékařka Kateřina Cajthamlová. Ta v rozhovorech ráda vzpomíná na to, jak jako dítě trávila čas u tety, u dědy a  vnímala, že různé rodiny žijí různými způsoby. „Můj dědeček měl tři pravidla: úcta k těm, kteří něco umí, prostor pro ty, které něco baví a vzájemná výhodnost toho, že je každý jiný,“ říká.

To je v podstatě pravidlo, kterým by se lidé, kteří se ať už dobrovolně či shodou okolností, ocitnou v dospělosti pod společnou střechou s rodiči, s tchyní či s tchánem. Pokud to dovedou a navíc si uvědomí, že děti vnímají citlivě jakékoli neshody a hádky, může být rodinné soužití velmi výhodným modelem života pro všechny zúčastněné. A nejvíce to ocení právě děti. Sice to třeba v dětství nedají najevo, ale jednou, v dospělosti budou vzpomínat na to, jak jim doma bylo dobře. A pod pojmem doma si představí nejen rodiče, ale i babičky, dědečky, prababičky, pradědečky.

psychika rodina
Hodnocení:
(4.7 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Měli jsme rodinný domek, kam se přistěhovala na dožití nejprve babička z maminčiny strany a když druhá babička ovdověla, bydlela také s námi. Nám dětem se to líbilo, stále byl někdo doma a babičky jsou ke svým vnoučatům shovívavé a laskavé. Druhá babi výborně vařila, táta (jedináček) chodil v poledne domu na obědy. Z dnešního pohledu vidím, že mít stále doma tchyni, nebylo pro maminku jednoduché, ale my děti jsme byly spokojené.
Jarmila Komberec Jakubcová
Žijeme již 16 let v našem domečku a to syn s rodinou, pak já a ještě naše zvířátka, máme kočenku Bambulku, kocoura Piškotka a hlodavce. Je to králíček Artur a morče Chlubáček. Hlavní slovo /štěk/ má bílý boloňáček Sofinka. Nehádáme se, navzájem se tolerujeme, snacha je spíše milovaná dcera a 2 vnoučata nám všem děkají jen radost. Nejstarší vnučka už bude brzy maminkou a já budu prababička.Ta žije s manželem v další vesnici, kde si postavili domeček. Všichni se máme rádi, společně slavíme co se slavit dá a navzájem držíme spolu a pomáháme si. Recept je jednoduchý - najít ty správné lidi a pak být tolerantní a mít se rádi.
Margita Melegova
V nasem velkem dome zili postupne vsechny deti s rodinami, po letech nemam pocit ze to byla az takova idylka, mladi vice spolehali na dve berlicky babicku a dedecka, ocenili pomoc az meli svoje bydleni.
Jana Šenbergerová
Dětství a kousek mládí jsem prožila v rodinném domku se zahradou. Babička s nevlastním dědou bydleli v patře. My děti jsme s nimi trávily hodně času. Nepochybně nešlo o dokonalé soužití, ale já na to ráda vzpomínám. Dokonce se mi čas od času vrací sen, ve kterém babička kouká z okna, dědeček sedí na lavičce v zahradě, kde poblíž táta opravuje svoji motorku a maminka věší cíchy. Často jsem nahoře nacházela útočiště, když dole hrozily problémy. Sledovala jsem tam televizní pořady pro děti a o nedělích rozhlasové pohádky. Za špatného počasí jsme hrávali karty. To se mně podaří s vnoučaty málokdy.
Eva Kopecká
Když takové vícegenerační soužití funguje, může to být přínosem pro všechny. V rodině, kde to chce mít pod komandem jedna osoba a očekává, že ji ostatní budou poslouchat, tam to samozřejmě nemůže fungovat. Nikdo nedovede ustupovat celý život. Bohužel, jak se to potom v rodině začne mlít, někdo musí z kola ven. Ztratí domov. Ztratí ale i ti, kdo tam zůstali. Toho,co odešel. Toho, na koho byli zvyklí.
Zdenka Soukupová
V podobné rodině jsem taky vyrostla. A vůbec ne v takovém komfortu, že by prarodiče měli v domě svůj byt a naše rodina taky svůj. Ve vesnickém domku měli prarodiče jednu místnost s malou komůrkou a my jsme měli tři místnosti. Jak soužití brali rodiče a prarodiče, to dnes neumím posoudit, ale mně a mladšímu bratrovi to vůbec nevadilo, naopak, byli jsem za to rádi. Ostatně podobně to mělo u nás většina rodin.
Olga Škopánová
Mohla bych dostat adresu na tu skvělou rodinku, abych tam něco okoukala?
Eva Kopecká
Mobil vyhodnotil, aniž bych chtěla. Dvě hvězdičky jistě ne. Pět.
Jiří Dostal
:-) :-) Lidi prostě blbnou, když dospělým škodí, co dětem prospívá, a ... dědek je někde se psem a tata má džob; holky jsou si podobné, zvláště ta jedna, jakpak by asi vyhlíželi kluci... :-) :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.