Vzpomínka na naši svatbu: Řekni ANO
Ilustrační foto: Pixabay

Vzpomínka na naši svatbu: Řekni ANO

12. 7. 2023

Vyrůstala jsem na vesnici, kde mé spolužačky a kamarádky už vozily kočárek, když jsem já teprve začala uvažovat o svatbě. Psal se tehdy rok 1974. Už dva roky jsem chodila s chlapcem, za kterého jsem se po ukončení středoškolského studia chtěla provdat. 

Zatím jsme ale neměli vyřešenu otázku bydlení. U nás doma byl ještě můj tehdy svobodný bratr, rodina mého snoubence bydlila v dvoupokojovém bytě v Praze spolu s nezletilým synem, mladším bratrem mého budoucího muže. Stavět dům jsme nechtěli, do Prahy jsem nechtěla jít já, na venkově nechtěl zůstat budoucí manžel.

Najednou se objevilo řešení – podnikový byt v nedalekém městě. Ukázalo se, že bychom měli šanci jej získat, neboťˇ můj snoubenec pracoval v oboru, který byl k získání bytu podmínkou.

Zaradovali jsme se, ale jen do chvíle, kdy nám bylo oznámeno, že zbývá už jen poslední byt. Dostat jej však tehdy mohl jenom pracovník ženatý. A v tom byl problém, protože byl konec května a to mi do maturity zbýval ještě asi měsíc. Na vdavky v té chvíli nebylo ani pomyšlení. Ale na osobním oddělení firmy nám poradili, ať přineseme potvrzení s datem budoucí svatby a byt bude náš. Skutečně, na konci května jsme měli v ruce dekret na podnikový byt 3 plus 1 společně s klíčem.

Když jsem doma oznámila rozhodnutí se vdávat, a to skoro okamžitě, o rodiče se pokoušely mdloby. „Jak to chceš stihnout, vždyť ten termín svatby je za 3 neděle­?"

Ačkoli jsme svatbu plánovali doma a neměli jsme nic připraveno, vše jsme stihli. V době mezi ústní maturitní zkouškou a ukončením školy jsem stihla dát natisknout oznámení a pozvat hosty, objednat kuchaře i kadeřníka. U své známé švadleny jsem si nechala ušít krásné svatební  šaty – model ze zahraničního časopisu. Obstarali jsme další náležitosti jako prstýnky, fotografa i odvoz na obřad, vše podle plánu.

Ale přece jen, chybička se vloudila. A to tam, kde jsem ji čekala nejméně. V naší vesnici bývalo zvykem postavit svatebčanům bránu. Od svatebčanů se očekává hojné pohoštění v předvečer obřadu. Vše bylo připraveno, jídlo všeho druhu, víno a pivo teklo proudem, účastnící mužského pokolení prokládali pivo nezbytnými „štamprdlaty“. Všichni z té oslavy vyšli po svých a dobře naladěni, ne však můj budoucí. Ten zasedl k lahvi ruské vodky o obsahu 0,7l a málem se jí podíval na dno.

Já jsem ho původně na svém loučení se svobodou vůbec nechtěla, neboť se snoubenci loučí každý se svými přáteli a kamarády, ale on nedal jinak. On, jako Pražák, by o oslavu přišel, protože to u nich není zvykem. A tak jsem kapitulovala. Ale to jsem asi neměla.

Můj budoucí muž po nějaké době opustil své místo u stolu i svou načatou sklenku a odešel. Po chvíli se vrátil a oči všech přítomných se na něj upřely. Aby taky ne, klátivým krokem vstoupil a přes obličej měl modrou šmouhu, která se táhla až přes krk na sněhobílé sváteční tričko.

Když uviděl, jaký způsobil rozruch svým příchodem, chtěl situaci vylepšit tím, že si modrou barvu rozšmidlal po celém obličeji až do vlasů. Ihned jsem se zvedla a odvedla jej ven na vzduch, abych pátrala po příčině. Hned mi to bylo jasné. Aby celá domácnost nevěsty byla uklizena a připravena, natřeli mužští vedle vrat s dvířky také přilehlý plot a bidlo na větrání peřin. Budoucímu manželovi se udělalo špatně a opřel se o sloupek. Barva nebyla ještě řádně zaschlá, a tak se objevila všude tam, kde se opíral.

Rychle jsem se chopila hadru a čisticích prostředků všeho druhu, aby ženich zítra při obřadu nehrál všemi barvami. Dost bude zelené na jeho obličeji, neboť mu bude s největší pravděpodobnosti špatně ještě zítra.

Druhý den, tedy svatební, vypadal hrozně. Skoro nevnímal horečnaté poslední přípravy svatebních hostů, vše mu bylo fuk. Jeho jedinou starostí bylo, aby nepropásl okamžik, kdy má říci své ANO.

Slavnostní fanfáry oznámily začátek obřadu. Oddávající přečetl všechny předepsané formule a náležitosti. Poté se zeptal ženicha, zda si bere za manželku....

Všichni v sále napjatě očekávali, až se ozve snoubencův souhlas. Bylo stále ticho. Oddávající se znovu zeptal ženicha, když se do ticha ozvala polohlasná nápověda od svědka ženicha: „Řekni ano." V ten okamžik se ženich probral z ustrnutí a dost hlasitě pronesl "ANO".

Potom už obřad probíhal dne zaběhnutého rituálu, výměna prstýnků, první manželský polibek a zapsání do matriky. Všichni svatebčané včetně oddávajícího úředníka si oddechli.

Příští rok bude už jubilejní. Zase si může manžel své ano zopakovat. Doufám jenom, že tentokrát bez nápovědy a střízlivý. Já už sice nebudu mít bílé šaty pro nevěstu, ale ani manžel nebude snad hrát všemi barvami (od modré po zelenou), bude snad mít tmavý oblek a já krásné nové šaty. Snad mi daruje i kytici rudých růží. Oslavíme totiž svou  z l a t o u   s v a t b u.

 

Letní soutěž 2023 svatba vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Nevím,zda se dožijeme my s mužem zlaté svatby,máme letos 40 let. Teprve. Tak přeji vám,ať si to příští rok užijete ve zdraví !!!
Daniela Řeřichová
V reálu drama, ale dnes velmi čtivé. Jste úžasní, když jste zvládli padesátku. Je to o toleranci, úctě a bezvýhradné lásce. My jsme si s mužem stihli dát po čtyřiceti letech obnovený manželský slib.
Marie Magdalena Klosová
Je velké štěstí DOŽÍT se Zlaté svatby. Gratuluji. mm
Naděžda Špásová
Hlavně, že všechno dobře dopadlo. Přeji ještě hodně společných let a vše nejlepší ke Zlaté svatbě.
Soňa Prachfeldová
Vše dobře dopadlo a ženich zapíjel tak důkladně, že posvětil skoro celých dalších 50 let. A myslím, že ty padesátiny se musí také řádně uctít. Paní Marto hodně zdraví a štěstí do dalších let přeji.
Jana Stašková
Moc hezky napsané, proto přijměte velkou gratulaci ke zlaté svatbě.
Marie Měchurová
I to se stává, hlavně, že Ano nakonec zaznělo. Hodně štěstí a zdraví do dalších let.
Marta Furchová
Jak na ten svatební den vzpomíná manžel? Ten tehdy byl a dodnes zůstal rád za tu nápovědu. Přesto, že náš společný život přinesl mnoho chvil šťastných a radostných, právě tak jako těch neradostných a těch, na které bychom raději nevzpomínali /tak jako ve všech manželstvích/. Jsme rádi, že se máme, neboť je krásné se radovat a sdílet své štěstí a lásku ve dvou, právě tak neštěstí , smutek a nezdary sdílet s někým, kdo Vám rozumí a pomáhá tu tíhu nést. Je to fakt, podepřený léty zkušeností a trochu lituji dnešní mladou generaci, která se dlouhodobým vztahům brání. Třeba jednou i oni prohlédnou a začnou si svých vztahů vážit a těšit se z nich do pozdního věku. To přeji všem, prarodičům, rodičům, dětem i vnukům v dalších pokoleních.
Zuzana Pivcová
Moc pěkné. Jak už jsem zde napsala někomu před pár dny. Samotná svatba není to nejdůležitější. Někdo by třeba usoudil, že to nebylo dost "na úrovni". Jenže vy jste to zvládli daleko lépe než mnozí s okázalou veselkou. Přeji vám hodně štěstí na pokračování.
Marie Seitlová
Tak na takovou vzpomínku nikdy nezapomenete, přeji vám, aby ta jubilejní byla v pohodě s krásnými růžemi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.