Cestička v zeleni
Ilustrační foto: Pixabay

Cestička v zeleni

22. 6. 2023

Kráčím cestičkou utopenou v zeleni. Klikatí se v úbočí nad meandry říčky v lužním lese. Jasně modrýma očima si v šeru svítím na cestu. Miluji ten skvost přírody. Jsem tu sám. Nesvírá mě svědomí, ale les. Jsem tu zas a zas.

Přiznám se, že jako někdo je závislý na jídle, alkoholu nebo na drogách. Já na zdejší krajině. Vychutnávám si tu krásu, ale mozek nevypínám. V hlavě mě vibrují nápady, ale i blbosti. O mnohém v tichu přemýšlím. Jak dlouho budu objímat své drahé? Ještě deset let? Nebo víc? Stačí mi to nebo je to málo? Co mi ještě v mysli bliká? Třeba neúspěchy nebo, co jsem zvoral. Například někdy neúmyslně vyřčené zlé slovo. To se pravda vrátit nedá. Dá se ale omluvit. Litovat. Jen upřímně. To lidé určitě přijmou. Jako pavouk své sny ještě spřádám a cíle si dávám. Na dobré lidi vzpomínám a ti druzí se mi v luhu vypařili.

Co bych ještě chtěl? Jsem spokojen. Žena, děti vnoučata, kamarádi a koníčky. Profesionální kariera a dosažené vzdělání. To mi stačí. Nesním o první ceně ve sportce, stačí mi důchod a dobré zdraví. U mě v první desítce se peníze krčí na chvostu. Mohl bych se ještě polepšit. Vím, kde mám slabá místa, které je třeba posílit. Tak si tu šlapu po loňském listí a vykukující zelení, očima pohladím kachny a labutě, co si rejdí po rybníce. Nepřeji si více. Stačí. Jsem spokojen. Žádný den už neodfláknu. Nechci přejídat tělo, ale nakrmit spíše duši. Tak čtu i píši. Pro sebe i pro druhé. Pro radost, pro poučení. Vím u některých nenajdu pochopení. Každý jsme jiný. To je dobře, protože diverzita (různorodost) se navzájem obohacuje.

Asi víte, že básník Petr Bezruč byl spojen s městem Opavou. V rámci programu „Otvírání muzeí“ jsem navštívil jeho památník na naší nejkrásnější ulici v centru města. Jeho dílo znám, ale k tomu jsem se seznámil s jeho životem. Teď to zde mezi stromy sám sobě rozebírám. Co mě zaujalo? Jaký byl už tehdy sportovec. Každý den v důchodu zvládl trasy kolem 18 km. To je výkon. Proto se nedivím, že ještě v 85 letech dokázal zdolat do 3 hodin pravidelně výplaz na Lysou horu. Také na fotkách jeho odhalené osmdesátileté tělo odpovídalo tak šedesátníkovi. Tomu ještě dobře stavěnému. Takže nejen jeho dílo, ale i jeho život mě oslovil.

glosa Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danka Rotyková
Život je opravdu krásný, když se ho naučíme vnímat skrze přírodu. Moc se mi to líbilo,krásný článek .
Marie Magdalena Klosová
Krásná úvaha. Bilancování, které ničeho nelituje a ničemu se nevyhýbá. Děkuji. Oslovilo mě a dojalo. Také ráda pouštím své myšlenky " na špacír" v tiché přírodě. mm
Anna Potůčková
Článek se mě také moc líbí. Zatím mám manžela, a také 6 vnoučat, která nám dělají radost. Každý jejich úspěch prožívám a raduji se z něho. Mám také moc ráda přírodu a všechno co s ní souvisí. Žijí přítomností a těším se na každý nový den.
Jan Zelenka
Jindro, váš článek mne velmi oslovil. Máme velmi podobné uvažování. Akorát není žena a vnoučata. A delší vycházky. Ale jsou přátelé a koníčky. Pořád je pro co žít. Díky za osvěžení!
Jana Jurečková
Nejhezčí relax je v přírodě. Krásně napsáno.
Hana Rypáčková
Když jsme lezli s mužem v březnu na Lysou, tak jsme obdivovali Bezruče, klouzalo to, metr nahoru, dva dolu.... Vybrali jsme si špatný čas..
Hana Švejnohová
Asi je opravdu nejvyšší čas, aby mě pustili z kliniky domů, protože kromě poctivé rehabilitace tu nemám co na práci, všechno mi donesou a udělají, a já mám pak (zbytečně?) moc času trávit jej příspěvky na íčko. A to i do diskuzí, což tak často nečiním... Ale teď jste mě, Jindřichu, opravdu zaujal... Takovou sebezpytnou, téměř bilanční výpověď bych od muže nečekala, docela jste mě překvapil! Všeobecně se muži mnohem méně svěřují a už vůbec ne veřejně, natož pak přiznat si vlastní chyby či přešlapy, to je téměř unikát! A navíc tak hezkou a čtivou formou... děkuji Vám za to. Moje kamarádka Zlata Adamovská mi kdysi ve vysílání Dámského klubu Frekvence 1 řekla: "Chlapa je třeba uchválit k smrti!" Bylo to vtipné, trefné a pravdivé, a já si to uvědomuji, kdykoli mě můj muž nenápadně (a někdy i velmi nápadně!) tlačí do pochvaly za cokoli... Pravda, umí toho hodně, zejména ty veledůležité technické a praktické věci kolem domu a zahrady, a je mojí svatou povinností ho za to povzbuzovat a chválit, ale takový náhled do nitra své duše, navíc s neobvyklou dávkou dávkou sebereflexe, a ještě ke všemu na procházce romantickou přírodou - to by nezvládl... Takže Vás chválím, nikoli k smrti, ale za docela obyčejnou schopnost diverzity neboli odlišení. Akorát mě trochu irituje, že pro diverzanta nemá naše krásná a bohatá čeština lepší výraz než záškodník :-) :-)
Marie Měchurová
Pane Jiří, hezké zamyšlení. Taky si naplno užívám toho, co mi život nabízí.
Jiří Dostal
:-) Klid a mír najdeme spolu jen s tabletkou neurolu. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.