Ilustrační foto: Pixabay

Byla jsem v ústavu. Tři roky.

25. 8. 2023

Každý máme třináctou komnatu. Temnou minulost. Tajemství. Jdu se svou kůží na trh a přiznávám se užaslým čtenářům. Ano, byla jsem tři roky v ústavu.

hobby Můj příběh vzpomínky

Autor: Zuzana Zajícová

Hodnocení:

(4.9 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Elena Valeriánová 26.8.2023 21:32

Ale přečetla jsem si Váš článek "Jak jsem se odvážila navštívit blešák" a ten se mi líbil. I fotky, i hrníček. Jednou jsem si na vánočním bazárku koupila také hrníček, samá fialka, nádherný a byl za dvacku i s podšálkem.

Elena Valeriánová 26.8.2023 21:20

Škoda, že jste jako ilustrační foto nepoužila něco z vlastní tvorby a ne obrázek stáhnutý z internetu. Bylo by to zajímavější. Temná minulost? Usmívám se, podtitul jako od bulvárního novináře a pak jen vzpomínka. Chybí mi nějaká gradace. Omlouvám se, snad příště.

Taťana Veselá 26.8.2023 18:51

No nevim, ale užaslá nejsem :)

Daniela Řeřichová 26.8.2023 18:17

Díky za pěkný článek. Školský ústav umělecké výroby absolvovala sestřenice mého muže Margarita. Učila pak výtvarku všude možně, sama vytváří nádhernou paličkovanou krajku a jiná rukodělná umělecká dílka.

Zuzana Pivcová 26.8.2023 15:55

Paní Zuzano, každý má i v tomto případě jiný styl. Mně to trvá často delší dobu, než se sladím se způsobem vyjadřování někoho jiného. Myslím, že chyba není ani na jedné straně.

Hana Šimková 26.8.2023 15:32

Proč bychom měli všichni končit v ústavu a proč ve smíšeném sboru. Vašemu humoru asi opravdu nerozumím.

Hana Šimková 26.8.2023 14:58

Právě jsem se chtěla opravit, že jsem Vám komnaty ubrala.

Zuzana Zajícová 26.8.2023 14:56

ach jo... dělám si přece legraci, a komnata je třináctá... je mi líto, že berete všechno tak vážně... život je přece mnohem hezčí, když ho bereme s nadhledem a umíme si dělat legraci sami ze sebe... ale jak se zdá, některým to nejde vysvětlit. Škoda...

Hana Šimková 26.8.2023 14:52

Ať je to jak chce, ale proč to nazýváte temnou minulostí, nebo devátou komnatou.

Zuzana Zajícová 26.8.2023 14:12

Berte, prosím, moje psaní s nadhledem. Nic jiného v tom není. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Urob si sám aneb když nebylo nic k mání

Jsem ročník 1957. Ráda vzpomínám na dobu mého dětství, kdy mi bylo asi 10 let. Moje babička sedávala se sousedkami na lavičce pod lípou, každá žena si přinesla s sebou košíček nebo nějakou taštičku a vytáhla klubíčka, jehlice, háčky nebo vyšívací bavlnky.

Eva Haltufová

Čekání na papouška

Bydlím v 11ti podlažním paneláku na Praze 5 a jedna z mých radostí bylo „čekání na papouška“. Divíte se? Já se také divila, když jsem poprvé začátkem prosince uviděla sedět na vrcholku břízy „něco velkého s dlouhým ocasem“, tedy v porovnání s běžným venkovním ptactvem.

Libuše Juráčková