Některý den uteče, jiný se táhne. Nejen věk ovlivňuje vnímání času

Čekání je nekonečné, prožívání hezkých chvílí je rychlé. Ani nemám čas sledovat den, jen říkám, to už je zase hodin. Když holt je vše určené - dny, měsíce, roky, střídání ročních období, dětství, mládí, dospělost, stárnutí a podle toho se cítíme a chováme. Jak se říká: Díky za každé nové ráno!

"Italský teoretický fyzik Carlo Rovelli se zamýšlí nad podstatou času, aby nakonec dospěl k závěru, že pokud čas existuje, tak především v naší mysli." (Wikipedie) "Hodinka na klíně vašeho milého se zdá minutkou; minutka na horké plotně se zdá hodinou. A to je relativita.[2]— Albert Einstein" (Hodina - Wikicitáty)

"Italský teoretický fyzik Carlo Rovelli se zamýšlí nad podstatou času, aby nakonec dospěl k závěru, že pokud čas existuje, tak především v naší mysli." (Wikipedie) "Hodinka na klíně vašeho milého se zdá minutkou; minutka na horké plotně se zdá hodinou. A to je relativita.[2]— Albert Einstein" (Hodina - Wikicitáty)

Mně se již dávno zdá, že čas naplněný střídavými činnostmi, zvláště pak mimo domov, utíká rychleji než odpočinkový. Celkově ale je fakt, že čím jsem starší, tím je zdánlivě chod času rychlejší. Myslím, že něco bylo loni, a ono už předloni. Nemohu věřit, že něco bylo už před 4 roky (Albánie a zemětřesení, ale i můj poslední sraz i60 v Jizerkách).

Ano, diky pokrocilejsimu veku jsem pomalejsi (a opatrnejsi), proto cas urceny na kazdou cinnost mi pripada, jako by utekl daleko rychleji :-))