Soumrak sexbomby
FOTO: archiv Ilony Ondráčkové

Soumrak sexbomby

26. 7. 2023

vnější svět:

Není snadné se dnes orientovat na trhu s informacemi o stárnutí a klimakteriu. Všichni okolo vás se tváří jako z filmu Věčně mladý. 

No a když se jich narovinu zeptáte: "Co s tím?! " Tak vám blekotají něco o užívání života dokud to jde. A o nakupování podpůrných prostředků. Ale na takové podprůměrné rady jsem moc chytrá. Nebo stará a zkušená?

kůže:

Nejdřív jsem si myslela, že hubnu a zaradovala jsem se! Bodejť by ne. To věčné pocení! Ty probdělé noci! Ty propady krevního tlaku, kdy nevíte zda vám došel v krvi cukr nebo estrogen! Ale vše to byla jen předčasná panika! To se mi jen po těle začala scvrkávat kůže. 

Kdyby se mi srážela jen po těle! Tam ji mám docela dost a sesychá pomalu. Ale kůže začala pracovat i v obličeji. Ale tak nějak neorganizovaně. Některá se začala seskupovat do vrásek a jiná zase do povislých laloků a záhybů. A vypadá to, že se kolektivně domluvila a řítí se teď zemskou přitažlivostí dolů. Jediné plus, které jsem z celé situace stárnutí obličeje vytěžila je, že jsem začala vypadat víc naštvaně. A získala jsem zdarma respekt na první pohled. Někteří mě zcela neznámí lidé si o mě vytvořili dokonce názor, že jsem žena od rány. 

tělo:

"Tělo je klec!"  Říkám si ráno, když se probudím a zjistím, že mi  nesedí tělo, které mám od narození. Jako bych se duchem vracela z planety nebe na planetu zemi. A v posteli na mě čeká mé roky opotřebované tělo. Pomalu se do něj nasoukám, jako do obnošeného kabátu, Pravá ruka, levá ruka a zapnu knoflíky. Spustím nohy na podlahu. Vykročím zkusmo po parketách. Nejdřív se postavit na obě nohy a narovnat záda. Lup, lup. Ozve se v páteři. A vykročím. Pravá noha, levá noha. Zapraská mi koleno, ozvou se bedra a propadnu se v pravé kyčli. Ale než dojdu do koupelny a zpět, vše se srovná. Bodejť by ne, když nemám na výběr! Dosud jsem se nedozvěděla o prodejně náhradních těl.

vnitřní svět:

Ale největší starosti mi dělá moje vlastní hlava. Ale ta mi je dělala celý život. Myšlenky o smyslu života. O rovnováze v životě. O tom, kam vkládat svou životní energii? Protože když jsme příliš orientováni na vnější svět, ten náš vnitřní svět trpí a volá o naši pozornost. A když se uzavřeme se svými myšlenkami do světa vnitřního, začne na nás dorážet zase ten vnější svět.

bytí:

A potom si vzpomenu na svou babičku. Jak sedí doma a přikládá polínka dříví do plamene v litinových kamnech. Sedí na nízké dřevěné stoličce a poslouchá s nepřítomným zasněným pohledem. Jako dítěti mi připadalo, že poslouchá ten neskutečný šrumec okolo sebe v kuchyni. Rozhovory, smích a výkřiky jejich dávno odrostlých dětí, které se časem proměnily v dospělé. Křik vnoučat, dupání nohou jak vybíhají a vbíhají z  kuchyně ven a zvenku zase zpět do kuchyně. Dveře se otevírají a zavírají. Z chodby proudí do kuchyně studený vzduch. Někteří otcové a matky okřikují své ratolesti, aby nelítali. A zůstali buď venku, nebo uvnitř. A babička sedí u kamen a tiše naslouchá životu. Tomu svému vnitřnímu, který se odráží v plamenu ohně i tomu vnějšímu, který probíhá u ní doma v kuchyni.

 

Příspěvek byl vytvořen pro Blog.iDNES.cz
https://ilonaondrackova.blog.idnes.cz/

 

Můj příběh životní styl životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Ondráčková
Děkuji za krásné komentáře a přeji všem krásný srpen ♥️✋
Ludmila Černá
Jé, to mi něco připomíná. Má rána vypadají podobně. Jen ten konec mám jiný. Babky s chrastím na zádech, s košíky hub (měnily za mléko nebo brambory), jejich vyprávění při draní peří a jejich úsměvy...Potkávala jsem je u kamarádky, některé jsem co by dítě navštěvovala jen tak. Prožily dvě války, socializaci vesnice, výše jejich důchodů byla mizivá a nikdy nenadávaly, naopak. Dnes by mě docela zajímal jejich tehdejší vnitřní svět.
Soňa Prachfeldová
Člověk si to stejně nakonec musí přebrat a utřídit sám v sobě. Veškerá poučování a raděni způsobují člověku v hlavě zmatek, pokud rádcům podlehne. Také si vzpomínám na moji milovanou babičku, která žila prostě, čistě , pro svoji rodinu, pro kterou měla slova plná lásky. A žádné vrásky neřešila.
Miroslava Prokopová
To je překrásně napsané :) DĚKUJU, že na tohle vidění svého fyzického světa nejsem sama :) vyloudilo mi to na tváři i v Duši úsměv... Takže je vlastně s mým životem vše v pořádku :) ...A ona babička, jak moudro stáří dávných časů, nikoli nepřítomně, ale v Přítomnosti setrvává. A TO je řešení na otázky a obavy vnitřního světa... Jen být.. Prostě jen Zen. .. Uprostřed svého světa. Kde Přítomnost, tam Láska. Krásné dny přeji :)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.