Moje seniorské radosti: Radosti nejen pro stará kolena
Všechny fotografie poskytnuty M.M. Klosovou

Moje seniorské radosti: Radosti nejen pro stará kolena

18. 8. 2023

Fakt je ten, že právě TA "stará kolena" dávají jejich majitelům jakýsi obsáhlejší, smysluplnější, bohatější a okouzleníschopnější pohled na život.

Ukážete-li desetiletému vnoučkovi kapky rosy v trávě, můžete se tak maximálně dočkat odevzdaného "ehmm", aby babička věděla, že byla slyšena. Zatímco právě TA babička už s očekáváním malého zázraku kouká ráno do trávy na nádherné brilianty, které tam kdosi přes noc rozházel. Mění barvu jen mírným pootočením hlavy - zlaté, zelené, fialové, modré... Reklama na klenoty. Jaká krása! Přináší mi radost už celá léta a neomrzí se.

Je to až příliš poetické, tak něco zemitějšího. Otevírám zrána dvířka v lince, za kterými se ukrývá malý "špajz" - mouky, nudle, luštěniny, koření. A... hledí na mě pár korálkových očí, které patří šedému kožíšku s bílou náprsenkou a dlouhému chundelatému ocásku. Údiv rovný šoku je patrný na obou stranách. Zvířátko se vzpamatuje jako první a fofrem se protáhne otvůrkem tak malým, že dále zkoprněle "čučíte", co se to děje.

Tento růžový čumáček, živé délky 30 cm, otestoval první setkání jako vlídné přijetí do vaší domácnosti a zaujal v lince pozici domácího pána. Další členové "plšího bratrstva", jak se posléze ukázalo, neměli stejné štěstí. Byli svým náčelníkem, tedy mámou, která je právě "vykopla" z hnízda, vykázáni do patřičných mezí a ... "postarejte se o sebe!"

Tak tedy plší rodinka. Co s ní v chalupě? "Plch velký" je u nás chráněný, a i kdyby nebyl, tak tomu roztomilému kožíšku přece nemůžete ublížit.

Než se k nám po týdnu dostala zásilka s objednanou odchytovou klecí, situace byla již patřičně pokročilá. "Máma", kterou jsme nejdřív pokládali za jediného příslušníka plšího rodu u nás na chalupě, obsadila celý prostor s několika drátěnými šuplíky a prostě si tam "bydlela". Střídala patra, nakukovala do krabic s moukou, vloupala se do piksle s dětskou krupičkou, pospávala, stočená do klubíčka, na skleněných kořenkách. A samozřejmě hojně navštěvovala toaletu. Po týdnu z ní byl už téměř ochočený "domácí mazlíček". Dostala jméno hodné plšího vůdce Alfons I.

Jednoho rána, další překvápko. Na podlaze u linky se choulí malá šedá kulička. Ježíšmarjá, říkám jí, v noci jsi tak flámoval, žes ani domů netrefil?! Neodporoval a nechal se chytit do kbelíku. Vypuštěn do bezpečné vzdálenosti 3 km od chalupy, nemohl ani uvěřit, co se to stalo. Táák, oddechla jsem si. Budu mít sice zbytečně zakoupenou klec, ale mám po starosti.

V podvečer jakýsi rachot, který se zakrátko změnil v honičku v MÉ špajzce, jejíž nájemník měl být přece už dávno v lese... Šedý plšík se vyřítil zpod linky a zmizel bůhvíkde. Prudkým pohybem otevírám dvířka a... hledí na mě dvě korálkové oči Alfonse I.

Prostě, aby se to nepletlo. ALFONS, čili máma a prozatím dva výrostci - první BERTÍK, už trajdá po lese, druhý CECIL, se schovává po chalupě.

Pak vzaly události rychlý spád. Alfons se vrhnul s důvěrou do klece na oříšky a jablíčka a byl vypuštěn do bezpečné vzdálenosti. Cecil si ještě pár dnů s námi zahrával, to když "mizel" ze zavřené klece po té, co oříšky a jablíčka spořádal. Pak i nad ním "spadla klec" a byl vypuštěn...

Zatím je klid a doufám, že na ZIKMUNDA už nedojde, jak sýčkovala má zlomyslná kamarádka. I tak bylo radosti víc než dost.

A doufám, že tento úsměvný příběh si rádi poslechnou i vnoučci.

 

 

chaty a chalupy Letní soutěž 2023 Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdeněk Hart
Ten začátek, ty kapky rosy, nádhera, ale ten plch? Já to vidím jako myš a to bych se asi ve špajzu zbláznil.
Jan Zelenka
Pohodový příběh. Moc hezké!
Jana Jurečková
Moc hezký příběh. Díky.
Elena Valeriánová
Když se ráno dívám do trávy plné třpytivé krásy korálků rosy, pokaždé si vzpomenu a zabroukám (falešně) píseň od Karla Gotta: Pojď půjdem na zem hledat démanty... . Mě tyto korálky spolehlivě okouzlí a naladí na poetickou notu. Plch - hned se na něj půjdu podívat - teda na fotky na internetu. Toho jsem nikdy ještě neviděla. Pěkný úsměvný příběh s dobrým koncem pro Alfonsovu rodinu. Děkuji MM.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA