Na společnou dovolenou s kamarádkami? Už nikdy, byl to horor, říká Lenka (61)
Ilustrační foto: Pexels

Na společnou dovolenou s kamarádkami? Už nikdy, byl to horor, říká Lenka (61)

19. 8. 2023

Možná někomu bude slovo horor připadat přehnané, jenže mě dovolená s kamarádkami opravdu připravila o iluze. A můžu si za to sama. Teď už aspoň vím, že společný pobyt více žen u moře je vysoce riziková záležitost.

Vždy jsem si vážila toho, že mám dobré přítelkyně. Znaly jsme se už od studií, věděly jsme o sobě celý život. Když jsme poněkud uzrály - to je výraz, kterým nahrazujeme slovo zestárly - začaly jsme se vídat častěji. Děti nám odrostly, já jsem rozvedená, jedna z nás ovdověla, měly jsme už víc volného času pro sebe než dříve. Chodily jsme na jógu, do kaváren, občas jsme si o víkendu vyjely na výšlap do hor. Svěřovaly jsme se navzájem s většími či menšími trápeními, no prostě čtyři kamarádky, které spolu držely v dobrém i zlém, tak jak to má být.

Jednou jsem v zimě podotkla, že jsme ještě nikdy nebyly společně u moře, že bychom to mohly zkusit. Všechny tři holky nadšeně souhlasily. A tím začalo peklo.

Chtěla jsem zájezd vybrat a zařídit už v lednu. Byl větší výběr, slevy first minut byly výhodné. Jedna řekla, že to je hloupost kupovat zájezd na červenec tak brzy, že chce last minute. Další řekly, ať do toho jdu, ať vše zařídím. No jo, ale kam k moři? Navrhla jsem, že se sejdeme u počítače a budeme společně vybírat. Ukázalo se, že máme úplně odlišné představy. Dvě trvaly na hotelu all inclusive, jedna chtěla hotel se snídaní s tím, že budeme chodit na večeře. Já řekla na rovinu, že takové večeře přijdou pěkně draho a že buď all inclusive nebo nějaký aprtmán s kuchyňkou, kde si něco občas připravíme. Dvě řekly, že v žádném případě na dovolené vařit nebudou. Já na to, že nemusíme vařit, že jde jen o to, ať je tam možnost si něco lehkého připravit. Rozhodnutí znělo hotel s jídlem, já se přizpůsobila.

Vybraly jsme Řecko. Ostrov Kréta. Dcera mě upozornila, že její sever je v podstatě jen shluk obrovských hotelů, že bychom si měly vybrat nějaký menší malebnější ostrov, kde poznáme řecký život. A moře je prý na Krétě na severu taky nic moc. Holky ale vybíraly podle toho, jak pěkný je na obrázku hotel, nezajímaly se, jaké je jeho okolí. Zase jsem se přizpůsobila.

Přišlo na zaplacení. Jedna řekla, že teď nemá, jestli bych to nezaplatila za ni. No moc jsem nebyla nadšená, ale udělala jsem to. Když přišlo na doplatek, poslala jen tu nedoplacenou část, zálohu ne. Bylo to trapné, ale musela jsem ji upozornit. Řekla, že zapomněla.

Když jsme na Krétu přijely, byla jsem otrávená hned po vystoupení z autobusu. Šlo o řady vysokých hotelů, připadala jsem si jak na sídlišti. Od bazénu se ozýval řev, animační program. To znamená diskotéka. Holky vypadaly taky zaraženě. „Kde jsou ty růžové velké keře, co jsou vždy na obrázcích z Řecka? A kde jsou palmy?“ řekla jedna. „ A jak to že tady není nic modrého a bílého? Vždyť to tady vůbec nevypadá jako v Řecku,“ podotkla druhá.

Jídlo jim nechutnalo. Vadilo jim, že na něj musí stát ve frontě. Katka je upozornila, že tohle si přály právě ony dvě, my že preferovaly ubytování v apartmánu nebo případně malý hotýlek.

Pohádaly jsme se hned první večer. A hodně. Spaly jsme po dvou, měly jsme dva pokoje, a tak to dopadlo tak, že pokoje spolu navzájem den nemluvily.

Katka se to snažila urovnat, tak další den koupila lahvinku a že posedíme společně na břehu moře. „Přece nebudu pít z kelímků a z flašky na nějakém šutru, jako bych neměla na restauraci,“ podotkla jedna. Šly jsme tedy do restaurace. Katce se tam zdálo draho, tak si nic nedala a odešla. My si daly víno, načež jedna konstatovala, že je hnusné.

Uběhly tři dny a všechny jsme byly otrávené, frustrované. Jedna začala flirtovat s číšníkem. Druhá podotkla, že to je trapné a nechutné. Třetí řekla, že kvůli zábavě se na dovolenou jezdí. Já na to, že za takovou zábavu pěkně děkuju, že si v šedesáti rozhodně nemíním hrát na mladou holku.

Ještě štěstí, že jsme jely jen na týden, já původně navrhovala dva týdny.

Byla to nejstrašnější dovolená mého života, nakonec mě tam ještě ke konci šíleně začalo bolet břicho. Po návratu domů mi lékařka řekla, že je vše v pořádku a podotkla, že to bylo určitě ze stresu, protože lidé na dovolených čím dál častěji zažívají stres. To mě zaujalo. Pak jsem si na to téma našla spoustu článků. Je to tak, máme od dovolených velká očekávání, malujeme si je jako idylické a když pak nejsou, nechápeme to, neumíme se s tím vypořádat.

Já si představovala, jak tam utužíme kamarádství, jak si potvrdíme, že jsme všechny skvělé a máme se navzájem rády. Jenže se ukázalo, že jsme každá jiná, že máme jiné představy o dovolené a že když něco není podle těch představ, každá dovedeme být pořádně protivná.

Několik měsíců jsme se pak vůbec nekontaktovaly, trochu to spravily až Katčiny narozeniny, to jsme se sešly. Ale jak přišla řeč na dovolenou, zase jsme se začaly vzájemně obviňovat, která to špatně vybrala a proč.

Byl to opravdu hororový týden plný stresu a hádek, ze kterého jsem si odnesla ponaučení, že než jet k moři ve skupině, raději pojedu sama. Další rok jsem to udělala a byla to naprostá pohoda. Možná někomu bude ten příběh připadat banální, ale pro mě je důležitý, protože jsem opravdu téměř přišla o kamarádky. Jsem rozvedená, jiné přátele nemám, tak mi na nich moc záleželo. A teď je to mezi námi od té doby takové vlažné, divné, asi nás všechny zaskočilo, jak na sebe umíme být protivné a zlé.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

dovolená Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.8 b. / 47 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Braunová
A proto nejraději na výlety jezdím sama a k moři bych si troufla taky sama.Mám ráda klid a žádné hádanice.
Eva Stoklasová
Jezdíme s kamarádkami na turistické dovolené a vždy v pohodě... Ale ráda bych jela i k moři jenže ony nemohou nebo k moři nechtějí. Já jet sama mám obavy... takže moře už asi neuvidím ??
Antonín Nebuželský
Maminka říkávala :" dva rada, tři zrada". Jestli ženy nebo muži, platí většinou... Chlapi byli na vojně, tam si to mohli zkusit
Soňa Prachfeldová
Také by se mi nechtělo v houfu. Ale přece jen, když jste kamarádky, tak něco o sobě, o svých povahách a nárocích víte?
David Slovák
Hodně lidí co jezdí na dovolenou v páru, tak se mě ptá, jestli nejsem osamělý, když cestuju víc jak 2 měsíce na kole sólo. Za 2 týdny bych už měl ponorku z toho jak ten druhý má potřeby/problémy, které se mi nechcou řešit protože sám nad nimi mávnu rukou. Někdy jsou to nepříjemné problémy, ale nepotřebuji to cítit z dalších lidí. Jezděte na dovolenou sami, protože 2 lidi = 2x více problémů ?
Jarmila Komberec Jakubcová
Pokud chcete trochu poznat zemi kam letíte či jedete s cestovkoum je vždy možnost si v dané destinaci zakoupit od delegáta tématický výlet. Já jsem to tak vždy dělala a zpestřila jsem si pobyt a poznala část země. Byla jsem na Krétě 2x a vždy to bylo skvělé. Navštívila jsem ostrov Santorini nebo ostrov malomocných a další památky.
Danka Rotyková
Jsem vdova už 13 let, ale ještě jsem nemusela trávit dovolenou ani z jednou z mých kamarádek. Jsem tomu ráda, protože už dávno vím, že by to nebylo v pohodě. Naprosto rozumím všemu, co pisatelka uvádí a mám z takových situací husí kůži. Mohla bych trávit léto s mými sestrami, ale to by skončilo nedobře. Takže pokud mohu, ráda si dopřeji s každou kamarádkou procházky a schůzky u kávy, to mi naprosto vyhovuje. Už jsme přeci jen starší a každá máme jiné zvyky z předchozích let, každá už upřednostňuje něco jiného.
Naděžda Špásová
Dobře napsané. Nikdy jsem to nezkoušela jet jen s kamarádkami. Jezdíme s manželem jen po Česku a na stejné místo. U moře jsme byli s manželem 2x, z toho jednou z kamarádkou a jejím manželem a to pravé ořechové to zrovna nebylo. Pokud ještě pojedeme, tak určitě sami. Na Velikonoce jezdíme vždy na jednu noc s mými kamarády z dětství a to je super.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pokud žil manžel jezdili jsme spolu a pak jsem několikrát byla sama na různých poznávačkách. Ale i s kamarádkami a mám jednu zkušenost, vždy chci mít svůj jednolůžák. Letos jsem byla na jedné poznávačce s kamarádkou, každá jsme měly svůj pokoj a byla to pohoda. Je to sice trochu dražší, ale v určitém věku preferuji své pohodlí.
Zuzana Pivcová
Vždy jsem jezdila sama. V roce 1994 mi jedna známá s pověstí senzibilky řekla, že má pocit, že by měla jet se mnou (aby mi něco nehrozilo). V té době mě měla dost "ochočenou". Jela tedy také, bylo to do Tuniska. Nerada na to vzpomínám. Ještě, že jsme bydlely každá zvlášť. Ale jinak jsem jí musela kvůli jazykové znalosti vše vyřizovat. A ona měla své, trochu egoistické požadavky. Např. chtěla jít v době obřadu do mešity a nedala si říct, že tam turisté nemohou. To nebyla ta velká turistům za peníze přístupná mešita v hlavním městě. Nutila mě to vyřídit, a když se tam u vchodu po důrazném odmítnutí se mnou už vůbec nechtěli bavit, nařkla mě, že vím, jak jí na tom záleží, a že jí to dělám schválně, že se nesnažím to vyřídit. Těch věcí bylo víc, ale už o tom nechci mluvit. To byl jeden příklad za všechny.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.