Pierot Gilles - zkusme ho rozesmát. Láskou a vírou. Je stále čas
Všechny fotografie: Jana Mesarčová

Pierot Gilles - zkusme ho rozesmát. Láskou a vírou. Je stále čas

10. 8. 2023

Cestou do práce bylo ranní metro skoupé na sebemenší úsměv. Zakaboněné výrazy cestujících a nepřítomnost jejich ducha svědčilo o ne-náladě. Kvapně jsem vystoupila, abych si mou svěžest z dobře prospané noci onou dusivou lidskou pasivností nekontaminovala.

Proč jsou ti lidé tu kamenně chladní, tu křečovitě smutní, někteří až vystrašení?

Zahloubaná do překotných otázek a odpovědí nad chmurnými pasažéry ve vagónu jsem vystoupila na stanici Vyšehrad a rychle se přibližovala k mému pracovišti. Na prostranství, zmáčeném od letního deště, mne vítala nově instalovaná bílá skulptura. Zastavila jsem se a s pousmáním si ji prohlížela. Socha (z epoxidové pryskyřice, látky a acrylu) byla krásná. Něžná. A mokla jako já. Přistoupila jsem k patě vysokého piedestalu, na kterém se socha pokorně tyčila, abych na cedulce vyčetla jméno autora: Anja Luithle, název díla: Gilles. Obé mi nic neříkalo. Ani trochu mi to nevadilo.

Soustředěně jsem se dívala na tajemnou bílou sochu s bílou buřinkou a pochopila jsem, že jde o Pierota. Tedy, budu – li přesná, socha ztvárňovala jen Pierotův kostým s buřinkou. Uvnitř kostýmu bylo „vzduchové NIC“. „Co tím autorka sděluje?“

Pocity prázdnoty.

Ano, to bude ono!

Gilles (muž/žena) má i svěšené ruce, což mluvou těla znamená jakési odevzdání se. V tomto odevzdaném postoji Gilles kouká s kloboučkem nasazeném nad zátylkem tam, někam. Je sám, samojediný, opouštěný vším, čemu věřil. Jeho kostým je marným brněním proti útoku tyranie doby, která je rychlá, plná agresivity, složitých algoritmů, dezinformací, bludů a lží, současně nabubřelá zprávami o ufo a zkáze naší planety, o genderových politikách, o sexismu, je ziskuchtivá, nespravedlivá, smutná. Srdce soše nechce tlouci, protože se bojí zamilovat do nejistého, všemi směry nabízeného, katastrofického zítřka.

Ještě chvíli si užívám soukromé vteřiny pod sochou. „Už musíš, kancelář volá“, tepe mne odpovědnost. Sochu rychle telefonem vyfotím a poslušně utíkám do práce. Necítím se podobně jako Gilles. Přesto jsem docela překvapená nad křehkou nahodilostí - Gilles se zjevil v okamžiku, aby mi pomohl s odpovědí na ranní otázku, proč jsou lidé tu kamenně chladní, tu křečovitě smutní, někteří až vystrašení.

glosa životní postoj
Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Mesarčová
Ano, souhlasím, též lze výzvu takto formulovat. Je to o nás. Nenechat se převálcovat.
Jana Kollinová
Paní Mesarčová, líbí se mi Vaše výzva v titulku k článku. Anja-Luithle mi nic neříkala, tak jsem hledala informace. Na "scurptuline.cz/umelci/anja-luithle.87" se píše, cituji: "Bezmocný postoj, vydanost na milost a nemilost, vrženost do světa vyvolává nejhlubší otázky o smyslu života a naší lidské existence. Tajemství postavy spočívá v její domnělé přítomnosti a skutečné nepřítomnosti - není v ní nikdo, žádné tělo, žádné jméno, žádná individuální fyziognomie. "Gilles" může být kdokoli z nás." Pod dojmem citovaného se mi nabídla vlastní výzva - JEŠTE NENÍ POZDĚ NESTAT SE GILLESEM.
Jana Kollinová
Zajímavý článek nutící k zamyšlení. Proč právě socha pierota Gillese je symbolicky vztyčena v Praze v roce 2023. Odpovědět si může každý sám podle svých představ nebo přání.
Alena Velková
Pěkný článek...Autorku Gillese - Anju Luithle, která je narozená v roce 1968 v Německu, jsem neznala, tak jsem si jí vygooglila. Byla jsem překvapená, jak krásné věci dělá. O této soše bylo jen pár řádků: "Venkovní projekt Sculpture Line Prague "Rosteme společně" Prezentace díla 27.7.2023 Ve spolupráci s Kongresovým centrem Praha, Česko-německý fond budoucnosti"
Marie Novotná
Zajímavé čtení po ránu s kterým souhlasím. Nechápu ,proč lidé ráno,kdy nastává vše nové,,nové poznatky,nová přátelství,vždy se najde něco nového,nový den.Žádný den se neopakuje. Říká se: s úsměvem jde všechno líp. Hezky jste to napsala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA