Dana (67 let): Vnoučata jsou děsivě náročná. Nemám na ně dost peněz

Tak jsou rodiny, kde se asi i takovéto situace stávají... My máme 5 vnoučat, hlídám je často a o letošních prázdninách dvě z nich 6 týdnů v kuse a občas se připojí i ty ostatní. Dcera i snacha mi dle potřeby občas přispívají, ale stejně mě to stojí spoustu peněz. Nelituju toho, protože za chvíli budou děti velké a už k nám jezdit přestanou. Pokud jsou u nás, pravidla stanovuju já. Vysvětlila jsem jim, že pokud financuju např. cestu k moři a další jejich aktivity jako příměstské tábory atd., tak jim nebudu kupovat blbosti. Na to ať si vezmou svoje kapesné z domova. Na výlety si nosíme svačiny i pití, koupíme zmrzku a do restaurace zajdeme jen občas, ale je fakt, že doma vařím, co mají rády, protože se s nima nehodlám rozčilovat. Rodinné oslavy máme rádi, protože jsou příležitostí, jak být chvíli všichni spolu. Dárky nemusí být nijak drahé. Důležitá je rodinná sounáležitost.

Dnešní děti už ze školky pochytají co je cool a mají spoustu slov cizích , které míchají do běžné mluvy. Také hračky doznaly změn. Chtějí to, co letí a mně se ty příšerky nelíbí, ale jim ano. To tak je. Když budou ty dvě menší u mě, vědí, že platí u mě větší důslednost, než doma. A i pomohou, protože vědí, že někam vyrazíme. Asi je to hlavně o celkových vztazích v rodině.

A ještě co se jídla týče, jedí co uvařím, i když je pravda, že je-li možnost, uvařím nač mají chuť, třeba vdolky s borůvkami, nebo ovocné knedlíky , ale kuřízek samozřejmě vede :-)

Máme 6 vnoučat, dva nejstarší už si vydělávají, další 2 studují střední školu, nejmladší 2 navštěvují základní školu. O prázdninách vyrážíme s těmi kteří u nás právě jsou na výlety, do lesa, k řece, k rybníku, občas i do restaurace nebo na zmrzlinu. Nikdy mě nenapadlo přepočítávat lásku vnoučat na peníze a myslím,že ani vnoučata to tak nemají. Když jedou na výlet nebo dovolenou nikdy nezapomenou přivézt nějakou drobnůstku. Dárek je přece dáván z lásky a není přepočítáván na peníze, vlastnoručně namalovaný oblázek nebo nebo fotografie všech zúčastněných z výletu nebo prostě jen to že si vzpomenou a zvednou telefon a popovídají si s námi. :-) Nikdy se nestalo, že by vyžadovali nějaký dárek nebo dokonce peníze. :-)

U nás to tak není. Naopak, holky si rády dají chleba nebo rohlík s máslem, i když si mohou vybrat něco hotového koupeného. Mají rády, když jim předkresluji obrázky. Hrají se mnou s chutí na čtverečkovaném papíře piškvorky. Dají si mnou uvařený pudink . Prostě normálka, jako když byly moje děti malé. Možnost dostat něco dražšího mají taky, ale nevyžadují přednostně, není to podstatné.

Jo, dnešní doba je jiná a v některých rodinách to tak je. Ke mě vnoučata na prázdniny jezdily a mladší stále jezdí. Ale takové problémy nemám, na výlety si nosí vodu v batohu, nějakou tyčinku. Doma mám předvařeno a po příchodu dovařím. Pokud byl výlet delší, byl oběd v restauraci. Ale ne denně, zmrzlina, nanuk ,spousta ovoce to je samozřejmost. Vše je ve výchově a zvycích rodiny, ale v penězích to není.

Důležitá je být upřímný. K sobě, k dětem i k vnoučatům. Protože za peníze si lásku zpětně ani do budoucnosti nikdo nekoupí. Povězte jim co vás trápí a jak se cítíte. Nikdo jiný to za vás neudělá.

Ano, jako prarodiče bychom rádi potomkům poskytli to nejlepší, ale má to své limity. Pro každou rodinu jiné. Neexistuje vzorec chování, který by splnil zadání: "Co mám dělat, aby mě měla vnoučata ráda," a už vůbec ne v materiální rovině. Neřešte problém, který ve skutečnosti nemáte. Vnoučata si půjdou svojí cestou a jejich láska k Vám nemá s čokoládou nebo pizzou nic společného.

Myslím,že jsou věci, které se za peníze nedají koupit. Děti by měly vědet,že nejdůležitější je láska a pohoda. Bohužel dnes jsou děti výchovávané tak, že nejdůležitější jsou věci. A pokud má babička jiný názor, a to ten,že jsou nejdůležitější zážitky a ne sedění u mobilu a jeden výlet za celý prázdniny, tak je to špatně.

:-) Jednu lekci horolezectví bez jištění, případně druhou paravýcvik bez padáku - pro život jako najité a nad rakví prapředků slzy jako kobylince :-)