O starých dopisech a dokumentech
Úvodní foto Jan Zelenka, ilustrace Pixabay

O starých dopisech a dokumentech

12. 7. 2023

Lidé jsou různí, možno říci, že přímo nejrůznější. Ale myslím si, že jedno mají společné. Alespoň většina z nich. A to je více či méně pečlivá archivace různých dokumentů, ať už úředních, či rodinných, památek po předcích, svatebních oznámení, starých fotografií nebo nejrůznějších dopisů.

V mém případě i gratulací od dětí, i otcových, romanticky psaných deníků.

Ty důvody k úschově jsou různé. Možná proto, že se ty papíry můžou ještě někdy hodit, možná proto, že ten dotyčný na dopisy chce jednou odpovědět, nebo jen z  prosté nostalgie a lítosti nad tím je rovnou vyhodit. Ale asi hlavně proto, že jsou to vzpomínky. A mnohdy na dobu dávno minulou, kterou jsme už nestihli poznat. Co když všechny ty dokumenty budou jednou potřeba. Kdo ví! Je to svědectví času.

Zejména se schovávají dopisy milostné a pečlivě se ukrývají před světem někde v krabici na dně skříně nebo v zásuvce psacího stolu, zakryté nic neříkajícími materiály.

Léta běží a běží a dokumenty přibývají a hromadí se, plní svá skrytá úložiště, až je jich úplná inflace. Co ale s tím? Co nechat a co vyhodit? Nakonec se nevyhodí většinou nic i přes ujišťování sama sebe, že v tom udělám konečně pořádek.

Dobrým důvodem ke zvýšené aktivitě v tomto smyslu je stěhování. Takové stěhování člověka donutí si sednout, pokud možno k nějakému většímu stolu, na něj postupně rozložit zaprášené šanony a pustit se do čtení. A najednou se před vámi začne otevírat až tajemná minulost, kterou jste neprožili, a vy zapomenete na stěhování a na to, proč jste ty šanony vlastně vytáhli na světlo, a ponoříte se zcela do své, či dokonce do dávné minulosti svých rodičů nebo prarodičů a začnete si vybavovat a obnovovat v paměti něco, co tam je už dávno zasuté a zapomenuté. Proboha, tohle přece nemůžu vyhodit!

S nostalgií se díváme na uplynulý čas a v duchu již třídíme ty staré dokumenty na dvě hromádky. Když jsme celý archiv probrali, zjišťujeme, že ta hromádka na vyhození je daleko hubenější než ta na opětovné uchování. V tu ránu nás osloví prvotní účel a začneme třídit znovu, a už většinou bez nostalgického pohledu.

Dokumenty se zvolna snáší do koše a člověk je v tu chvíli podoben stromu, který shazuje staré a zažloutlé, nepotřebné listy. Jen ty dopisy, tu historii našeho života, ty přece nemůžu vyhodit.

Po měsíci, po dvou, přijde zcela určitě čas, kdy něco důležitého budeme hledat, kdy se potřebujeme opět opřít o nějaký starý dokument. A s pocitem určité nervozity odkrýváme opět ta naše skrytá místa, kde by, podle nás, měl ten dokument být. A on tam není. Bohužel. Že já, trouba, jsem ho posledně vyhodil!

 

* * *

glosa životní styl
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Škoda,že se nedají dát některé listiny někam do archivu,kde by je někdo po létech našel a podle nich mohl dalším generacím ukázat úplně obyčejné životy tehdejších rodin. Je mi líto vyhodit stará vysvědčení,žákovské knížky,čtenářské deníky,různé dopisy,pohlednice,přání,kalendáříky,památníky, drobnosti - Máme toho na půdě ve škatulích a kufrech,co se za 70 let nashromáždilo. Po mých starších předcích se nezachovalo vůbec nic, jen dva obrazy a tak kromě rodokmenu a mém dodatečném pátrání jsou pro mě záhadní a neznámí, snad proto,že se není už koho ptát a připadá mi to smutné. No a co zbyde po mě,tak se asi vyhodí a tak možná někdo po letech zasmutní,že ani neví,jaká ta babička byla,jak žila,jaká opravdu byla tehdejší doba.....Obecná historie je trošku jiná,než ta rodinná.
Jana Jurečková
Já jsem typ člověka, co věci moc neschovává, jen ty důležité. Když jsem šla do důchodu, polovina dokladů od zaměstnavatelů mi chyběla, ale naštěstí paní na úřadě měla vše zaznačené v počítači a nemusela jsem dokládat nic. Opakem je můj muž, ten schovává všechno a dokáže to i vyhledat. Nikdy se neřídil heslem, to tu leží zbytečně....
Jana Stašková
Jene, máte úplnou pravdu,třídit rodinný archiv je někdy na pováženou. Domácnost není nafukovací a tak jsem jednoho dne udělala radikální úklid.Bez lítosti jsem spálila nepotřebné listiny. Pravda, něco vyhodit nelze. Syn před čtyřmi roky zemřel a dosud mám uschvaný jeho živnostenský list a jiné listiny. Stále to bolí, nemám odvahu zničit,co bylo jeho součástí.
Anna Potůčková
Líbí se mě článek a pokud jde o milostné dopisy, tak Ty jsem po rozchodu spálila a nechala si jen fotografie. Ale mé dopisy prý jsou u maminky dotyčné osoby, která před 3 lety zemřela ještě na půdě schované. Navštěvuji totiž jeho maminku a od ní to vím. Bohužel tato maminka měla 2 děti a už nežije ani jedno a jí samotné je 87 roků. Jinak mám ale sbírku svatebních oznámení a gratulace k našemu snatku. A pak mám schované pohledy a fotka také z Ruska od rusky, se kterou jsem si moc dlouho rusky dopisovala - do doby než přišla "sametová revoluce". Pak psát přestala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.