Šedesátiletá Kateřina se seznámila s o tři roky starším Tomášem. Po roční známosti se k ní nastěhoval. Jeho byt pronajímají, za utržené peníze cestují, baví se. Oba ještě pracují. „Prožívám nejhezčí období života, protože si můžu dovolit pěkně žít. Naše příjmy jsou slušné, dvakrát ročně jezdím na dovolenou, můžu si kupovat nové oblečení, přitom i spořím na penzi. Tomáš je jako dárek z říše snů, vůbec mě nenapadlo, že se v mém věku ještě můžu zamilovat, že potkám tak fajn muže,“ říká Kateřina, která takto žije už tři roky.
Kamarádky i dvě dcery se jí čím dál častěji ptají, proč se s Tomášem nevezmou. Často slyší věty typu: Jste ideální pár. Aby ti neutekl. Takového chlapa si musíš držet. A její maminka říká: Prosím tě, jak to vypadá, když spolu žijete jen tak na hromádce?
Pojem „na hromádce“ míval pejorativní význam a nejstarší generace to tak má ještě zafixováno. Jenže mnoho lidí naopak model soužití, kdy spolu dva žijí ve stejné domácnosti a ověřují si, zda by jim manželství fungovalo, považují za perfektní, zodpovědný, užitečný.
Podle Českého statistického úřadu sice svatbu považuje za důležitou většina Čechů, ale změnila se doba, za jakou ji od seznámení uzavírají. Zatímco před třiceti a více lety se lidé zpravidla brali po roční známosti, nyní je takzvaná průměrná doba chození pět let.
„U mladých je za tím často to, že se nechtějí takzvaně vázat, nejsou si jistí, zda nenajdou lepšího partnera či partnerku. Svatbu berou jako závazek a obecně platí, že současní mladí lidé se do závazků moc nehrnou. Naopak lidé středního a vyššího věku, kteří už mají nějaké to zklamání za sebou, svatbu oddalují, protože se už nechtějí znovu takzvaně spálit,“ vysvětluje terapeutka Jana Novotná. A podobně jako většina odborníků na vztahy tento trend považuje v podstatě za správný. Společné soužití zpravidla nejlépe ukáže, jestli se lidé k sobě skutečně hodí, jestli umí překonávat překážky, vycházet spolu v komplikovaných situacích. „Obvykle se tak do tří let ukáže, jestli je pár schopen fungovat ve společné domácnosti. V době, kdy se lidé brali mladí a po krátké známosti, se často ukázalo, že se k sobě vůbec nehodí už po roce od svatby,“ podotýká terapeutka.
Lidé, kteří jsou nyní v seniorském věku, mnohdy říkají, že se jim možnost takového manželství na zkoušku líbí. „Za nás to bylo společensky nepřijatelné. Já dneska mladým závidím, že mají vše jednodušší. Já se ženil po roční známosti a už na svatbě mi docházelo, že to nebude procházka růžovým sadem. Samozřejmě, že se pak ukázalo, že se vlastně neznáme. Něco jiného je mačkat si ruku v parku a něco zcela odlišného je počítat každou korunu, zařizovat byt, pořád něco shánět. Ale nedalo se nic dělat, přišly děti, rozvod byl tehdy výjimečný. Jé, mně by se takové manželství na zkoušku líbilo, klidně bych si jich vyzkoušel několik,“ říká se smíchem sedmaosmdesátiletý Miroslav z Ostravy.
Jeho slova potvrzuje statistika. Dříve lidé vstupovali do manželství výrazně častěji, žít spolu takzvaně na hromádce tolik běžné nebylo. V roce 1974 bylo v České republice uzavřeno sto tisíc sňatků, v roce 2002 o polovinu méně.
Nicméně, když už se nyní mladí lidé rozhodují po letech oťukávání se navzájem ve společné domácnosti přece jen vztah úředně potvrdit, v poslední době si svatby užívají. Náklady na svatby stoupají výrazně „Mladí jsou nyní poměrně konzervativní, chtějí ve svém životě jistoty, vracejí se k tradicím. Svou roli v tom hrají si sociální sítě, mnozí svou svatbu chtějí takzvaně ukázat,“ uvedl demograf Ondřej Nývlt. Takže, typický dnešní mladý pár spolu několik let chodí, několik let společně žije a pak si udělá svatbu, kterou se chce pochlubit co nejvíce lidem. Výsledkem je, že agentury organizující svatby nyní mají doslova žně a celkem běžně se náklady na svatby dostávají do několika set tisíc korun.
Právě v tom se však liší lidé mladí a ti starší. Ti sice manželství na zkoušku také provozují, ale často ho svatbou vůbec nezakončí nebo když už tak jen malou, symbolickou. „Děkuju pěkně, než vyhodit peníze za svatbu, to raději pojedeme k moři. Oba už máme jednu svatbu za sebou, u obou skončila rozvodem, už jsme vystřízlivěli z iluzí. Tak si užíváme, že je nám teď spolu dobře, ale mít na to papír fakt nepotřebujeme,“ tvrdí společně Kateřina a Tomáš, kteří o sobě říkají, že budou provozovat manželství na zkoušku na dobu neurčitou.