Veselé vyhlídky. Na smrt.
Ilustrační foto: Unsplash

Veselé vyhlídky. Na smrt.

11. 7. 2023

Dlouhověkost je v dnešní době velké téma. A řekla bych, že hodně kontroverzní. Rozděluje lidi skoro stejně jako politické názory. Já osobně to cítím asi takhle.

Například můj táta to zabalil s velkým předstihem, stejně jako můj bratr. Odejít z tohoto světa před šedesátkou je opravdu brzy, ať už v důsledku nemoci nebo vlastní rukou. Otázkou zůstává, jak by vypadal a jak dlouhý by byl tátův další život s kupou zdravotních potíží a nemocemi, které by mu ho komplikovaly až k nesnesitelnosti. Nebo jaký by byl osud mého bratra, kdyby ho neukončil dobrovolně. Jak dlouho by asi žil v dluzích, s exekucí na krku, bez perspektivy klidného stáří, v alkoholové závislosti s progradující cirhózou jater...

Oproti tomu se neustále zvyšuje věková hranice seniorů, kterým se za našich mladých časů říkalo výhradně důchodci nebo nanejvýš penzisti, aby to znělo lépe. Je až s podivem, kolik z nich překročí dnes bez větších problémů devadesátku. Třeba zrovna moje tchyně. Ta už ji překročila skoro o pět let, je dávno za zenitem, ale v takové kondici, že jí můžou závidět mnohem mladší seniorky. Moje maminka oslaví devadesátku coby dup, a navzdory Alzheimerově nemoci má její život taky pořád ještě smysl. Jak pro ni samotnou, tak i pro nás, její nejbližší.

Nechci se rouhat, ale já už bych ho v tomto věku a v této podobě žít nechtěla…

Každý z nás by si přál jednou odejít v klidu a smíření, bez utrpení, bez bolesti, pokud možno ve spánku a navíc ve věku úměrném vlastním představám o délce života a jeho kvalitě. Něco z toho se možná občas podaří ovlivnit. Třeba přístupem k životu, způsobem myšlení nebo životosprávou. Ale ideální způsob přirozené smrti se nedá ani načasovat ani přesně naplánovat. Někdo se drží zuby nehty a bojuje o každičký den navíc, případně jeho rodina, jiný to zase sobecky vzdá, bez ohledu na ty, které tu zanechá ve smutku a v problémech.

Z dřívějších zprofanovaných domovů důchodců se staly většinou nové seniorské domy, v mnoha případech velmi luxusní a taky patřičně drahé, a stejně jsou všechny nabité k prasknutí. Za posledních sedm let jsem jich v rámci svých vystoupení navštívila hodně a musím přiznat, že rozdíly jsou stále patrné. Jistěže záleží na vkusném prostředí a moderním vybavení, ale pořád platí, že nejdůležitějším faktorem je ten lidský. Ať už se jedná o pečovatelský personál či klienty samotné. Někde sedí v první řadě hezky oblečené, usměvavé babičky s čerstvou foukanou, jinde na vás ke konci představení padá úzkost z pohledu na koncentrovanou směsici vysokého stáří a postižení, nezřídka doprovázenou různými nehodami, které naruší všechny smysly. Ale i to patří k životu v jeho závěrečné fázi…

Mám pocit, že stárnoucí populace je nejpočetnější skupinou lidstva. A přitom čím více smrtelných nemocí se daří léčit nebo aspoň zpomalovat jejich vývoj, tím víc přibývá těch civilizačních, nově objevených či nově pojmenovaných. Na jednom konci řetězce se ubere, na druhém přidá. To rozhodně nejsou dobré vyhlídky.

Jsou tu ovšem různé seniorské organizace a kluby, které zajišťují volnočasové aktivity ve formě přijatelné nejen pro své členy, ale i pro lidi „z ulice“. Pohled do takového publika je silně motivační… V sále Domu s pečovatelskou službou ve Staré Boleslavi, obsazeného do posledního místečka, tak sedí čiperná paní Maruška, která loni oslavila stoprvní narozeniny, vedle ní kamarádky ze sousední vesnice, prodavačka z drogerie i s manželem, čtyřicetiletá paní na vozíku s roztroušenou sklerózou a milým úsměvem, sběratelka ubrousků z Brandýsa, umělkyně v oboru řezbářství ovoce a zeleniny a téměř nikdy nechybí ani paní, která jezdí až z Prahy, protože jí nedávno zemřel manžel a naše setkávání jí přinášejí dobrou náladu…

A tohle jsou naopak docela dobré vyhlídky na stáří.

S nimi se nebojím ani smrti.

Hezké vztahy v běhu času, tropické vedro nevyjímaje, vám přeje

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Já mám ještě maminku, která má 91 let, má svůj byt, je vdova a soběstačná. Stejně ji obdivuji a závidím, jak je na svůj věk čiperná..
VANDA Blaškovič
Milá Hanko, myslím si, že vyhlídka na smrt nemůže být veselá, ať by byla jakkoli milosrdná. Ale je fakt, že název článku mne nalákal k přečtení. Až budu v ČR, ráda navštívím některé Tvé vystoupení. Nemohu zapomenout na jednoho pana profesora matematiky, naštěstí jen z vyprávění, který se ke konci života ptal, kolik je vlastně 1+1….a zůstat nemohoucí odkázaný na někoho, třeba z rodiny, to opravdu ne. To bych si nepřála a ani nedovolila.Hanko, doufám, že už se dostáváš do běžné formy a elektrokolo pošleš navěky k šípku.
Miloslava Richterová
Proč by měly být dřívější DD zprofanované? Myslím, že plnily to, co dnes, poskytly pomoc těm, kteří ji potřebovali. Pokaždé to nevyjde, aby byla rodina nablízku a postarala se o nemohoucího člověka. Někdy ty vyhlídky na konec života opravdu nemohou být veselé.
ivana kosťunová
Souhlasím s Jarmilou a Olgou, ale nenazvala bych to prací, ale spíše činorodostí. Přičemž pod výrazem činorodost si představuji vytváření hodnot, které mohou být i placené. Ale baví mě to, a skutečnost, že ještě něco umím a dokonce mi za to i platí, , posiluje moje sebevědomí. Nedá mi to, a opět musím vzpomenout na paní Soňu Červenou, která téměř do posledních dní hrála v divadle, vystupovala. Takhle nějak já si představuji smysluplný a nepromarněný život.
Jarmila Komberec Jakubcová
Také bych se připojila k práci. Zatím mi hodně baví a navíc si i mohu dopřát to co bych jen s důchodem nezvládla. Pracuji od doby co jsem ve starobním důchodu a výhoda je, že si pracovní dobu určuji sama. Asi bych třeba nechtěla vstávat na šestou hodinu ranní.
Olga Škopánová
Já bych přeci jenom přidala i tu práci, protože i práce může být zábava a ještě z ní něco kápne na život bez finančních starostí.
Dušan Brabec
Zajímavě napsané. Já jsem na stará kolena dospěl k filosofii, že život se skládá ze čtyř až pěti zcela specifických období, a ty by se měl měl člověk snažit naplnit na 100%. To poslední, které žiji nyní, nazývám "předsmrtné období". A to by si měl člověk užít do mrtě, dokud může. Aktivity, zábava, přátelé, koníčky, cestování, děti a vnoučata atd. atd. Hlavně již nepracovat a jen se bavit!
Jitka Caklová
Každý člověk je jedinečný a přítomnými myšlenkami si automaticky tvoří budoucnost, aniž by si to uvědomoval. Minulost nezměním, tak proč si jí kalit mysl. Pro mě je základem tvůrčí myšlení.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.