Dana (67 let): Vnoučata jsou děsivě náročná. Nemám na ně dost peněz

Když byli vnuci malí,dostávali 100.-Kč na svátek,200,-Kč na narozeniny,300,-Kč na vánoce.Dva již dovršili 18,tak jeden dostal 888.-Kč(tj.nekonečno) v upletené kravatě,druhý totéž v upleteném pásku a ještě to čeká toho posledního. Letos jsem všem dala 2 000 000 (tedy 1x200,-.2x100,-)společně složené a zbytek do 500-ti stovky - dle věku,něco málo jako poslední záchrana a vše jsem dala do rámečku.Legraci jsme si užili po předávání jedinou chybou bylo,že ten který se narodil jako první v roce tak tam bylo překvapení,narozdíl od ostatních,kteří již věděli,co dostanou.Přesto se tvářili,že to vidí poprvé.Tak toto jsou mé dárky vnoučatům,už musím přemýšlet co vymyslet v dalším roce.Pokud byli malí,rádi jsme cestovali(docela mi to chybí,ale "nažeňte dospělí vnuky na výlet :-))

Myslím, že článek dost věrně reflektuje situaci, s kterou se také setkávám. Dnešní mladší generace má jiné nároky, je víc materialistická, zaměřená na zážitky...My jsme dřív mazali rohlíky a nosili si vodu a vnoučatům kupovali to, co jsme uznali za vhodné. Já už jsem bohužel také sama. Vnoučata studují a přitom brigádničí a mají radost, že mě mohou pozvat do kina nebo mi koupit kytičku. Chodí se mnou na nákupy, tak vědí, jaké jsou výdaje za potraviny a chovají se skromně. Na druhou stranu mají své zájmy, stýkají se s přáteli a nejmenší položka za občerstvení je sto korun. Není jednoduché situaci vybalancovat. A stejně jako Marie P. věřím, že skutečný vztah mezi vnoučaty a prarodiči se nepoměřuje penězi.

Já takovou zkušenost naštěstí nemám. se snachou máme dohodu, že když jsou u nás, platí naše pravidla.

Mám pět vnoučat, dva už mají vlastní příjem, co mám to dám a víc neřeším... Vím že mají jiný pohled na život než já, ale klidně jim řeknu, jak se věci mají. Nebojím se, že by mne neměly rády, v tom to není...

I nám se někdy zdá, že mají mladí s dětmi zbytečně luxusní dovolené, i víkendy, ale jsou to jejich peníze, jejich představy, nemluvíme do toho ... Když jsou vnuci s námi, děláme výlety do okolí, do lesa, na nějakou rozhlednu, děti se nezdají nespokojené ... Do cukrárny a nebo do restaurace na oběd na výletě jdeme, levné to není, ale je to jen párkrát o prázdninách, tak z toho nezchudneme (a já nemusím nic chystat, mám volno :-)), děti to těší a nás taky - při zmrzlině se toho dá tolik povykládat ... A oslavy? Přece na narozeniny byste stejně nějaký dárek dětem a vnoučatům dala i bez oslavy, třeba jen drobnost, nebo ne? Oslav si považujte, moje maminka se na ně těšila ještě po devadesátce, i když přesuny byly složité - změnila prostředí, pochutnala si , viděla všechny pohromadě a spokojené ...

Říká se - Jaký si to uděláš, takový to máš. Od ranního věku musí vnoučata vědět, že nic není zadarmo, ale za odměnu. Za poslouchání a za pomáhání. Mámě pět vnoučat a všechna se k nám ráda vrací, i když ví, že musí dodržovat určitý režim. Na výlety bereme jídlo a pití z domova. Navíc dcery nám vždy přispějí. Na závěr ale přijde vždy nějaká odměna. Kytice u nás moc neletí, a dárky dáváme jen takové, které si můžeme dovolit, i maličkost potěší. Obě strany jsou spokojené.

Mám dvě vnoučata 10 a13 let. Obě jsou také zvyklé od rodičů na jiný životní styl než jsem byla já v mládí. Záleží vždy na rodičích a jejich možnostech co jim mohou dopřát. V loni jsem je vzala u nás v Plzni na Bolevák, je to přírodní koupaliště kam jezdí hodně Plzeňanů. Smočili si oba ve vodě nohy, koupila jsem jim zmrzlinu a odjeli jsme domů, kde mají bazén, vířivku a veškeré pohodlí. Tím jsem výlety s nimi ukončila.

Myslím, že pro vnuky je užitečné poznat i jiný životní styl a naučit se, že všechno něco stojí a na všechno se musí vydělat. A navíc láska není přímo úměrná objemu vyhozených peněz.