Zvědavost je skvělá vlastnost. Neodsuzujme ty, kteří se ptají

Zvláštní styl, je to tak a pak zas to tak není.. A psychologové tvrdí .. vždyť to vůbec neodpovídá realitě. Ale zaujal mne příspěvek Jitky v 8:55, stejný přístup mám ohledně rodičů.

Asi jsem "mimoň", ale pro mě zvídavost znamená osobní rozvoj, na rozdíl od zvědavosti, která mě od osobního rozvoje odvádí. Pro mě zvědavost, co a jak mají druzí jsou bohapusté drby a kdybych byla zvědavá, měla bych dnes hlavu jak pátrací balón, ale o sobě bych nevěděla vůbec nic.

Myslím, že člověk v sobě od přírody má zvídavost. Považuji to za zcela samozřejmé, vědět, co z čeho pochází, proč dochází k těm a těm jevům, jak se co vyrábí atd. Něco jiného je vyzvídat, to jest, tahat z někoho osobní rozumy a ty pak, případně dobře modifikované, posílat dál. Rozhodující asi je, proč, z jakého důvodu dotyčný potřebuje to a to vědět. Zda pro zdokonalení svých vědomostí a znalostí, nebo jako drb, s kterým si léčí své zneuznané ego.

Aniž bych byla uzavřená doma, tak být nezávislá na okolí, nezávislá na vědění, co se kde šustne, považuji za velký DAR.

Tyto dvě vlasnosti? nebo rysy povahy se prolínají a pokud to není vyloženě o drbech, tak na zvědavosti mi tak nic špatného nepřijde. Na tělocviku, který s děvčaty máme, si vyměňujeme novinky, co se ve vsi stalo, co bude, jak bude, jsme víc v obraze, než se uzavřít doma.

Věro, ptáš se "Jak by nám bylo .......". Když porovnávám s vlastními životními zkušenostmi, tak za vše, čím dnes jsem, jsem díky svým rodičům pouze do určité doby a pak už jen díky sobě. Pravda, maturity, ani VŠ jsem nedosáhla (dnes už říkám "Díky Bohu"). Nevím a ani to neřeším, zda bys byla lingvistka s exaktním vyjadřováním, kdyby ses v osmnácti letech osamostatnila (postavila na vlastní nohy) a nastoupila svoji životní dráhu. V mých 74 letech vnímám jako slaboduché z čehokoliv vinit rodiče, potažmo maminku.

No, já na „slovíčkaření“ jsem. Jednak coby lingvistka mám ráda exaktní vyjadřování, jednak mám se zvědavostí ze strany rodičů a prarodičů neblahé zkušenosti. Jak by vám bylo, kdyby vám matka v době vašeho mládí četla dopisy a v době, kdy vám bylo víc než padesát let volala nějakým šarlatánům do televize a ptala se na vás, aby se o vás něco dozvěděla, přestože jste s ní byli téměř v dennodenním kontaktu?

Jana Hošková to napsala trefně. Souhlas.

Já jsem zvě/ i zví / davá. zajímá mě všechno.Né drby o někom. Půjčuji si knihy o nejrůznějších tématech, neznámé rostliny si hned najdu buď v knize nebo na netu.Totéž houby, ptáky. Baví mne jen tak sedět a zírat,jak chodí lidi okolo, když jsem náhodou ve městě. Ale jsem ráda za klid na vsi, kde nepotkám za den ani živáčka (mnohdy). Jakmile je takový klid něčím narušen,tak jdu a zjišťuji,co se děje,ale není to zvědavost špatná,jen ujištění,že např. u sousedů se nic divného neděje,ač jim divně vřískají slepice.No a pak se u slepic vidí luňák,jak ty chuděry morduje.

Nevím, kolik je v jakémkoliv článku, tento nevyjímaje, "pravdy". Dnes, obzvláště v této době, už vím, čím toho vím víc, tím smutnější mi připadá svět. Když člověk začne žít vabank o svůj holý život a docházejí mu trumfy, pak je mu naprosto jedno, "co má druhý na talíři".