Vždyť víš, hvězdy nehasnou
Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Vždyť víš, hvězdy nehasnou

23. 8. 2023

Všechno je jinak. Měla jsem bratra. Měli jsme oslavit jeho sedmdesátiny. K takovému jubileu se schází většinou celá rodina, aby oslavila společně s jubilantem významné a krásné výročí. 

Všechno je jinak. Sedím si tu pod hvězdami, nad hlavou mám Velký vůz, kromě mnoha dalších hvězd. Mám pocit, že pod jejich jasem se mi daleko lépe daří dávat svoje pocity do slov. Básník nejsem, ale cítím přímo vesmír nade mnou a já pranepatrné člověčí zrníčko se pokouším dávat svým slovům nějaký smysl. Ale proč smysl? Jsou to mé niterné pocity pod noční oblohou, které nemusí mít ani smysl, ani řád.

Všechno je jinak. Sedím pod hvězdami, vychází první hvězdy a já myslím na mého jediného brášku. Je to tak dávno, kdy jsme byly děti. Jsem o sedm let starší a jako starší sestra jsem brášku měla na starosti. Někdy mě to pěkně štvalo, všude jsem ho musela tahat s sebou, do všeho strkal svůj zvědavý nos a také žaloval. Přece jen jsem měla trochu jiné zájmy, než ten náš rozmazlený prcek. Žalování jsem mu důrazně zatrhla a on mě jako starší sestru poslechl, nic jiného mu také nezbývalo.

Vracím se do dávnověku, vzpomínám na dobu, kdy jsem ho doprovázela do školy. Jako mladší byl samozřejmě mazlíček rodiny a já holt byla ta starší a moudřejší. Vzpomínám, jak dychtivě jsme čekaly jako děti na rozsvícení stromečku a na dárky. Když nastoupil na vojnu a nebyl daleko, tak naši za ním často jezdili a vozili mu dobroty. Aby mazánek nestrádal. Pak se oženil, odstěhoval se, měl své děti a my jsme se po celou dobu i když ne tak často, vídávali. Vzpomínám na hezké chvíle, na společné rodinné výlety, které mě tehdy docela nudily, ale dnes vidím, jak to bylo moc hezké i při těch skromných podmínkách, které jsme měli. Život brášku také nešetřil, přišly vážné nemoce, vždy je zvládl a nikdy si nestěžoval. Naštěstí měl po boku velmi hodnou manželku a tak tu svoji káru táhli svorně 48 let.

Všechno je jinak. Moc jsem se těšila na rodinné setkání, jak si zase budeme vzpomínat na naše dětství a dospívání a opět se budeme přetahovat, kdo má z nás dvou větší pravdu. Těšila jsem se na setkání s jeho dětmi, a vnoučaty. Jsem teta i prateta a jsem na to patřičně hrdá.

Všechno je jinak. Měli jsme příští měsíc prožít pár společných dnů v kempu, při rybaření, v hospůdce při dobrém pivečku. Při večerním táboráku.

Všechno je jinak. Ano sešli jsme se všichni, abychom doprovodili našeho milého na poslední cestě. Sbohem můj bráško, měla jsem a mám tě v srdci napořád. Vždyť víš, hvězdy nehasnou. ♥♥♥

Můj příběh rodina úmrtí
Hodnocení:
(5.1 b. / 44 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Milí přátelé, moc děkuji, život není navždy a každý prožíváme smutek nad ztrátou nám milovaného člověka. Přeji moc síly Janě, která s mým bratrem prožila 48 let. Život pokračuje a rodina je oporou. Děkuji.
Alena Vávrová
Soničko, rozplakalo mě to.
Marie Faldynová
Jsem ve stejné situaci. Také můj bratr už neoslaví sedmdesátiny a já jsem starší. Nejvíc je mi líto švagrové, prožili spolu čtyřicet pěkných let, opravili spolu domek, kde jí teď všechno připomíná co spolu prožili. Ale život jde dál...
Elena Valeriánová
Soni, sedím pod hvězdnou oblohou s Tebou a držím Tě za ruku. Nemluvíme a já přesto vím, jak Tě to bolí. Čas plyne jako voda v řece, čas otupí bolest a osuší slzy, zůstanou Ti jen vzpomínky a Ty uchovej ve svém srdci. Opatruj se a bratrovi přej klid a mír.
Hana Nováková
Soni, moc smutný článek, i když víme, že každý má čas vyměřen na tomto světě, nikdo na tu chvíli není připraven. Věřte, že se třeba v jiné dimenzi setkáte zde na tomto světě ho jistě se svými vzpomínkami budete nosit v srdci. Upřimnou soustrast
Jana Stašková
Je mi to moc líto,soucítím s Tebou. Nádherně napsaná vzpomínka na bratra. Děkuji.
Dana Puchalská
Děkuju za citlivé vzpomínání.
Eva Kopecká
Ne každý má se sourozencem takový krásný vztah, aby tohle mohl napsat. Je Vám dnes smutno ze ztráty. Jste ale jedna z těch šťastných, která je obohacená za celou svou existenci společnými zážitky s blízkým člověkem. Až čas bolest otupí a zmírní, budete vzpomínat jen s láskou a úsměvem. Když mi umřel děda, kterého jsem měla nejradši z rodiny, setkala jsem se náhodně s člověkem, který viděl poněkud víc, než my, obyčejní lidé. Postěžoval jsem si, že bych chtěla, aby na mě mluvil, když se mi o něm zdá. Zdálo se mi malokrát, a mlčel. A ten člověk mi řekl, že až budu vzpomínat bez lítosti, bude na mě mluvit. A měl pravdu. Byly to obyčejné situace, ale já si ten sem vždycky pamatovala...přeju Vám, aby se Vám o bratrovi brzy zdálo něco hezkého.
Marie Měchurová
Také jsem přišla o bratra, vím jaké to je. Vzpomínky ale zůstaly.
Zdeněk Hart
Sedím pod hvězdami, cítím vesmír, noční obloha, to jsou slova básníků a myslím, že vím, jak jste to chtěla vyjádřit, ale všechno je jinak. Vždyť víš, hvězdy nehasnou. Použil jsem Vaše slova a nemám k tomu co dodat. Napsala jste to nádherně.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA