„Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla svině!“
Brána Dolního zámku v Panenských Břežanech. FOTO: Pavel Hrdlička, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia

„Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla svině!“

15. 8. 2023

Kdysi jsem vlastnila v Panenských Břežanech malý baráček. Baráček s bohatou historií. Patřil k dolnímu zámku a bylo to prý zámecké zahradnictví. Když zámecký pán utekl před Němci, obsadil zámek nejdřív Neurath a pak, jak všichni vědí, Heydrich.

No a jak čas běžel, nastala doba, kdy jsme se hrdými majiteli bývalého zámeckého zahradnictví stali my. První, s kým jsem se seznámila, byla sousedovic babička. Náš dvůr byl částečně společný, a tak jsem měla tu čest babičku potkávat pokaždé, když jsme přijeli. Měla na dvoře slepice a často se mnou dala řeč.

Její názory byly svérázné. Jako pamětnice vzpomínala na válku a na to, jak celá vesnice byla zaměstnaná buď v horním, nebo v dolním zámku. Vyprávěla mi, jak pracovala v parku, na poli, jak Němci hnali vězně do rybníka, aby se tam umyli.

„A co Heydrichovi?“ zeptala jsem se.

„Jó, Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla teda svině,“ pravila sousedovic babička rezolutně a mně tím vyrazila dech.

Když jsem ho zas popadla, zeptala jsem se, proč byl Heydrich slušnej a proč Heydriška svině?

„Protože Heydrich vždycky odpověděl na pozdrav a Heydriška nikdy!“

A bylo. Jak málo někdy stačí, aby se jeden, ač masový vrah, stal v očích prostého lidu slušným. Že Heydriška byla svině, o tom žádná. Na tom jsme se s babičkou shodly. Ale Heydrich, a slušnej… 

Přemýšlela jsem dlouho a vlastně o tom přemýšlím dodnes. Všechno je relativní. I masový vrah může být zdvořilý, může být vzorným otcem.  Na druhou stranu pak člověk, kterého maminka nenaučila zdravit, prosit a děkovat, může se jevit jako lotr, přestože by nezabil ani mouchu.

Já mám štěstí. Maminka mě naučila zdravit, děkovat i prosit, a taky mi vštípila, že se slabším nesmí ubližovat. Jen někdy na své dobré vychování zapomenu a zachovám se neadekvátně. Jsem jen člověk a chybovat je lidské. Jen bychom si to měli uvědomit a naše svědomí by mělo zapracovat. Ach jo. Není jednoduché být vzorným. Vzorným lze být, zdá se, pouze v knihách pana Foglara.

Občas musím ze svých zásad a razantních postojů ustoupit. Občas se totiž stane, že potkáte někoho, s kým byste v minulosti nedokázali najít společnou řeč, ale dnes to jde. Doba se mění, postoje taky. A zásady jsou od toho, aby se občas porušovaly. I když minulost a špatné skutky si nikdo neodpáře. Jdou za námi.

Přesto nemůžu se sousedovic babičkou souhlasit. Heydrich nebyl slušnej člověk, přestože zdravil. I když na venkově platí dvojnásob, že se prostě zdravit musí. Jinak máte peklo.

 

 

 

 

historie vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František Matoušek
Na babččiným dvorku byl klid, Heydrich ji nic nedělal, slušně zdravil, byl tedy slušným člověkem. Že by ale babička nevěděla o prováděných popravách a jiných zvěrstev ? A jeho manželka ? Považovala léta strávená v Protektorátu za nejšťastnější v životě.
Jaromír Šiša
Kyž pročítám rakce...Nikde neni napsáno, že autorka Heydricha obdivovala a nebo s jeho posláním souhlasila. Pouze popsala zkušenost s vyprávěním pamětníka, který zaznamenala jako kronikářka. Že to tak bylo se nám může, či nemůže líbit, ale tak to bylo.
Jan Drvota
Já jsem se asi před deseti lety díky práci potkával s příslušníky KPO (Konfederace politických vězňů), svazu sdružujícího bývalé komunistické vězně. A na jedno válečném večírku jsem se potkal s pánem, který v důsledku odbojové činnosti byl perzekuovaný a musel vykonávat dělnické profese. Bohužel si nepamatuji již jeho jméno, nicméně vyprávěl mi, jak někdy v cca 70. letech pracoval v ČKD ve Vysočanech, kde potkával ty staré strejce mistry, co remcali na kde co. Zejména na normalizační režim. A víte, na jaké období tihle pánové vzpomínali nejraději? Kdy jim bylo nejlíp? Za Heydricha! Protože zavedl jídelny do každé fabriky, zajišťoval rekreace pro dělníky pracující v továrnách, dával jim zadarmo boty, zvyšoval jim přídavky na druhé třetí dítě, zlepšil bezpečnost práce na pracovišti (protože Němci nechtěli zraněné dělníky) a zvyšoval jim dávky tuků a ovoce a zeleniny a nadto ještě více, když překračovali normy. Tehdy prý za války měli normu vyrobit denně alespoň jeden tank, nicméně oni prý zvládali udělat tank a půl či dva. A na tohle tam ti strejcové vzpomínali s nostalgickou slzou v oku bez jakéhokoli uvědomění, že pomáhali vyzbrojovat Třetí říši, která by jim po vyhrané válce zatnula žílu hezky u pytlíku v rámci germanizace českých zemí. Je to vtipné, protože to přesně vystihuje závěr Vašeho článku. Němci potřebovali funkční české fabriky, tak dali dělníkům nejen žvanec, ale i zábavu. Byl to ostatně sám Heydrich, který v rámci konečného řešení české otázky vzhledem k probíhajícímu válečnému konfliktu zdůraznil: „… potřebuji v tomto prostoru klid, aby zde český dělník nasadil plně svou pracovní sílu pro německé válečné úsilí a abychom zajistili přísun pro zdejší obrovský válečný průmysl a další rozvoj průmyslu zbrojního. K tomu patří, že se musí českým dělníkům dát přirozeně tak nažrat – smím-li to tak říci zřetelně – aby mohli konat svou práci. Tento bezprostřední úkol předpokládá, že nejprve Čechům ukážeme, kdo je pánem v domě, aby zcela přesně věděli, že jediným rozhodujícím činitelem je říše…“
Lenka Kočandrlová
Tak nějak to platí stále a dokola. Už je to někdy i trošku humorné,jak reportér v TV informuje,že se někde stala vražda. Vyptává se sousedů (na onoho vraha) a my slyšíme : no on byl takový hodný/slušný,vždycky pozdravil,umýval schody a tak....Ráda bych někdy uslyšela : no,byl to hrozný neřád! Nezdravil,pohazoval odpadky okolo popelnice, plival na schody a každý týden v pátek byl ožralý. Vrazi bývají nevyzpytatelní.
Zuzana Pivcová
A nakonec ještě ta chyba-------v jednom z předchozích článků. Mrzí mě, že jsem to tak pokazila.
Zuzana Pivcová
Pardon, ty překlepy - ovšem, nějaká
Zuzana Pivcová
Je známo, že byla Lina Heydrichová smýšlením větší nacistka než její manžel. Ovše,. když s ní někdejší zpravodaj v NSR udělal rozhovor, jen tvrdila, že to za protektorátu bylo v Panenských Břežanech idylické a že vůbec nevěděla, že by se tu měla páchat nějakká zvěrstva. Tomu odporuje fakt, který jsem tu zmínila v jednom s předchozích článků, totiž, že tehdy již vdova Heydrichová žádala po správě SS přidělení nábytku a dalšího bytového zařízení po deportovaných Židech nebo vězně z ghetta v Terezíně pro práci v zahradě.
Jaromír Šiša
Díky za parádně popsaný příběh pamětníka.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

20%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

20%