„Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla svině!“
Brána Dolního zámku v Panenských Břežanech. FOTO: Pavel Hrdlička, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia

„Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla svině!“

15. 8. 2023

Kdysi jsem vlastnila v Panenských Břežanech malý baráček. Baráček s bohatou historií. Patřil k dolnímu zámku a bylo to prý zámecké zahradnictví. Když zámecký pán utekl před Němci, obsadil zámek nejdřív Neurath a pak, jak všichni vědí, Heydrich.

No a jak čas běžel, nastala doba, kdy jsme se hrdými majiteli bývalého zámeckého zahradnictví stali my. První, s kým jsem se seznámila, byla sousedovic babička. Náš dvůr byl částečně společný, a tak jsem měla tu čest babičku potkávat pokaždé, když jsme přijeli. Měla na dvoře slepice a často se mnou dala řeč.

Její názory byly svérázné. Jako pamětnice vzpomínala na válku a na to, jak celá vesnice byla zaměstnaná buď v horním, nebo v dolním zámku. Vyprávěla mi, jak pracovala v parku, na poli, jak Němci hnali vězně do rybníka, aby se tam umyli.

„A co Heydrichovi?“ zeptala jsem se.

„Jó, Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla teda svině,“ pravila sousedovic babička rezolutně a mně tím vyrazila dech.

Když jsem ho zas popadla, zeptala jsem se, proč byl Heydrich slušnej a proč Heydriška svině?

„Protože Heydrich vždycky odpověděl na pozdrav a Heydriška nikdy!“

A bylo. Jak málo někdy stačí, aby se jeden, ač masový vrah, stal v očích prostého lidu slušným. Že Heydriška byla svině, o tom žádná. Na tom jsme se s babičkou shodly. Ale Heydrich, a slušnej… 

Přemýšlela jsem dlouho a vlastně o tom přemýšlím dodnes. Všechno je relativní. I masový vrah může být zdvořilý, může být vzorným otcem.  Na druhou stranu pak člověk, kterého maminka nenaučila zdravit, prosit a děkovat, může se jevit jako lotr, přestože by nezabil ani mouchu.

Já mám štěstí. Maminka mě naučila zdravit, děkovat i prosit, a taky mi vštípila, že se slabším nesmí ubližovat. Jen někdy na své dobré vychování zapomenu a zachovám se neadekvátně. Jsem jen člověk a chybovat je lidské. Jen bychom si to měli uvědomit a naše svědomí by mělo zapracovat. Ach jo. Není jednoduché být vzorným. Vzorným lze být, zdá se, pouze v knihách pana Foglara.

Občas musím ze svých zásad a razantních postojů ustoupit. Občas se totiž stane, že potkáte někoho, s kým byste v minulosti nedokázali najít společnou řeč, ale dnes to jde. Doba se mění, postoje taky. A zásady jsou od toho, aby se občas porušovaly. I když minulost a špatné skutky si nikdo neodpáře. Jdou za námi.

Přesto nemůžu se sousedovic babičkou souhlasit. Heydrich nebyl slušnej člověk, přestože zdravil. I když na venkově platí dvojnásob, že se prostě zdravit musí. Jinak máte peklo.

 

 

 

 

historie vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Divišová
Pane Stránský, z mé zkušenosti si Ukrajinci myslí, že jim bude vše tolerováno. Já například dodržuju dopravní předpisy a ukrajinské drahé auto mne musí předjet, protože na předpisy kašle. Tuto skutečnost mám já. Nevím, co je to za řidiče, když tu žádní mladí chlapi být nemají. Před válkou jsem tolik drahých aut s UA značkou nepotkávala. Před prázdninami téměř denně. Vyhýbám se jim, protože nevím, kdo by uhradil případné poškození auta.
Dana Divišová
Paní Zajícová, přesně jste popsala, co jsem se i já dozvěděla před 50 lety od pamětníků. Lidi v Břežanech měli zaměstnání, o víc se zřejmě nezajímali. Jinak si to neumím vysvětlit. Vím, že se báli, když Heydrichovům auto přejelo syna. Nakonec to dobře dopadlo (pro místní). Prý to byla nešťastá náhoda.
Jiří Stránský
Možná to až tak s článkem nesouvisí, ale myslím, že podobný je případ "nenávisti" části českých občanů k nově příchozím uprchlíkům z Ukrajiny. Totiž to nezdravení. My jsme vychovaní tak, že při vstupu do obchodu, ale i na úřad, do čekárny u doktora atd. vždy slušně pozdravíme, nebo aspoň něco zahuhláme. Na Ukrajině tento zvyk nemají, a dodržují nezdravení dokonce i v případě, že vstoupí do obchodu, kde obsluhuje jejich známá nebo sousedka. Takže se našinci mohou zdát jako neslušní, namyšlení nebo dokonce povýšenečtí. Na což je část z nás docela háklivá, a části této části prostě nevysvětlíte, že je to jinak. Jezdím na Ukrajinu dvacet let, takže už se naučili tolerovat, že se čas od času vysmrkám do kapesníku, ale zprvu na mě taky hleděli s odporem...
Zdenka Kauerová
Vážená paní Zajícová, děkuji za Vaše info ohledně bydlení. Bydlela jste v domě, ve kterém jsem se narodila a pak dále žila, než jsem se odstěhovala. Ano, v tom malém domku bydlela pí.Čížková. Vedle v domě v klenutém sklepení, byla prádelna a mandlovna pro "zámek", kde též pracovala moje maminka. Nevím, komu po roce 1945 ty domy patřily. Pak už se měnili jen kupci. Jinak se ztotožňuji s velmi hezky napsaným příspěvkem pí.L. Kočandrlové.
Lenka Kočandrlová
Článek byl zajímavý,nemusíte se za něj stydět,ani omlouvat.Někteří lidé ani neznají historii a zároveň si přečtou jen něco na seznamu či v blesku,ale tam to může být tendenční a zkreslené.Já si přečetla Paměti Liny Heidrych,tam opravdu vzpomíná na ta léta jako na krásná, i když zemřel jim tam tehdy malý syn (přejet autem myslím). Pro ni to mohla být idylka,když tam pracovali nuceně Židé a jiní na jejích záhonech,v domácnosti a pod. Měla všechno k dispozici,nic jí tam nechybělo.... Ona jen reprezentovala s manželem, osobně asi neměla moc příležitostí škodit.
Zuzana Zajícová
...ještě k sousedovic babičce... byla to opravdu velmi prostá žena, byla hodná, ale jak to říct... jednoduchá... jak to řekla, tak jsem to napsala a všichni samozřejmě víme, že pouhé zdravení nečiní z vraha slušného člověka, a že byl Heydrich zrůda, to snad nemusím nikomu zdůrazňovat. Je dobré si článek přečíst pozorně a nemusí být ukvapené závěry.... na i60 je diskuze vždycky slušná, ale co mi psali na Seznamu... to se nedá ani brát vážně, (včetně toho, že za takový bláboly beru ještě peníze).... je to smutné, že internet dává příležitost lidem úmyslně ublížit zlými komentáři. ... za portál i60 jsem vděčná, jinde je to daleko horší... ještě píšu na iDnes, tam administrátoři diskuze přísně hlídají, ale tam mě mají čtenáři v oblibě a nepíšou mi nic zlého. :-)
Zuzana Zajícová
Vážená paní Kauerová, my jsme měli ten patrový domek, koupila jsem ho v roce 1989 od pana Zikmundovského. V tom nízkém domku bydlela paní Čížková, zemřela v den, kdy jsme se tam byli poprvé podívat. Všichni sousedi říkali, že náš domek byl zahradnictví, vedle byla prádelna. Nyní v domě bydlí můj bývalý manžel, ten malý domek je dávno zbouraný, kdysi ho koupili nejdřív jedni sousedi, pak druzí sousedi a místo domku mají rozšířený dvůr. Jaké máte jiné informace opravdu netuším.
Zdenka Kauerová
Vážená paní Zajícová, k výše uvedenému článku sděluji: v Panenských Břežanech jsem žila a bydlela v jednom ze 3 domů, které měly uprostřed dvorek, jak popisujete.Ten nízký baráček jste tedy v dalších letech 1985? odkoupila.Vzhledem k tomu, že má maminka pracovala v zahradě u Heydricha mám trochu jiné informace.
Marie Měchurová
Článek se hezky čte - líbí se mi všechna Vaše vyprávění.
Soňa Prachfeldová
Přečetla jsem jedním dechem. Historie očima pamětníků se tak různí. Jako dnešní současnost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.