V zahradě Strakovy akademie

Cestou po Kosárkově nábřeží mě zaujaly neobvyklé pohledy na Vltavu a její protější břeh. Při vstupu do zahrady jsem předvedla dvěma sympatickým policistům, že nejsem ozbrojena, a pak už jsem se jen dívala, chodila a fotila. Prohlédla jsem si i výstavu fotografií 13 českých premiérů.

Novobarokní budova Strakovy akademie byla postavena v letech 1891–1896 podle návrhů architekta Václava Roštlapila. Zahrada byla vybudována pod dohledem Františka Thomayera.

Budova zaujímá rozlohu 4 000 m², zahrada má rozlohu 17 000 m². Je chráněna jako památka UNESCO a zároveň společně se Strakovou akademii jako kulturní památka České republiky.

V roce 1600 získali zahradu jezuité darem od vdovy po velmoži Vratislavovi z Pernštejna. Na pozemku vybudovali tzv. letní dům, který sloužil mnichům k odpočinku. Lékař císaře Rudolfa II. zde zřídil bylinkovou zahradu. V roce 1785 koupil jezuitskou zahradu kupec Petr Antonín Bertoni a z jezuitského letohrádku se stala tančírna pochybné pověsti. Později byla z moci úřední zrušena a letní dům si pronajali v polovině 19. století evangelíci ke svým modlitbám.

Na přelomu 70. a 80. let 19. století zakoupila jezuitskou zahradu Strakova akademie. Akademie hraběte Straky byla vzdělávací institucí zaměřenou na výchovu a vzdělávání představitelů mladé generace nemajetných českých šlechtických rodů.

Po vypuknutí 1. světové války Strakova akademie sloužila jako nemocnice Červeného kříže a v meziválečném období se stala sídlem některých úřadů a ministerstev. Od dubna 1939 začala objekt využívat protektorátní vláda. Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy došlo roku 1942 k vynucenému prodeji a do Strakovy akademie byl umístěn zvláštní německý zemský soud. Po 2. světové válce byla vyhrazena pro potřeby nové československé vlády a do roku 1992 zde sídlilo předsednictvo dvaceti poválečných vlád. Od 1.1.1993 je Strakova akademie sídlem vlády České republiky.

Zahrada se postupně přizpůsobovala účelům, jimž sloužila budova. Historizující koncepce prostoru, navržená architektem Františkem Thomayerem, odpovídá novobarokní architektuře budovy i přísným nárokům soudobé památkové péče a zohledňuje možnosti efektivní údržby po celé vegetační období.

Zahrada je nově uspořádána tak, aby mohla sloužit nejen k reprezentačním účelům, ale mohla být také pravidelně otevírána pro veřejnost. Do konceptu byly kromě dvou centrálních zdobných polí zapracovány dvě výstavní plochy, umožňující realizaci mobilních výstav.

V zahradě se mi moc líbilo. Posvátnou úctu k místu jsem ale necítila. Nebylo to poprvé, kdy jsem se ocitla na půdě významné politické instituce. Když jsem byla zaměstnaná, chodili jsme na přednášky a různé akce na Ministerstvo zahraničních věcí ČR, do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Senátu PČR.

Zahrada je otevřena do poloviny října každou sobotu od 10 do 18 hodin.